DĚJINNÉ OKAMŽIKY: 16. 1. 1892 – narodil se Josef Skupa
JOSEF SKUPA (16. 1. 1892 – 8. 1. 1957)
Před 130 lety se ve Strakonicích narodil Josef Skupa, český loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Od pěti let vyrůstal s rodinou v Plzni, již od dětských let projevoval zájem o loutkové divadlo a také značný výtvarný talent. Po ukončení studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1915 se stal krátce středoškolským učitelem, záhy však musel narukovat do armády. Nejprve do Maďarska, již v roce 1916 byl však převelen k vojenské cenzuře zpět do Plzně, kde mohl záhy jako scénograf navázat spolupráci s Městským divadlem v Plzni a o rok později jako začínající loutkař také s Loutkovým divadlem Feriálních osad, vedeným loutkářem Karlem Novákem.
Talentovaný Skupa se stal brzy vůdčí osobností divadla, zprvu vystupoval nejčastěji s tradičním Kašpárkem, v roce 1919 si ale od loutkáře Karla Noska nechal vyrobit podivného ušatého panáka s vypoulenýma očima a pleší ve fraku, který měl karikovat užvaněné přechytřelé měšťáky. Jméno Spejbl snad mělo souviset s hanlivým slovem bejbl, označujícím na Plzeňsku nekňuby, šmodrchy a poplety. Poprvé Skupa se Spejblem vystoupil na podzim roku 1920 a zprvu se objevoval na jevišti nejčastěji společně s Kašpárkem, přičemž se stával obětí jeho šprýmů. Sám Skupa ale cítil, že se k sobě obě postavy příliš nehodí.
Až v roce 1926 vyrobil Gustav Nosek Skupovi jako překvapení zmenšenou a vylepšenou kopii Spejbla. Nová loutka dostala jméno Hurvínek a Skupova představení se zmateným a přihlouplým otcem a jeho mazaným synkem brzy dosáhla značné obliby mezi dětmi i dospělými. V dubnu 1930 se na scéně vedle Spejbla a Hurvínka poprvé objevují také postavy Hurvínkovy kamarádky Máničky a psa Žeryka.
Téhož roku Skupa opouští učitelské povolání, rozhodne se věnovat loutkám naplno a zakládá v Plzni Divadlo Spejbla a Hurvínka. S divadlem cestuje po celém Československu i do zahraničí (kde ale hraje téměř výhradně česky). V roce 1933 se Skupa stává také prezidentem mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. V lednu 1939 napíše Skupa se svým dvorním scénáristou Frankem Wenigem v reakci na mnichovskou dohodu hru pro dospělé Kolotoč o třech poschodích, v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblovic domě.
Průhledná alegorie Mnichova plná snadno dešifrovatelných metafor v nepřehledné politické situaci projde přes cenzuru a do 21. května 1939 se stihne odehrát 56 repríz. Hra, reprízovaná ještě dva měsíce po vzniku Protektorátu, je považována za jeden z nejstatečnějších činů českého divadla (a české kultury vůbec) té doby. Nakonec je ale hra přeci jen nahrazena a divadlo s neškodnějším repertoárem pokračuje v činnosti.
V bezpečí však Skupa rozhodně není, nejprve se na něj s nenávistnými útoky zaměří čeští fašisté, sám Skupa na sebe občas upozorní gestapo přílišnou improvizací a odklonem od schváleného scénáře. Aby toho nebylo málo, tak Žerykův vodič, František Flajšhanz, je ve spojení s odbojem a se Skupovým vědomím opakovaně používá divadelní autobus jako skrýš pro ilegální vysílačku a k převozu zbraní.
Když je v lednu 1944 Josef Skupa zatčen, stihne ještě Flajšhanze varovat, ten unikne a gestapu pak chybí na Skupu konkrétní důkazy. Nakonec je proto odsouzen na pět let pro poslech zahraničního rozhlasu a na podzim roku 1944 poslán do věznice v Drážďanech, kde spoluvězňům z cely přehrává po nocích pro ukrácení dlouhé chvíle dialogy ze svých her.
V únoru 1945 přichází nečekané vysvobození v podobě amerických bombardérů a Skupovi se podaří z trosek vězení šťastně uprchnout domů do Plzně. Zde se sice nakonec raději sám přihlásí úřadům, ty ho ale již nechají s rodinou a konce války se tak dočká doma.
Po válce se rozhodne divadlo obnovit již nikoliv v Plzni, ale v Praze, kde má širší publikum. V roce 1948 je Josef Skupa jmenován národním umělcem, před svou smrtí v roce 1957 určuje za svého nástupce Miloše Kirschnera (1927–1996) a rozhoduje tak spor o pokračování divadla po svém odchodu. Umírá 8. ledna 1957 ve věku 64 let na infarkt, pohřben je na plzeňském Ústředním hřbitově.
Snímek: Pestrý týden, 24.1.1942
FB – Kramerius – Národní digitální knihovna
