Dobrodružné filmy s tímto kulturistou jsme u nás nevídali. Výjimkou v tomto žánru byl pouze kultovní titul Romulus a Remus, který nějakým způsobem prorazil bariéry socialistické filmové distribuce. V popularitě a zájmu diváků o ságy typu "meč a sandály" však Degni stál na druhé příčce za samotným Reevesem. Ještě předtím, než se změnil v jednoho z nejžádanějších filmových hrdinů 60. let a přijal pseudonym Mark Forest, proslul jako talentovaný bodybuilder a objevitel mnoha tréninkových technik.
Dokonce i Larry Scott, který s ním v Goodrichově činkárně v Hollywoodu trénoval, na budoucího Herkula s úžasem vzpomínal (Scott zemřel v roce 2014).
"Lou byl nesmírně veliký, nikdy jsem nikoho podobného neviděl," píše v
knize Loaded Guns."Jeho záda a hrudník patřily k tomu nejlepšímu, co jsem kdy spatřil. V pase měl 74 cm a jeho břišní svaly byly 3 centimetry hluboké. Při váze 84 kg napnul bicepsem pásku na 48 cm. Měl však slabinu v nohách, a kdyby je více trénoval, mohl vyhrát cokoliv. K tomu vlastnil dokonale bílé zuby, přitažlivý obličej a tmavé kučeravé vlasy. Viděl jsem mohutnější chlapíky, ovšem když do celkového pohledu zahrnete jak postavu, tak rysy obličeje, Louise bylo těžké překonat."
Degni a bodybuilding
Prarodiče Loua Degniho přijeli do Ameriky z italské Kalábrie s první vlnou přistěhovalců koncem 19. století. Lorenzo Louis se narodil 16. ledna 1933 v Brooklynu
v New Yorku. Trénoval od 13 let ve vlastní posilovně na Long Islandu, kde spolu s bratrem vyvinuli sérii cviků pro hendikepované lidi, později u Abea Goldberga a při tom s pseudonymem "Adonis" vystupoval po nočních klubech s pózováním a siláckými triky. Po příjezdu do Hollywoodu dělal instruktora v tělocvičně Berta Goodriche a také soutěžil.
V roce 1953 obsadil 2. místo ve vysoké kategorii na AAU Mr. North America (1. Gene Bohaty). O rok později skončil znovu druhý na Mr. Muscle Beach (1. Jerry Ross) a konečně vyhrál svůj jediný titul, Mr. Venice Beach 1954. Vyvstává otázka, jakým způsobem Degni získal před 70 lety takovou ohromující postavu. Některé jeho myšlenky jsou platné dodnes, jako například rychlé tempo tréninku, hluboké soustředění na každé opakování, pravidelnost, a především neustálá snaha o zvyšování zátěží. Podle Degniho platí premisa "větší síla = větší svaly",
nicméně s bezpečným postupem přes opakování. Degni užíval rozsah 6 - 10 opakování. Jakmile je dobře zvládnuto 10 opakování s danou váhou, přidá se 2,5 - 5 kg, kulturista znovu začne na 6 - 7 opakováních a postupuje nahoru. Jelikož jde o tzv. lineární zvyšování zatížení, poměrně záhy se dostavuje stagnace růstu výkonnosti.
Lou Degni jako vítěz Mr. Muscle Beach 1954
I přes příznivou genetiku, zdravou konstituci a dobrý metabolismus je zřejmé, že Degni musel trénovat cílevědomě a promyšleně. Značný důraz kladl na tzv. klíčové body postavy, které při úplném rozvoji výrazně zlepší celkový vzhled. Jedná se o boční a zadní hlavy ramen, horní část prsou, dolní latissimy, spodní část bicepsu, dlouhou hlavu tricepsu, vnitřní hlavy kvadricepsů nad kolenem, stehenní biceps a spodní lýtka. Přestože normálně procvičoval celé tělo třikrát týdně (po 3 cvicích ve 3 sériích na partii, dohromady 60 sérií), před velkou soutěží přecházel na dělený systém dvou partií denně po 15 - 20 sériích. Svalové skupiny kombinoval takto: 1. den ramena a paže, 2. den hrudník se zády, 3. den nohy a břišní svaly.
Když Larry Scott žasnul nad Degniho zády, popisoval, jak: "Jeho spodní latissimy vybíhaly přímo od pasu do unikátní srdcovité formy, připomínající krunýř obrovité želvy." Efektivní trénink latissimů vyžaduje znalost vlastního těla a pochopení funkce svalů. Při stahování kladky na hrudník nebo při cvičení shybů Degni upozorňoval na dva důležité faktory. Zaprvé musíte omezit zapojení bicepsů na minimum, zadruhé se soustřeďte na otáčení lopatek. "Uchopte držák bezpalcovým hmatem s dlaněmi co nejvýš a zpevněte jej páskami přes zápěstí," vysvětluje.
"Když táhnete držák dolů, přitlačujte lopatky k sobě a stlačujte latissimy dovnitř s cílem co nejvíce zúžit trup. Současně prohněte záda a zvedněte hrudník. Jakmile dosáhnete úrovně nosu, latissimy roztáhněte a s pomocí zpětného pohybu závaží nechte záda co nejvíce rozprostřít do šířky. Tato technika využívá otáčení lopatek po zádech."
Základem Degniho stravy bylo hovězí maso (stejky), které doplňoval koktejly z proteinového prášku, olejem z obilních klíčků a želatinou. Před soutěží vyřazoval tuky, omezoval sacharidy a zvyšoval příjem bílkovin. Závěrem něco statistiky. Degni byl vysoký 180,5 cm a vážil mezi 88 - 93 kg. Kolem hrudníku měl 128 cm, biceps 47- 48 cm a pas 74 - 77 cm.
Co se týče silových výkonů, uměl 10 bench-pressů se 145 kg, což by odpovídalo maximu asi 190 kg, ale on nejvíce vytlačil 167 kg. Dřepy dělal se 180 kg a mrtvým tahem zvedl 227 kg. Na tréninku rovněž udělal 18 opakování tlaku vleže se 113,5kg činkou.
Forest a filmy
Když Degni ještě přebýval v New Yorku, neunikla jeho postava pozornosti fotografů. Jednou za ním přišel člověk a představil se jako filmový agent, který viděl Degniho snímek v publikaci Men and Art. Nakonec oznámil, že Hollywood hledá nového představitele Tarzana. Lou skočil do letadla směr Los Angeles, ale konkurs na Tarzana nevyhrál, uchytil se však v činkárně Berta Goodriche na Hollywood
Avenue. Do roku 1954 pak spadá jeho nedlouhý záskok v Mae West Show.
Steve Reeves zahájil své italské tažení v roce 1957 a po dvou filmech s
herkulovskou tématikou s tímto žánrem skončil. Viděl totiž, že producenti konkurenčních společností, povzbuzení nevídaným zájmem o antického hrdinu, začínají zvát do Evropy kulturisty z Muscle Beach a točí narychlo spíchnuté snímky kategorie "B". V roce 1959 byl Degni v plné přípravě na NABBA Mr. Universe, když jej podruhé oslovil filmový agent s nabídkou hlavní role v italských filmech o Herkulovi. Vyžádal si tři fotografie a o deset dnů později už Degni cestoval do Říma. Producenti z Rome International namítali, že "Degni" nezní dostatečně americky, a tak zvolil pseudonym Mark Forest. Mark je tradiční mužské jméno vztažené k bohu Marsovi, znamenající mimo jiné silný, a forest je les s velkými a silnými stromy. Mark podepsal smlouvu na tři filmy, nakonec však zůstal v Itálii šest let. Ačkoliv měl výhodu v tom, že hovořil plynně italsky, natáčení se ukázalo jako náročná práce trvající 17 - 18 hodin denně po 6 - 7 dnů v týdnu. Filmování probíhalo v Itálii, Francii, Egyptě a Jugoslávii, kde o pár let
později vyráběli němečtí filmaři známé Mayovky s Pierrem Bricem, Lexem Barkerem, a dokonce se slovenskými kulturisty. Degni-Forest už byl ke konci natolik vyčerpaný, že si musel dát půlroční pauzu.
Filmografie: 1960 - Goliath and the Dragon (film měl původní název Hercule's Revenge, ovšem práva na jméno Herkules vlastnila společnost Universal), Maciste, the Mighty, Son of Samson. 1961 - Maciste, the Strongest Man in the World (s Paulem Wynterem). 1962 - Colossus of the Arena (s Danem Vadisem). 1963 - Goliath and the Sins of Babylon, The Magnificent Gladiator. 1964 - The Lion of Thebes, Kindar the Invulnerable, Hercules Against the Mongols, Hercules Against the Barbarians. 1966 - Hercules Against Sons of the Sun.
Degni a zpěv
Kromě specializovaných časopisů, které ovšem běžní lidé ignorovali, byly další možností přiblížení bodybuildingu veřejnosti média jako film a televize. Jen pro zajímavost, první televizí přenášená kulturistická soutěž v Americe, Mr. Tavern Pale, se odehrála 1. prosince 1949. V roce 1951 měl svůj vlastní cvičební program na stanici KTW v Los Angeles fitness guru Jack LaLanne, od roku 1953 přenášený do celé Ameriky. Po něm přišly první televizní a filmové role Stevea Reevese, Marka Foresta, Rega Lewise, Gordona Scotta, Sama Burkeho, Dana Vadise, Kirka Morrise, Brada Harrise, Micka Hargitaye, Gordona Mitchella a dalších. Jako zpěvák začínal v polovině 60. let Rick Wayne a dnes už nikoho nepřekvapí, že finalista Mr. Olympia Kevin Levrone hrál s vlastní rockovou skupinou Fullblown.
Natáčení filmů představovalo solidní příjem, nicméně něco takového nechtěl Degni dělat navždy. V Itálii sice zůstal až do roku 1970, ale celou tu dobu studoval klasický operní zpěv u profesora Luciana Francadiho. Doma v Los Angeles svůj vrozený talent dále rozvíjel pod vedením Johna Milla a zdokonalil se do té míry, že dostal pozvání do Městské opery v New Yorku. V následujících letech absolvoval se svým čistým tenorem stovky úspěšných koncertů po celé Kalifornii. Po ukončení kariéry zpěváka působil jako hlasový učitel a k jeho žákům patřila tak známá jména jako Jackson Browne, Roseanne Cash, Dolly Parton, Gene Simmons (Kiss), Patti Davis nebo skupina Eagles.
V sedmdesáti Degni žil v Arletě na předměstí Los Angeles a kondičně trénoval třikrát týdně. Dodržoval zdravou výživu, měl rozepsanou knihu o tréninku a vydal CD s áriemi ze slavných oper. Skonal přesně jeden den po 89. narozeninách v pátek 7. ledna 2022. Jeho motto "sklidíte jen to, co jste zaseli", případně nám bližší verze z pera básníka Jana Skácela "každému to, co jeho jest", může být vodítkem pro všechny kulturisty, kteří hledají jediný smysl života v iluzi mohutných svalů.
Lou Degni ve věku 70 let
Použité zdroje:
Scott, L.: Loaded Guns, Larry Scott & Associates, Salt Lake City, USA, 1992
Webster, D.: Bodybuilding - An Illustrated History, Irvine, Scotland, 1982
Iron Game History (The Journal of Physical Culture), The University of Texas, Austin, Texas, USA, ročníky 1990 - 1995
Roach, R.: Muscle, Smoke & Mirrors (Birth of Bodybuilding), Bloomington, Indiana, USA, 2008
Fotografie:
archiv Josefa Švuba
