Bulvár, Petr Nárožný a andulka

Většinou se jich tam ráno válí ještě hromada, ale dneska tam ležel poslední. Lidé mají rádi, když někdo úspěšný končí. Nezajímá je, že dostane výpověď zámečník. Ale známý a oblíbený herec, to je, panečku, pošušňáníčko k rannímu kafíčku nebo k pivečku při obědě, co?

Ten poslední bulvár jsem si vzala já a hned jsem to paní trafikantce musela vysvětlit, protože z mého nákupu málem omdlela.

„Teď s panem Nárožným zkouším, hraje hlavní roli, tak si přečtu, jak o něm píšou, že končí kariéru!“

Doma jsem si přečetla bláboly, které neměly hlavu ani patu, bláboly, kde nebylo ani slovo o připravované premiéře v Činoherním klubu, kde má Petr hlavní roli a premiéra je 25. března 2013. A nehraje jenom v této premiéře! V Činoherním klubu, který je Petrovým domovským divadlem, a určitě můžu říct i divadelním domovem, hraje i v několika dalších hrách.

Šla jsem na kolínské nádraží, jela jsem do Prahy a pak jsme v Činoherním klubu čekali, až Petr přijde na zkoušku. Přišel a jen mával rukou.

„Hlavně se mě, děti, neptejte, jestli končím! Od rána mi volají z časopisů, z televizí, z divadel, známí, kamarádi... Napsat dneska o herci, že končí, to je vražda!“

A víte, jak to vzniklo? Petr Nárožný tehdy hrál s Láďou Mrkvičkou v divadelní hře Vstupte!, v divadle U Hasičů, a tahle hra se dočkala už tří sté reprízy!

Redaktor jistého bulváru se na to Petra zeptal, ten řekl, že to hraje rád, že jsou s Láďou Mrkvičkou dobří parťáci, a že hraje i v jiných divadlech a že toho má hodně.

Nic víc neřekl! Výsledek byla jeho fotografie a titulek na celou první stranu:

Petr Nárožný (74) Konec kariéry!

A pod Petrovým jménem byla ještě čtyři nesmyslná slova: Naštval se kvůli penězům.

Ano! To v žádném bulváru chybět nesmí! Na to bulvární redaktoři nikdy nezapomenou! Ať mají čtenáři ještě větší vztek! Ať jsou celý den vzteklí, zlí a závistiví! Ať si říkají, tak ono je mu málo, co bere? Že se nestydí! Tak to mu tedy přeju, že mu utáhli kohout a že končí!

Víte, často mě napadá, proč bulvár netiskne laskavé, obyčejné příběhy, jako je ten, který vám teď povím. Kdysi dávno šel v televizi film. O dvou starých lidech, kterým na sídlišti uletěla andulka. Věděli, že je někde ve větvích stromů před jejich desetiposchoďovým domem, a určitě by se vrátila, ale neví, které okno je to její.

Ti dva staří lidé věřili, když se domluví se sousedy, a oni večer, v určenou hodinu všichni zhasnou, a bude svítit jenom jejich okno, ve kterém bude stát klec, a oni budou z pokoje volat její jméno, že andulka přiletí...

A teď si představte, že se ti dva staří lidé opravdu domluvili se sousedy a všichni z celého desetiposchoďového domu, přesně v deset hodin večer zhasli!

Ve tmě zůstalo svítit pouze jedno okno v pátém poschodí a do noci se ozvalo volání dvou starých lidí. A andulka se během několika minut opravdu vrátila domů!