Podruhé za sebou se čeští skokani vrátili z Turné čtyř můstků bez jediného bodu do Světového poháru, ovšem světlý moment by tu byl. Dlouholetý reprezentační lídr Roman Koudelka se v comebacku po operaci kolena dostal do další fáze a už se pořádně proletěl aspoň v kvalifikacích. „Měsíc do olympiády se dá hodně využít,“ věří Koudelka.
Před rokem se Roman Koudelka loučil s Turné čtyř můstků v bolestech, kvůli kterým pak musel na operaci přetrženého křížového vazu v koleni. Tentokrát při nasvícené alpské show zvládl další důležitý krok v cestě zpátky na vrchol. Těšit ho můžou vydařené kvalifikační skoky v Innsbrucku a Bischofshofenu, rezervy v závodních pokusech bere jako motivaci do budoucna.
Jak Turné hodnotíte?
„Německou část Turné nebudu komentovat, to nemělo se skoky nic společného. Na velkém můstku jsem měl za sebou strašně málo skoků. Nevěděl jsem, kde mám levou ruku, kde mám pravou nohu, bylo to trošku na náhodu. Od Innsbrucku jsme udělali velký pokrok, co se týče nájezdového postavení. Uvolněnost se maličko zlepšila, pak se i metry začínají zvedat.“
Ukázalo se to v kvalifikačním skoku v druhém závodě v Bischofshofenu, kde jste doletěl na 135 metrů a byl jste viditelně v euforii…
„Mě to hrozně potěšilo, skok na jednu stranu ideální nebyl, šlo o lehce zpožděný odraz, letová křivka nebyla taková. Ale 135 metrů jsem neskočil dva roky možná ani v tréninku. Je hezké, když si člověk posedí u leader boardu. Mám pocit, že jsme se vydali správnou cestou. I když v závodě přišel nezdar, nemá cenu věšet hlavu, musím makat dál.“
Jaké to pro skokana je se zase po dlouhé době pořádně proletět?
„Určitě tam je velká euforie, celé tělo je zaplavené endorfiny, je to něco krásného. Hlavně to dodá strašně sebevědomí. I při tréninku v Planici jsem udělal pár kvalitních skoků, věděl jsem, že mám na to skákat tak, abych bodoval. Ale Světový pohár je tak strašně nabitý, že stačí malá chybička a najednou tam nejste. Geiger byl v kvalifikaci třicátý sedmý a pak vedl po prvním kole… Je to strašně vyrovnané, malá chyba stojí strašně moc metrů.“
Už jste si po pauze stačil zvyknout na závodní stres?
„Přišlo mi, že zlomový bod byl právě v Innsbrucku, kde jsem v kvalifikaci cítil, že jsem na závodech, vnitřně jsem si docela věřil. Neřešil jsem, jestli pokazím skok. V Bischofshofenu se mi kvalifikace na první závod nepovedla, tam jsem se bál, abych něco nepokazil a bylo to horší. V poslední kvalifikaci jsem se snažil, abych zlepšil nájezdové postavení. Dopoledne jsme trénovali imitace, pak jsem nepřemýšlel, co mám dělat, a vyšlo to.“
Máte už za sebou několik povedených návratů jako po pádu na mamutu v Harrachově nebo po problémech s krční páteří. Věříte, že se úspěšný scénář zopakuje i v olympijské zimě?
„Určitě to mám v hlavě. Aspoň si vůbec nepřipouštím, že by to tak nemělo být. Přes léto jsem tomu obětoval strašně moc, byl to velký čas, který jsem nemohl dát rodině, a někdy to bylo opravdu psychicky náročné. I ve středu, když mi nevyšla kvalifikace, jsem se nad tím zamyslel, byl jsem hodně zklamaný. Ale na druhou stranu necítím frustraci, že bych věšel hlavu. Cítím a věřím, že to ve mně furt je. Je to otázka času. Když budu trpělivě pracovat na chybách, pak to odměnu přinese.“
Co se dá stihnout za necelý měsíc do začátku olympijských her v Pekingu?
„Ten čas se dá využít hodně. Do Bischofshofenu o víkendu na další závody nejedeme, pak bychom měli jet do Zakopaného a Neustadtu. Další týden do Willingenu už neletíme, pojedeme trénovat do Planice, kde budeme pilovat poslední detaily. Skoků bude přibývat, čím víc bude přicházet takových dobrých skoků jako v poslední kvalifikaci, sebedůvěra bude stoupat.“
KOUDELKA NA TURNÉ |
|
| Oberstdorf | 64. v kvalifikaci |
| Garmisch-Partenkirchen | 54. v kvalifikaci |
| Innsbruck | 19. v kvalifikaci (závod byl zrušen) |
| Bischofshofen 1 | 64. v kvalifikaci |
| Bischofshofen 2 | 17. v kvalifikaci - 37. v závodě |
