(zatím nehodnoceno)
Loading...Krotitelé duchů II je americká nadpřirozená komedie z roku 1989, kterou režíroval a produkoval Ivan Reitman a scénář napsali Dan Aykroyd a Harold Ramis. Ve filmu hrají Bill Murray, Dan Aykroyd, Sigourney Weaver, Harold Ramis, Rick Moranis, Ernie Hudson a Annie Potts. Jedná se o pokračování filmu Krotitelé duchů z roku 1984 a druhý film ze série Krotitelé duchů. Děj se odehrává pět let po událostech prvního filmu, kdy byli Krotitelé duchů zažalováni a vyřazeni z provozu po zkáze, kterou způsobili během svého boje s božstvem Gozerem. Když se objeví nová paranormální hrozba, Krotitelé duchů se znovu sejdou, aby s ní bojovali a zachránili svět.
Po úspěchu Krotitelů duchů chtěla společnost Columbia Pictures natočit pokračování, ale těžko překonávala námitky herců a štábu. Stejně jako u prvního filmu spolupracovali Aykroyd a Ramis na scénáři, který prošel mnoha variantami. Dvojice chtěla předat poselství o důsledcích negativních lidských emocí ve velkých městech. Ustálili se na myšlence, že negativní pocity vytvářejí pod New Yorkem masu nadpřirozeného slizu, který posiluje zlovolné duchy. Natáčení s rozpočtem 30-40 milionů dolarů probíhalo od listopadu 1988 do března 1989 v New Yorku a Los Angeles. Oproti původnímu třináctiměsíčnímu cyklu filmu byla produkce uspěchaná; velké části filmu byly po špatně přijatých zkušebních projekcích vyřazeny. Nové scény byly napsány a natočeny během opakovaného natáčení v březnu až dubnu 1989, tedy pouhé dva měsíce před premiérou.
Krotitelé duchů II byli do kin uvedeni 16. června 1989 a setkali se s vesměs negativními recenzemi. Kritici reagovali nepříznivě na to, co vnímali jako převážně kopii původního filmu a zmírnění jeho cynického, černého humoru, aby byl více vhodný pro rodiny, ačkoli výkony Petera MacNicola a Moranise byly opakovaně vyzdvihovány. Od Krotitelů duchů II se očekávalo, že jako pokračování tehdy nejvýdělečnější komedie všech dob ovládnou pokladny kin. Místo toho film během svého uvedení v kinech vydělal 215,4 milionu dolarů oproti původním 282,2 milionu dolarů, což z něj udělalo osmý nejvýdělečnější film roku. Společnost Columbia Pictures jej považovala za finanční a kritický neúspěch, což Murrayho odradilo od účasti na třetím filmu Krotitelé duchů. Úspěšný byl singl ze soundtracku, skladba „On Our Own“ od Bobbyho Browna, který strávil 20 týdnů v hudebních žebříčcích Spojených států.
Filmu se nepodařilo zopakovat kulturní dopad a sledovanost Krotitelů duchů. Ačkoli ho někteří retrospektivní kritici chválili, Krotitelé duchů II jsou obecně považováni za špatné pokračování Krotitelů duchů a jsou zodpovědní za zastavení franšízy na několik desetiletí. Film dal vzniknout řadě merchandise včetně videoher, deskových her, komiksů, hudby, hraček a strašidelných domů. Navzdory relativnímu neúspěchu Krotitelů duchů II se o druhé pokračování usilovalo až do začátku roku 2010. Finančně neúspěšný restart série v roce 2016 vedl k obnovení snah o pokračování Krotitelů duchů II s názvem Ghostbusters.
Obsah filmu
Pět let poté, co Krotitelé duchů zachránili New York před zničením bohem Gozerem, který měnil podobu, byli zažalováni za způsobené škody na majetku a bylo jim zakázáno vyšetřovat nadpřirozené jevy, což je donutilo ukončit činnost. Ray Stantz nyní vlastní okultní knihkupectví a vedle Winstona Zeddemora si přivydělává jako nepopulární dětský bavič, Egon Spengler pracuje v laboratoři, kde experimentuje s lidskými emocemi, a Peter Venkman uvádí televizní talk show o jasnovidcích.
Dana Barrettová, Peterova bývalá přítelkyně, má se svým bývalým manželem malého syna Oscara a pracuje v muzeu umění, kde čistí umělecká díla. Na Krotitele duchů se obrátí s prosbou o pomoc poté, co se Oscarův kočárek zdánlivě sám skutálí na rušnou křižovatku. V muzeu ožije obraz Viga Karpatského, evropského tyrana a mocného kouzelníka ze 16. století, a zotročí Danina šéfa Janosze Pohu. Vigo přikáže Janoszovi, aby mu přinesl dítě, které by ho posedlo a umožnilo mu uniknout z dosahu obrazu a znovu žít a dobývat svět. Kvůli svému poblouznění Danou si Janosz vybere Oskara.
Krotitelé duchů mezitím vykopou křižovatku, kde se zastavil Oskarův kočárek, a objeví řeku slizu protékající opuštěným systémem Beach Pneumatic Transit. Ray získá vzorek, ale je napaden slizem a omylem rozbije trubku, která spadne na elektrické vedení, což způsobí výpadek proudu v celém městě. Krotitelé duchů jsou zatčeni a postaveni před soud za způsobené škody a za vyšetřování nadpřirozených jevů. V soudní síni je vzorek slizu předložen jako důkaz. Ten fyzicky reaguje na soudcovu zlostnou tirádu proti Krotitelům duchů a poté exploduje a vyvolá duchy dvou bratrů, které odsoudil k smrti. Krotitelé duchů duchy zajmou výměnou za zrušení obvinění a právo pokračovat v činnosti Krotitelů duchů.
Jedné noci sliz vnikne do Danina bytu a napadne ji i Oscara. Ta hledá útočiště u Petera a obnoví svůj vztah. Krotitelé duchů zjistí, že sliz reaguje na emoce, a mají podezření, že se nahromadil z negativních emocí Newyorčanů. Egon, Ray a Winston zjistí, že Vigo a sliz spolu souvisejí, a tak zkoumají řeku slizu, ale jsou vtaženi dovnitř. Objeví se v muzeu a začnou spolu bojovat, dokud Egon nepochopí, že jsou ovlivňováni negativní energií slizu.
Krotitelé duchů o svém podezření informují starostu, ale ten je odmítne; jeho asistent Jack Hardemeyer je nechá zavřít do psychiatrické léčebny, aby ochránil starostovy politické zájmy. Duch v podobě Jánoše unese Oskara a Dana je pronásleduje do muzea, které je následně pokryto neprostupným slizem. Na Silvestra sliz vystoupí do ulic a způsobí rozsáhlý nadpřirozený chaos. Když se starosta dozví o Hardemeyerových činech, vyhodí ho a nechá Krotitele duchů propustit.
Krotitelé duchů zjistí, že je potřeba pozitivní symbol, který by sjednotil občany a oslabil sliz, a tak pomocí slizu nabitého pozitivními emocemi oživí a pilotují Sochu svobody ulicemi plnými jásajících občanů. V muzeu slizová bariéra v reakci na pozitivní emoce částečně ustoupí a Krotitelé duchů pomocí pochodně Sochy prorazí strop a zabrání Vigovi v posednutí Oscara. Krotitelé duchů se slaní skrz strop a zneškodní Jánoše pozitivním slizem. Vigo na sebe vezme fyzickou podobu, znehybní Danu a Krotitele duchů a znovu se zmocní Oskara. Shromážděné davy venku začnou zpívat refrén „Auld Lang Syne“ a jejich pozitivita Viga oslabí. Je nucen vrátit se k obrazu a Krotitelé duchů jsou osvobozeni. Vigo Raye posedne, ale Krotitelé duchů ho svými zbraněmi osvobodí a Viga porazí, přičemž jeho obraz nahradí jejich podobizny obklopující Oscara. Následně jsou Krotitelé duchů oslavováni městem a Socha svobody je vrácena na Ostrov svobody.
Produkce
Vývoj
Po úspěchu Krotitelů duchů bylo pokračování považováno za nevyhnutelné, i když film byl vyvíjen jako samostatný projekt. Vývoj Krotitelů duchů II byl náročný a zákulisním konfliktům bylo v tisku věnováno stejně pozornosti jako samotnému filmu. Když se David Puttnam stal v červnu 1986 předsedou představenstva společnosti Columbia Pictures, neměl navzdory úspěchu Krotitelů duchů zájem na vývoji nákladného pokračování. Před velkorozpočtovými trháky dával přednost menším filmům, jako byl kritikou oceňovaný válečný snímek Naděje a sláva (1987) a komedie Krvaví psi z Broadwaye (1989). Dal také zelenou několika cizojazyčným filmům evropských režisérů, protože dával přednost natáčení filmů pro „světový trh“. Krotitelé duchů byli součástí odkazu bývalého šéfa Columbie Franka Price a Puttnam by neměl zájem na dalším rozvíjení tohoto odkazu, zatímco by budoval svůj vlastní.
Reitman později řekl, že zpoždění ve vývoji nebyla Puttnamova chyba a že se ho vedoucí pracovníci nad Puttnamem v newyorské pobočce Columbie snažili obejít, protože si mysleli, že projekt brzdí, ale zjistili, že ani po jeho odsunutí na vedlejší kolej nemohou produkci rozhýbat. Podle Reitmana ke zdržení došlo proto, že hlavní herci nechtěli pokračování natáčet téměř tři roky; v době, kdy se rozhodli do toho jít, byl Murray zavázán hlavní roli ve vánoční komedii Strašidelné Vánoce (1988). Když byl Murray konečně připraven, scénář nebyl. Jako spolutvůrci měli Reitman, Murray, Aykroyd a Ramis nad franšízou kontrolu a k pokračování bylo zapotřebí jejich jednomyslného souhlasu.
V dubnu 1987 Puttnam oznámil, že Krotitelé duchů II se začnou natáčet v listopadu téhož roku, aniž by o tom informoval Reitmana, který si ještě neprohlédl nedokončený scénář. V září 1987 byl Puttnam odvolán z funkce. Uvádělo se, že to bylo částečně proto, že si znepřátelil Murrayho a jeho talentového agenta Michaela Ovitze. Puttnam veřejně kritizoval Murrayho jako „herce, který vydělává miliony dolarů v Hollywoodu, aniž by se věnoval svému umění. Je to příživník.“ Napadl také drahé (Sardonyx) balíčky talentových agentur, které zajišťovaly scénáře, režiséry a hvězdy; Ovitz zastupoval také Aykroyda, Ramise a Reitmana.
Puttnama ve funkci prezidenta společnosti Columbia nahradila Dawn Steelová. Když nastoupila do funkce, její firemní šéfové jí dali jasně najevo, že prioritou je dostat pokračování do výroby. Společnost Columbia zažila od dob Krotitelů duchů dlouhou sérii kasovních neúspěchů a Krotitelé duchů II byli považováni za nejlepší způsob, jak zvrátit jejich osud. V listopadu 1987 bylo naplánováno zahájení natáčení na léto následujícího roku. Murray tehdy údajně chtěl za účinkování v pokračování 10 milionů dolarů a jeho spoluhráči požadovali stejnou částku.
Hlavní překážkou byly spory mezi hlavním hereckým obsazením a štábem, které vznikly od dob Krotitelů duchů. Ramis později prohlásil, že „bylo třeba trochu pročistit vzduch“, než mohli začít spolupracovat. V březnu 1988 uspořádal Ovitz soukromý oběd pro sebe, Murrayho, Aykroyda, Ramise, Reitmana a Ovitzova kolegu, vedoucího obchodních záležitostí CAA Raye Kurtzmana, v Jimmy’s, restauraci pro celebrity v Beverly Hills v Kalifornii. Objevily se obavy, zda hlavní představitelé ještě zvládnou pokračování, protože Murray byl dlouho mimo film a Aykroyd zažil řadu filmových neúspěchů. Během schůzky se skupina bavila a rozhodla, že by mohla spolupracovat.
Následovalo několikaměsíční vyjednávání s Reitmanem, Murrayem, Aykroydem a Ramisem, aby si vyjednali minimální plat výměnou za procenta z kasovního zisku. Dohoda údajně činila 10 % z kasovních zisků pro každého z nich; Reitman popřel, že by šlo o tak velkou částku, ale řekl, že „je to velká částka“. To bylo učiněno proto, aby se udržel nízký rozpočet, jehož cílem bylo přibližně 30 milionů dolarů, zatímco platy předem by jej zvýšily blíže k 50 milionům dolarů. Poté se film urychleně pustil do výroby a natáčení bylo naplánováno na léto 1988 v očekávání premiéry v polovině roku 1989. Přestože výroba pokračování trvala pět let a bylo nutné použít speciální efekty, Krotitelé duchů II měli kratší časový plán než jejich předchůdce, který se točil jeden rok. Michael C. Gross a producent Joe Medjuck se k pokračování vrátili a každý z nich byl povýšen na producenta. Michael Chapman nahradil László Kovácse na pozici kameramana a Bo Welch nahradil Johna DeCuira na pozici scénografa.
Scénář
Aykroyd popsal svůj první návrh jako „opravdu příliš vzdálený... příliš nepřístupný“. Chtěl se vyhnout použití New Yorku, zasadit film do zámoří a vytvořit kontrast k vyvrcholení prvního filmu na vrcholu mrakodrapu tím, že zahrne hrozbu v podzemí. Tato předloha sledovala Danu Barrettovou, která je unesena a odvezena do Skotska, kde objeví vílí prstenec - přirozeně se vyskytující prstenec nebo oblouk hub, který je někdy ve folklóru spojován s vílami nebo čarodějnicemi - a podzemní civilizaci. Krotitelé duchů by museli cestovat podzemní pneumatickou trubkou dlouhou přes 2 000 mil, jejíž překonání by trvalo tři dny. Nakonec se rozhodl, že zachování prostředí New Yorku umožní kontinuitu a bude lépe odpovídat příběhu, který chtěl vyprávět, a zároveň jim umožní prozkoumat podzemí.
Stejně jako u Krotitelů duchů spolupracoval Aykroyd s Ramisem na vylepšení scénáře. Hned na začátku se rozhodli, že Krotitelé duchů II by měli odrážet pětiletý časový odstup mezi oběma filmy. Ramis navrhl, aby se příběh soustředil na dítě, protože již dříve vypracoval koncept hororu, jehož středobodem bylo nemluvně, které má obratnost a soustředěnost dospělého člověka. To ho inspirovalo k vytvoření postavy Oscara. Původně měl být dítětem syn Petera Venkmana a Dany, kteří by svůj vztah udržovali i v uplynulých letech. Dítě by se stalo posedlým ústředním bodem filmu; Murray měl pocit, že to vytváří nerovnováhu v příběhu a klade příliš velký důraz na jeho a Danin vztah s dítětem spíše než na Krotitele duchů a dynamiku jejich postav. Místo toho se rozhodli, že vztah Petera a Dany ztroskotá, což jí umožnilo se vdát, mít dítě a do událostí Krotitelů duchů II se rozvést. Ramis chtěl ukázat, že Krotitelé duchů nezůstali hrdiny ani po svém vítězství v předchozím filmu; měl pocit, že by to byl méně originální přístup.
Řeka slizu vznikla už na počátku jejich spolupráce. Ramis chtěl, aby sliz pod New Yorkem představil morální problém způsobený hromaděním negativních lidských emocí ve velkých městech; považoval ho za metaforu městského úpadku a výzvu k dodání lidského řešení, i když to prý bylo ve scénáři hluboko pohřbeno. Dvojice chtěla, aby negativní emoce měly své důsledky, a našla humor v tom, že New York musí být milý, jinak bude čelit zkáze, i když v tuto chvíli nevěděli, jakou podobu tato zkáza bude mít. Ramis řekl: „Z komediálního hlediska to naznačovalo, co kdyby všichni v New Yorku museli být osmačtyřicet hodin hodní?“. Aykroyd řekl, že chtěli ukázat, že negativita se musí někam dostat, potenciálně do člověka, vůči němuž jsou emoce namířeny. Měl pocit, že díky tomu je film více uzemněný ve srovnání s jednáním s bohy. Řekl: „Města jsou všude nebezpečná. Život se stal levným. Můžete jít... do kina a na ulici vás zastřelí samopalem“. Příběh se od společného úsilí Ramise a Aykroyda zdaleka nevyvinul, ale zachoval si základní pojetí emocí a jejich dopadu. V květnu 1987 pracovali Aykroyd a Ramis na scénáři více než rok a do března 1988 jej dokončili.
V letech od uvedení Krotitelů duchů, kteří byli více orientováni na dospělé, se stal populárním u cílového dětského publika jejich animovaný televizní spin-off The Real Ghostbusters. Tým měl za úkol najít rovnováhu mezi potřebami fanoušků Krotitelů duchů a potřebami diváků kresleného seriálu. Podle Medjucka měl úspěch kresleného filmu vliv na návrat Slimera do pokračování a jejich cílem bylo vyhnout se rozporu s kresleným filmem, kde to bylo možné; řekl, že ačkoli Krotitelé duchů byli pět let bez práce, museli se chovat, jako by se události z kresleného filmu odehrávaly až po filmu.
Kasting
Podle prvních zpráv měl Puttnam v úmyslu nahradit hlavní herce herci s nižšími platy, částečně kvůli svému pohrdání Murraym. Puttnam to v rozhovoru z roku 1987 popřel a uvedl, že přeobsazení nikdy nepřipadalo v úvahu.
Krotitelé duchů II měli být prvním pokračováním, které Reitman režíroval, a měl obavy, aby dokázal diváky překvapit a nespoléhal se na propracované speciální efekty. Chtěl se soustředit na interakci postav, protože věřil, že právě ta byla hlavním tahákem původního filmu. Ramis se návratu k sérii obával kvůli ohromnému úspěchu Krotitelů duchů. Váhal i Murray, který po uvedení předchozího filmu na čtyři roky opustil herectví. Úspěch Krotitelů duchů označil za fenomén, který bude navždy jeho největším úspěchem, a po neúspěchu svého osobního projektu Ostří břitvy (1984) se cítil „radioaktivní“. Rozhodl se vyhýbat natáčení filmů, dokud se nevrátil k filmu Strašidelné Vánoce. Murray se také stavěl odmítavě k pokračováním obecně, protože se domníval, že existují pouze z „chamtivosti“ nebo „obchodních“ důvodů, přičemž za druhé jmenované by podle něj měl být vynesen rozsudek smrti. Prohlásil, že se vrátil k pokračování, protože „práce na prvních Krotitelích duchů byla ta největší zábava, jakou kdokoli z nás zažil“.
Postava Janosze Poha, kterou ztvárnil Peter MacNicol, se původně jmenovala Jason a slouží jako prostředník Krotitelů duchů. MacNicol řekl, že tuto roli by mohl hrát kdokoli, a tak se rozhodl dát Pohovi příběh, v němž je Karpat. Přízvuk si vytvořil díky svému českému příteli a pozorováním v rumunské turistické agentuře. MacNicol chtěl nosit černou paruku Beatles, ale tento nápad byl zamítnut, protože mnoho herců mělo tmavé vlasy. Přízvuk postavy byl inspirován přízvukem Meryl Streepové ve filmu Sophiina volba (1982). Ve scénáři není přízvuk Poha popsán, ale MacNicol jím na Reitmana při konkurzu zapůsobil.
Hlas Vigovi propůjčil Max von Sydow; nahrávku zvládl za jediný den. Von Homburg se údajně dozvěděl, že jeho hlas byl dabován von Sydowem, až při sledování premiéry a krátce poté se vybouřil. Později uvedl, že jeho zastřený hlas, který byl způsoben rozbitým rtem, byl překážkou v získání herecké práce. Eugene Levy byl obsazen do role Louisova bratrance Shermana, zaměstnance psychiatrického oddělení, kde jsou Krotitelé duchů uvězněni. Tato postava se významně podílela na jejich osvobození, ale jeho scény byly vystřiženy.
Natáčení
Reitman začal pracovat na Krotitelích duchů II téměř ihned po režii komedie Dvojčata z roku 1988. Hlavní natáčení začalo v listopadu 1988 v New Yorku. Rozpočet se údajně pohyboval mezi 30 a 40 miliony dolarů. Natáčení v New Yorku trvalo přibližně dva týdny a sestávalo převážně z exteriérových záběrů.
Městské úřady byly projektu nakloněny a dokonce udělily štábu povolení natáčet na manhattanské Druhé avenue v době, kdy byl omezen přístup do čtyřiceti městských bloků kvůli návštěvě Michaila Gorbačova, vůdce Sovětského svazu. K dalším lokacím patří Socha svobody a hasičská zbrojnice, Hook and Ladder Company 8, z nichž druhá opět posloužila jako exteriér sídla Krotitelů duchů. Na vnější straně budovy bylo zavěšeno aktualizované logo firmy Krotitelé duchů, které bylo po natáčení darováno zaměstnancům hasičské zbrojnice, ale nakonec z ní spadlo.
Celnice Alexandra Hamiltona v USA sloužila jako exteriér Manhattanského muzea umění, kde byl umístěn obraz Viga. Před budovou se natáčela scéna, v níž postavy Aykroyda, Ramise a Hudsona vystupují z šachty pokryté slizem. Když Ramis scénu psal, očekával, že produkce použije šachtu, ale jedinou dostupnou podzemní lokací bylo telefonní vedení. Prostor v díře byl omezený a herci se do ní museli vmáčknout pokrytí slizem. Mrazivé teploty v kombinaci s tekutým slizem způsobily, že se herci cítili nepohodlně. Následující den se dozvěděli, že kamery nahrávaly špatnou rychlostí a scénu budou muset natočit znovu. Scéna, v níž Krotitelé duchů skenují křižovatku, na níž je odvezen Oscarův posedlý kočárek, se natáčela na First Avenue.
Natáčení se koncem prosince 1988 přesunulo do Los Angeles. Hasičská stanice č. 23 opět posloužila jako interiér sídla Krotitelů duchů. Sídlo Greystone v Beverly Hills bylo použito pro scénu, v níž Krotitelé duchů navštíví starostu v Gracie Mansion. Scéna, ve které Krotitelé duchů kopou jámu, aby našli řeku slizu, se natáčela v centru Los Angeles. Scéna, ve které ožije kožich a utíká, byla natočena na ulici v Los Angeles; byla napsána pro původní film, ale nebyla použita a znovu použita pro Krotitele duchů II. Natáčení skončilo 7. března 1989. Medjuck poznamenal, že v Krotitelích duchů jsou postavy často vidět kouřit, ale společenská změna v uplynulých letech způsobila, že to již nebylo přijatelné; Krotitelé duchů II zobrazují méně scén, v nichž se kouří.
Postprodukce
Po zkušebních projekcích si hlavní štáb uvědomil, že ve filmu je řada problémů. Reitman uvedl, že po zhlédnutí testovací verze si uvědomil, že závěrečných 25 minut filmu „právě zemřelo strašlivou smrtí“, a tak strávil čtyři dny natáčením nového 25minutového závěru, který jej nahradil. Při zkušebních projekcích bylo zjištěno, že se film divákům líbil, ale měli pocit, že Vigo nepředstavuje pro Krotitele duchů skutečnou výzvu a že jejich vítězství bylo příliš snadné. Testovací diváci si také mysleli, že Vigo, sliz a přidružení duchové nejsou dostatečně propojeni. Podle Grosse si diváci nebyli vědomi, že sliz ve filmu může být nabitý negativními nebo pozitivními emocemi, proto byly přidány scény, které to lépe vysvětlovaly.
V průběhu března a dubna 1989, tedy pouhé dva měsíce před uvedením filmu do kin, probíhalo rozsáhlé dotáčení; to zahrnovalo i natáčení v New Yorku. Krotitelé duchů II měli být uvedeni do kin o svátečním víkendu 4. července na Den nezávislosti, ale Reitman usoudil, že 23. červen bude vhodnější. Když se dozvěděli, že v ten den má být do kin uveden také superhrdinský film Batman, požádali o přesunutí na 16. září. Podle Grosse „jsme s Joem Medjuckem bledli... nevypadalo to možné...“. Byl to opravdový zabiják.“
Bylo přidáno několik nových scén, aby se zvýšil pocit naléhavosti a ohrožení Krotitelů duchů, včetně sekvence s podzemním vlakem duchů a s ní spojeného strašení severskými hlavami. Přidána byla také scéna, v níž vyvolané fotografie Krotitelů duchů s Vigem vzplanou a hrozí, že je zpopelní. Reitman chtěl tyto scény přidat, protože se domníval, že jeho předchozí sestřih filmu se příliš soustředil na vztah mezi postavami Murrayho a Weaverové. Scéna s vlakem duchů se natáčela v nočním klubu Tunnel v New Yorku. Byla přidána, aby vytvořila pocit neviditelné síly, která se snaží Krotitele duchů udržet stranou. Medjuck poznamenal, že přidané scény nevyžadovaly rozsáhlé speciální efekty. V tomto období bylo také přidáno cameo Cheeche Marina jako dozorce v docích.
Dodatečný obsah nahradil některé scény a dílčí zápletky, které byly daleko před dokončením a obsahovaly hotové speciální efekty. Další natáčení probíhalo v parku na Washington Square, který byl využit pro monstrum pohybující se pod obloukem na Washington Square. Popularita filmu byla v té době zřejmá, když sem dorazily tisíce lidí poté, co se dozvěděly, že se zde natáčí Krotitelé duchů II. Účastnili se natáčení, křičeli na povel a utíkali před příšerou. Závěrečná bitva filmu s Vigem byla natočena znovu a způsob, jakým Vigo opustil obraz, aby se postavil Krotitelům duchů, se zcela změnil.
Jedna z vystřižených scén obsahovala podzápletku, v níž je postava Raymonda Stantze po prohlídce Vigova obrazu posedlá Vigem. Raymond nevyzpytatelně řídí Ectomobil, dokud ho Winston nezbaví Vigovy kontroly. To vysvětluje Raymondovu posedlost ve finále. Některé z těchto záběrů byly znovu použity do montáže. Objevily se také scény, ve kterých se Louis Tully pokouší chytit Slimera, což testovací publikum považovalo za rušivé, a Slimer se objevil jen dvakrát. Gross uvedl, že zachovali některé scény se Slimerem pro děti, ale že diváci na postavu obecně nereagovali, což nečekali. Protože byla odstraněna sekvence, v níž Tullyho bratranec osvobodí Krotitele duchů z psychiatrické léčebny, byla přidána scéna ukazující paranormální zatmění ze starostovy kanceláře, která vysvětluje, proč starosta zajistil jejich propuštění. Další odstraněné scény ukazovaly Raymonda a Egona experimentující se slizem, což vysvětlovalo, jak se s ním naučili manipulovat, aby mohli ovládat Sochu svobody. Duch byl také odstraněn ze sekvence, v níž sliz způsobuje, že se po New Yorku zvedají duchové, protože Reitman měl pocit, že to není dostatečně strašidelné.
Hudba
Ray Parker, Jr. pomáhal vyvinout aktualizovanou verzi svého hitu „Ghostbusters“, kterou společně napsala a nazpívala hiphopová skupina Run-DMC. S cílem zopakovat úspěch původního soundtracku chtěl producent Peter Afterman najmout Bobbyho Browna, který měl v poslední době za sebou řadu hitů. Aby si zajistil Brownovu účast, nabídl Afterman jeho hudebnímu vydavatelství MCA Records práva na soundtrack k filmu Krotitelé duchů II. Brown souhlasil výměnou za roli ve filmu. Natáčení v té době již téměř skončilo, ale Reitman napsal Brownovi epizodní roli starostova vrátného. Výslednou píseň „On Our Own“ napsali L. A. Reid, Babyface a Daryl Simmons. Ve videoklipu se objevili Iman, Jane Curtin, Doug E. Fresh, Christopher Reeve, Malcolm Forbes, Rick Moranis, Donald Trump a Marky a Joey Ramoneovi.
Brown také sám napsal a produkoval „We’re Back“. Na soundtracku jsou také písně „Flip City“ od Glenna Freye, „Spirit“ od Douga E. Freshe a The Get Fresh Crew a „Love is a Cannibal“ od Eltona Johna. Píseň „Flesh „n Blood“ od skladatele Dannyho Elfmana a skupiny Oingo Boingo byla napsána pro film, ale Elfman řekl, že byl zklamán, že z ní byly použity pouze čtyři notové takty. Myslel si, že malé použití bylo záminkou, aby ji mohl vydat na soundtracku, a řekl, že kdyby to věděl, píseň by stáhl.
Původní hudbu k filmu vytvořil Randy Edelman. Byla to jedna z Edelmanových prvních zkušeností s prací s velkým orchestrem. Přestože Krotitele duchů znal, rozhodl se, že se na něj nebude znovu dívat kvůli inspiraci, aby pokračování mělo jedinečný zvuk. Edelman věřil, že výrazné osobnosti stávajících postav znamenají, že jen zřídka potřebují hudební doprovod, a místo toho se soustředil na hudební doprovod nadpřirozených a akčních scén, které mají představovat hrozbu a „temnou povahu zlého Karpatského“.
Speciální efekty a design
Stejně jako při práci na Krotitelích duchů se Reitman málo zajímal o technickou stránku svého filmu. Pro pokračování si najal studio speciálních efektů Industrial Light and Magic (ILM) a dal jim hrubý nástin děje a volnost, aby si dělali, co chtějí. Columbia předtím pomohla Richardu Edlundovi založit společnost Boss Film Studios, která se zabývala speciálními efekty pro Krotitele duchů, ale Reitman prý nebyl s jejich prací spokojen. Edlundův bývalý spolupracovník z ILM Dennis Muren působil jako vedoucí vizuálních efektů. Navzdory záměrně uspěchanému harmonogramu filmu chtěl Muren na filmu pracovat, protože mu to umožnilo navrhnout nové tvory. Muren přiznal, že jeho návrhy nebudou tak originální jako u Krotitelů duchů, a místo toho je chtěl udělat pružnější a „duchařštější“. Tým byl původně najat na 110 efektových záběrů, ale jejich počet se rozrostl na 180.
ILM pracovala na speciálních efektech i pro další filmy z roku 1989: Návrat do budoucnosti - část II, Indiana Jones a poslední křížová výprava a Propast, ale největší potíže měla s Krotiteli duchů II, protože návrhy a koncepty se neustále měnily a přidávaly se nové scény. ILM nakonec odmítlo přijmout další změny. Jak se časový plán napínal, muselo ILM po dobu čtyř týdnů každý den pracovat devět týmů, aby dokončilo rozšířených 180 záběrů, a část práce navíc muselo zadat Visual Concept Engineering, Available Light, Character Shop a neakreditovanému Tippett Studiu. O mnoho efektů pro dotáčky se postarala společnost Apogee Productions.
Sliz
K vytvoření slizu byl použit methocel, gel na rostlinné bázi. Přidávalo se potravinářské barvivo; barvy zahrnovaly zelenou (aby odpovídala Slimerovi) a modrou. Supervizor fyzikálních efektů Chuck Gaspar maketoval různě barevné dávky a Reitman se rozhodl pro růžovou. Film si vyžádal přibližně 100 000 amerických galonů (380 000 litrů) slizu. Na místě byly čtyři míchačky cementu, které denně míchaly čerstvé dávky, protože se rychle kazil. Do řeky slizu se přidával slídový prach a minerální olej; prach dodával řece hloubku, zatímco olej vytvářel na jejím povrchu různé tvary.
Řeka slizu ve stanici Van Horne Pneumatic Transit byla miniaturní model s korytem z plexiskla širokým 1 stopu (0,30 m) a dlouhým 10 stop (3,0 m). Fungovala na principu gravitačního čerpadla a byla napájena z velké nádrže umístěné 15 stop (4,6 m) nad ní. Po dosažení konce řeky spadl kal do další nádrže, z níž byl přiváděn zpět do horní nádrže. Vzduchové injektory a loutkové přepážky sloužily k vytváření bublinek a manipulaci se slizem, aby tekl, jako by se pod hladinou něco pohybovalo. Malá chapadla slizu byla vytvořena pomocí tyčí potažených vinylem, které se ovládaly zespodu. Velké chapadlo bylo plastové a bylo natáčeno na modré plátno, jak odpadává od boty komparzisty. Záběry se pak přehrávaly obráceně, aby se zdálo, že chapadlo chňapá po Aykroydovi. Scéna s Van Hornem kombinovala miniaturu řeky, matné malby nádraží a praktickou kulisu schodů vedoucích do tunelu. Scéna, v níž Aykroyd, Ramis a Hudson padají do řeky, byla považována za jeden z nejobtížněji dosažitelných efektů; herci byli natáčeni při pádu z kulis Van Horne, které byly zakomponovány do miniatury řeky. Hudsonova postava, kterou strhává proud slizu, byla natáčena proti modrému plátnu, aby se objevila v řece; jeho pohyb v řece musel být animován ručně proti přirozeným pohybům řeky.
Efekty příšer
Vracející se duch Slimer byl přepracován tak, aby byl přívětivější k dětem jako jeho populární inkarnace ve filmu Krotitelé duchů. Jeho obličej, který byl v Krotitelích duchů ovládán pomocí drátů a kabelů, byl nyní ovládán servomotory a měl pneumatickou čelist. Bobby Porter byl najat, aby nosil kostým Slimera, dokud nebyla postava z filmu zcela odstraněna. O několik týdnů později byl Slimer znovu nasazen, ale to už Porter nebyl k dispozici a nahradil ho Robin Shelby.
Duchové bratrů Scoleriových, Tony a Nunzio, byli inspirováni dvojicí bratrů, kteří vykradli obchod Ramisova otce. Výtvarník kreatur Tim Lawrence byl ovlivněn hudební komedií Bratři Bluesové (1980), kde hrál Aykroyd a kde vystupovali dva bratři, z nichž jeden byl vysoký a hubený (Tony) a druhý malý a tlustý (Nunzio). Bratři dostali kreslený design, který měl působit jako protiváha strašidelným momentům filmu. Lawrence se snažil ztvárnit spíše zlo postav než jejich předsmrtný vzhled. Camilla Hennemanová vytvořila většinu Nunzia pomocí spandexových sáčků naplněných želatinovými materiály, aby vypadal nemožně tlustý. Kostým nosil Lawrence. Neskutečně hubený Tony byl navržen jako loutka v životní velikosti, ale Muren se domníval, že tento přístup ovlivní harmonogram natáčení. Tony byl přepracován na kostým, který nosil herec Jim Fye; dostal prodloužené přídavky, aby vypadal nepřirozeně hubený.
Tváře duchů byly artikulovány pomocí motorů a pneumatiky, které vytvořil mechanický animátor Al Coulter a jeho tým. Lawrence také vyvinul animační systém, který maskám umožňoval synchronizovat dialogy se rty. Vedle raných konceptů chůze duchů a vytváření explozivních trhlin při každém kroku byla většina těchto prvků v konečném filmu opuštěna. Lawrence později řekl, že bez těchto prvků by bylo možné stejný efekt vytvořit s loutkou v měřítku jedné třetiny. Elektrická křesla bratrů byla miniaturami zakomponovanými do záběrů sedících herců v kostýmech. Efekty zkreslení, jako například mačkání duchů, byly vytvořeny pomocí hotových efektových záběrů, které byly přefotografovány přes mylarový materiál, který bylo možné deformovat a ovlivnit tak základní obraz. Pro scénu, v níž Nunzio vynáší žalobce ze soudní síně hlavou dolů, byla kaskadérka zavěšena hlavou dolů na zábradlí. Reitman chtěl, aby prošla dveřmi a zároveň viděla nad ně. Gasparův tým vytvořil nad dveřmi průchod z pěny, který připomínal železnou mříž. Pěna byla odpružená, takže když jí prošel drát, kulisa rychle vyskočila zpět na místo; efekt byl skryt za kompozicí Nunzia. Při natáčení byly použity výřezy duchů v plné velikosti, které pomáhaly hercům. Storyboardista Krotitelů duchů Thom Enriquez scénu storyboardoval; proces byl pro něj obtížný, protože kvůli omezenému časovému plánu se soudní síň stavěla během jeho práce. Byl také omezen rozpočtem: „Mohl použít pouze čtrnáct židlí. Mohl jsem také vyhodit do vzduchu čtyři sloupy a jednu skleněnou stěnu.“
Animovanou Sochu svobody vymyslel Aykroyd, kterému se líbila myšlenka vzít statický obraz a rozpohybovat ho, přirovnával ji k tomu, že vidí pohybující se Eiffelovu věž nebo Viktoriiny vodopády tekoucí pozpátku. Role sochy byla původně napsána jako zbraň pro Viga, ale tato myšlenka nepokročila ve vyprávění. Efekt byl kombinací kostýmu, který nosil Fye, miniatur a prvků v nadživotní velikosti, jako je koruna sochy - která byla ve skutečnosti příliš malá na to, aby z ní Krotitelé duchů mohli vykukovat. Koruna byla upevněna na kardanu, který umožňoval její otáčení, jako by její nositel chodil. Reitman nařídil, aby byla koruna nakloněna více, než herci očekávali, aby v nich vyvolala skutečnou reakci překvapení. Horní část těla byla vymodelována a natočena v noci v provizorním bazénu, aby bylo vidět, jak se vynořuje z oceánu. Fye také ztvárnil ducha běžce v Central Parku.
Pro ztvárnění posedlého Janosze, který osvětluje chodbu očima, byl MacNicol natočen, jak jde chodbou, která byla opět natočena bez vypnutých světel Michaela Chapmana, který držel světlo ve výšce MacNicolovy hlavy a přitom s ním panorámoval ze strany na stranu. Pro zakrytí MacNicolova pohledu bylo provedeno několik záběrů. Animátoři přidali paprsky vycházející z Janoše, včetně částic pro zvýšení realističnosti. Verze „ducha chůvy“ Janosze, který vytrhne Oscara z Venkmanova bytu, prošla mnoha variantami. Během vývoje byla koncipována jako dvouhlavý drak - tento nápad byl zavržen jako neoriginální -, billboardové postavy, animovaní chrliči, přízračný taxík a Santa Claus. Uvažovalo se také o posedlé věci v bytě; tento nápad inspiroval posedlou vanu. MacNicolová měla na sobě při detailních záběrech drapérii jako chůva a při širokých záběrech byla použita loutka. Vysouvací ruka ducha byla vyrobena z natahovacích plastových trubek potažených látkou.
Welch postavil vnější stěny a římsu Venkmanova bytu v měřítku; byla umístěna 10 stop (3,0 m) ve vzduchu. Římsa byla překryta matnou malbou celé budovy. Nemluvný herec byl před únosem upevněn v plošině, která mu pomáhala vstát. Posedlá vana začínala jako bublinková koupelová příšera, která by vypadala, že má tisíce očí v každé bublině; je zničena, když Dana upustí do vany fén. Reitman dal přednost tomu, aby monstrum tvodřil sliz. Byla použita silikonová vana, která se dala snadno ohýbat; zespodu Tom Floutz zakuklil chapadlo vyrobené z dielektrického gelu a vyztužené spandexem a porcelánovým hedvábím, které bylo pokryté slizem. Před vakuovou trubici, která po aktivaci nasála materiál dozadu a odhalila ústa, byla vložena tlama ze skelných vláken. Později byl přidán animovaný jazyk.
RMS Titanic byl jedním z prvních záběrů, které ILM dokončila; chtěli pro tuto scénu vytvořit silný obraz a zvažovali použití vzducholodi Hindenburg s hořícími cestujícími a zavazadly, vlaku metra s hnijícími cestujícími a hřbitova s vybuchujícími náhrobními kameny (Drahé kameny). Miniaturní model Titaniku s mírně upravenými aspekty; pozice jména lodi byla změněna, aby bylo jasně identifikovatelné. Komparzisté byli natáčeni v dobových kostýmech, s mořskými řasami a kapající vodou, ale mnoho drobných detailů se ztratilo v širokém záběru. Byl vytvořen zmenšený model muzea, protože Reitman chtěl mít možnost ukázat sliz vytékající z prasklin a švů. Kvůli hektickému harmonogramu bylo na poslední chvíli přidáno několik efektových záběrů. Vlak duchů měl být vagon metra, ale nebyl čas najít vhodný model, a tak byl použit starožitný vlak. Useknuté hlavy byly získány z více míst; méně kvalitní hlavy byly umístěny dále od kamery. Stavba divadelního ducha trvala tři týdny a vyžadovala čtyři loutkáře. Příšeru z Washington Square animoval ve stop motion Phil Tippett, který práci přijal pod podmínkou, že efekt nebude delší než 160 snímků, bude postaven na existující předloze a bude možné ho udělat na jeden záběr. Tippett se během vývoje vážně zranil při autonehodě, ale pokračoval v práci a efekt dokončil včas. Kožichu posedlého slizem bylo dosaženo pomocí čtyř nátěrů s částmi ovládanými servomotory. ILM zvažovala, že pro tento segment použije živá zvířata, ale od této myšlenky upustila.
Karpatský Vigo
Koncept fyzické podoby ústředního padoucha Viga prošel mnoha změnami, včetně plánu proměnit ho ve velké monstrum. Bylo obtížné určit, jak by Vigo působil mimo svůj obraz. Vigo měl mít těžší make-up příšery, ale poté, co byl obsazen Von Homburg, jeho osobitý vzhled znamenal, že dodatečný make-up byl z velké části zbytečný.
Na začátku roku 1989 společnost ILM kontaktovala Glena Eytchisona, aby vyvinul obraz, který by mohl ožít. Eytchison se specializoval na tableaux vivants - použití statických kulis a nehybných herců k vytvoření iluze plochého obrazu. Muren sice uvedl, že jeho tým by dokázal vymyslet způsob, jak dosáhnout požadovaného efektu, ale neměli dostatek času a museli si přizvat odborníka. Cílem bylo ztvárnit něco, co by vypadalo jako obraz Viga, který by ožil a šokoval diváky. ILM strávila měsíce vytvářením konceptů vzhledu obrazu, ale Reitman je odmítl, protože se příliš podobaly filmu „Conan [barbar]“. Eytchison a jeho tým zkoumali vzhled vojevůdce ze 16. století a odkazovali na dobové malíře, aby odpovídal dobovým uměleckým stylům.
Eytchisonův tým namaloval na acetát pozadí a jednotlivé předměty včetně oblohy, lebek a stromů. To Reitmanovi umožnilo rychle si prohlédnout kombinace; svůj oblíbený návrh si vybral během 15 minut. Místní malíř Lou Police vytvořil podle tohoto konceptu obraz; Reitman ho schválil, ale Eytchison si uvědomil, že obraz by nebyl dostatečně realistický, aby mezi ním a hercem mohli přepínat. Eytchisonův tým se rozhodl vytvořit malou kulisu připomínající obraz; měla konstrukční prvky včetně polystyrénových lebek, v nichž mohl Von Homburg stát. Von Homburgův kostým a kulisy maloval stejný tým, aby se zajistilo, že budou mít stejnou strukturu a budou spolu ladit.
Když kulisy dorazily do ILM, Von Homburg do nich byl umístěn v kompletním kostýmu, s make-upem a protetikou. Osvětlení bylo použito k eliminaci stínů a vytvoření plochého obrazu. Poté byla pořízena fotografie, která byla zvětšena a použita jako obraz. Welchovo oddělení upravilo fotografii tak, aby se co nejvíce podobala olejomalbě. Byly natočeny scény, v nichž von Homburg na place pronáší své dialogy a odchází ze scény, jako by opouštěl obraz; podle Eytchisona se herec s touto akcí potýkal a Reitmanovi se efekt nelíbil. Závěr filmu byl zcela změněn a koncept živého obrazu byl zrušen. Když Vigo v hotovém filmu interaguje z obrazu, obraz je nahrazen Von Homburgovou beztvarou hlavou plující nad miniaturní kulisou řeky slizu, kterou z pěny postavila společnost ILM. Při odchodu z obrazu Vigo zmizí a zhmotní se ve scéně. Podle jiného konceptu se měl „odlepit“ od plátna a podle dalšího měl sliz oživit další obrazy, aby mu pomohl. Pro ztvárnění jeho vnitřního zla byla vytvořena tvarovaná maska, kterou nosil Harold Weed jako posedlá verze Aykroydovy postavy.
Technologie
Konzultant Krotitelů duchů pro hardware Stephen Dane byl zodpovědný za většinu vybavení Krotitelů duchů a jejich vozidlo Ectomobile; pro Krotitele duchů II navrhl nové vybavení v nepřiznané roli. Dane přepracoval návrhy protonových zbraní, pasti na duchy a Ectomobilu, z něhož se stal Ectomobil 1A. Dane navrhl nové vybavení včetně giga-metru, nabírače slizu a foukače slizu - velké nádrže připojené k trysce na vypouštění slizu. Znovu použil zbytky výstražných štítků a symbolů rekvizit z práce na filmu Blade Runner (1982), aby vybavení vypadalo autentičtěji.
Zbraně foukače slizu byly třikrát těžší než protonové balíčky; nádrže neobsahovaly sliz, který byl pumpován přes zbraně mimo kameru. Objemné protonové balíčky, které byly během natáčení Krotitelů duchů považovány za těžké a nepohodlné, byly přepracovány na hmotnost 28 liber (13 kg) oproti verzím 30 liber (14 kg) a 50 liber (23 kg) použitým v předchozím filmu. Nový design nabízel větší pohodlí a zároveň odstranil některé poháněné efekty. Murenův tým přepracoval paprsky neutrinové hůlky protonového balíčku tak, aby byly multifunkční a mohly být použity jako laso nebo vlasec k zachycení duchů, namísto přímých paprsků. K vytvoření posedlého kočárku v úvodu filmu bylo použito pět dálkově ovládaných dětských kočárků; motory a hnací hřídele byly ukryty spolu s chromovanou karoserií kočárku a byly použity brzdy, které jej mohly okamžitě zastavit nebo postupně zpomalit. Gaspar zaměstnal dvojnásobného národního mistra v jízdě miniaturními auty Jaye Halseyho, aby kočárek řídil; musel s ním kličkovat mezi dopravními prostředky ze vzdálenosti až 23 m (75 stop).
- Zdroj: Anglická Wikipedie
- Photo © Columbia Pictures Corporation
Části seriálu: Krotitelé duchů
- Krotitelé duchů
- Krotitelé duchů: Odkaz - 70 %
- Krotitelé duchů II
- Krotitelé duchů: Říše ledu
- Krotitelé duchů: Nedotažený, nepříliš vtipný a plný stereotypek
- Krotitelé duchů - Kdo jiný dokáže vyčistit New York od všech duchů, monster a strašidel, než sami Krotitelé duchů...
- Krotitelé duchů II - Duchové třeste se! Jsou zpět!
11. dubna 2024 Krotitelé duchů II - Duchové třeste se! Jsou zpět! Zachránili New York před záplavou z říše duchů, ale uznání ani slávy se moc nedočkali. Lidé na ně pomalu zapomněli a oni nyní doslova přežívají jak se dá. Vše se však změní ve chvíli, kdy […] Posted in Retro filmové recenze- 11. dubna 2024 Krotitelé duchů - Kdo jiný dokáže vyčistit New York od všech duchů, monster a strašidel, než sami Krotitelé duchů... Pochybní vědci Peter, Ray a Egon zabývající se parapsychologií, jsou pro svou špatnou pověst a podvodné praktiky vyhozeni z newyorské univerzity. Přesto se nehodlají vzdát svého snu, […] Posted in Retro filmové recenze
- 3. dubna 2024 Za kulisami Krotitelů duchů: Jennifer Runyonová a její vzpomínky Ve scéně testování ESP ve filmu Krotitelé duchů (1984) oslovuje Bill Murray jako Peter Venkman svou testovanou spolužačku otevřeně "Jennifer". V závěrečných titulcích je však postava […] Posted in Zajímavosti
- 4. ledna 2022 Krotitelé duchů Krotitelé duchů je americká nadpřirozená komedie z roku 1984, kterou režíroval a produkoval Ivan Reitman a scénář napsali Dan Aykroyd a Harold Ramis. Bill Murray, Aykroyd a Ramis v něm […] Posted in Speciály
- 10. června 2021 Krotitelé duchů Tři nezaměstnaní parapsychologové Venkman (Bill Murray), Stantz (Dan Aykroyd) a Spengler (Harold Ramis) se dávají dohromady a vytvářejí tým Krotitelů duchů. Vybaveni ektoplazmovými kanóny, […] Posted in Retro filmové recenze
- 6. ledna 2022 Krotitelé duchů - 0 % Hollywood bývával továrnou na sny. Ale to už je dávno. Dnes jsou filmy dost často remaky, rebooty, nebo jinými podobnými vykrádačkami starých hitů. A nejinak tomu je i u Ghostbusters, […] Posted in Retro filmové recenze
- 6. ledna 2022 Krotitelé duchů: Odkaz - 70 % Svobodná matka Callie (Carrie Coon) se se svými dvěma dětmi Trevorem (Finn Wolfhard) a Phoebe (Mckenna Grace) přestěhuje na maloměsto, kde společně objeví svoje spojení s původními […] Posted in Filmové recenze
- 11. dubna 2024 Krotitelé duchů: Říše ledu Po událostech v Summerville se rodina Spenglerových vrací tam, kde to všechno začalo, tedy do legendární hasičské stanice v New Yorku, aby zde její členové spojili síly s původními […] Posted in Filmové recenze
- 7. ledna 2024 Nekompletní večeře s Beanem: Rozdíly mezi severoamerickým a mezinárodním vydáním filmu Bean Severoamerické vydání filmu "Bean" (1997) se od mezinárodního liší tím, že obsahuje dodatečnou scénu, ve které postava Davida navrhuje Beanovi (hraje ho Rowan Atkinson), aby nacpal […] Posted in Zajímavosti
- 19. prosince 2023 V tento den roku 1986 byl uveden film Malý krámek hrůz Během natáčení natočil režisér Frank Oz 23minutový závěr podle závěru off-broadwayského muzikálu. Poté, co na něj však diváci na předpremiérových projekcích nereagovali pozitivně, musel […] Posted in Zajímavosti
Nejnovější komentáře