Zpráva

Festival 13+ je určen v prvé řadě mladému publiku, ale otevřen je divákům všeho věku od 13 let výše. Jeho 13. ročník proběhne v Divadle v Dlouhé příští týden a v programu se tentokrát sešly samé autorské inscenace současných tvůrců. Naivní divadlo Liberec zahraje adventuru z rozhraní světa dětského a dospělého Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy, kterou napsal Šimon Olivětín (alias René Levínský), ostravské Divadlo Petra Bezruče přiveze novou autorskou inscenaci Tomáše Dianišky Špinarka a plzeňská Alfa přijede se zbrusu novou inscenací tandemu Tomáš Jarkovský – Jakub Vašíček Pravdu má každý svou (?).

Hraje se dopoledne pro školy a večer pro všechny zájemce bez ohledu na věk, vstupné pro studenty je stejně jako v minulých letech velmi vstřícné (100/150 Kč).
Autorkou výtvarné stránky festivalu je letos Kateřina Illnerová. Na sociálních sítích divadla se objeví její stripy a gify, zachycující běžné životní situace, do nichž se promítají klasické divadelní žánry.

Festival 13+ pořádá Divadlo v Dlouhé za přispění svého zřizovatele hl. m. Prahy a s podporou Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury. Všechna festivalová představení se zaměřují na publikum v teenagerovském věku, což je v domácí divadelně-festivalové nabídce zcela výjimečné. Výjimečné je i festivalové vstupné pro studenty. Hraje se dopoledne pro školy, v podvečer a večer pro veřejnost a Klub mladých diváků. Po dopoledních představeních následují besedy s tvůrčími týmy.

PROGRAM FESTIVALU
12. 1. 19 h. a 13. 1. 10 h. Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy / Naivní divadlo Liberec
13. 1. 19 h. a 14. 1. 10 h. Špinarka / Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
15. 1. 19 h. Pravdu má každý svou (?) / Divadlo Alfa, Plzeň

St 12. 1. 19.00 a Čt 13. 1. 10.00
Naivní divadlo Liberec
Šimon Olivětín - Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy
V komedii určené čerstvým „náctiletým“ i jejich rodičům pátrá skupina dospělých po svých ztracených dětech. Brzy se ukáže, že stopy vedou ze světa reálného do světa virtuálního…
Inscenace vznikla na základě rozsáhlé sociologické analýzy dnešních „dvanácti-čtrnáctiletých“. Je o nich a pro ně. Pohybuje se na rozhraní světa dětského a dospělého; světa reálného, literárního i virtuálního; mezi fan fiction, role-playing games a hrozně dlouhou prázdnou černou školní chodbou.
Původní hru napsal přímo pro Naivní divadlo Šimon Olivětín, vlastním jménem René Levínský. Uznávaný český dramatik (a zároveň teoretický fyzik), jehož hry s úspěchem hrají jak soubory amatérské, tak věhlasná divadla kamenná (včetně Národního divadla v Praze).

Čt 13. 1. 19.00 a Pá 14. 1. 10.00
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
Tomáš Dianiška - Špinarka
dokumentární fikce o ní / slzy na krajíčku místo kávy polykám / to víš, sny zůstanou / teď mi po zádech jak o závod tančí mráz / jak dlouho s ní dokážete držet krok v putyce?
Věru nevzali na konzervu, protože je příliš malinká. Nehodí se ani do sboru, na to má moc výrazný hlas. Věra žije v blbé době. Nezáleží na tom, jak zpíváte, ale jak jste politicky uvědomělá. Naštěstí talent se prosadí vždycky. Vydejme se sledovat kariéru jedné z našich nejvýraznějších umělkyň. Naše „doku-fikční drama“ je oslavou drzého big beatu, a především Věry, která svou tvorbou vzdorovala všem myslitelným stereotypům. Vypráví intimní portrét i epický příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze a nezapomenutelné přítomnosti opravdové lásky.

So 15. 1. 19.00
Divadlo Alfa, Plzeň
Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček - Pravdu má každý svou (?)
„Upálit neznamená vyvrátit.“
Kdo pravidelně sleduje výměny názorů na sociálních sítích, může být frustrovaný z množství rezolutních „pravd“, z agresivního obhajování konspiračních teorií všeho druhu a z relativizací vědou doložených faktů. Jak se orientovat ve společnosti zahlcené nejen informacemi, ale také zpochybňováním vědecky dokázaných jistot? Zdá se, že v postmoderním fragmentovaném světě lze popírat i přírodní zákony, o kterých jsme si mysleli, že jejich znalost sdílíme vespolek. Je vůbec Země kulatá? Pro co zemřel Giordano Bruno? Existuje Finsko? Není jiné východisko, než být sám se svým počítačem a druhy na síti? Lapili jsme sami sebe? Stojí pravda a poznání za velké oběti? Nebo se stačí rozčilovat anonymně vsedě s myší v ruce? A máme bez diskuze každý tu svou pravdu?

zdroj zprávy: Karola Štěpánová