RECENZE: Do cestopisu Milý Bene schová Halina Pawlowská osobní zpověď

Umožňuje totiž větší důvěrnost, přirozenost odboček, hru na dialog, zdání spontánních reakcí. Takže do popisu jedné katastrofické dovolené, kterou bratrovi své dávné lásky líčí na pokračování, se zcela přirozeně promítnou prvky životopisu, úvahy i osobní zpovědi. 

Například všem matkám dospělých dcer tak dobře známé rozpoložení, v němž se mateřská štědrost utkává s až úzkostlivou opatrností, aby jim nemluvily do zpackaných životů.

4 fotografie

Samozřejmě cesta k moři plná nečekaných zdržení obsahuje spoustu zábavných i adrenalinových okamžiků, situací a glos, při návratu ve vlastních stopách dokonce bizarní odhalení, ale překvapivě nechybějí ani lyričtější pasáže včetně postřehu, že jsou „alpské chalupy jako exponáty ve vitríně, přišpendlené ke starému způsobu existence“. 

Mezi řádky se vloudí trocha nostalgie, ať už se týká rodičů, vlastních vztahů či stesku po zesnulém manželovi coby ztraceném symbolu ochránce.

V knize Milý Bene je vlastně shrnuto tajemství čtenářské obliby spisovatelčina stylu: sebeironicky, leč bez uzardění se vyznává z třináctých komnat každého smrtelníka. 

Jak počítá peníze investované pro blaho blízkých, jak od syna vyslechne „Za covidu bylo nejlepší, že jsem se s vámi nesměl stýkat“, jak vnuk osočí rodinného přítele „Smrdíš smrtí“ či jak vnímá závod matky s tchyní v dlouhověkosti. Tvar elektronické korespondence přitom dovoluje hru na „pouze mezi námi“.

Milý Bene 65 % Autor Halina Pawlowská

Samozřejmě se Pawlowská někdy opakuje, hojně proprané už jsou její ukrajinské kořeny nebo tělesné proporce, popsané od elegantního „figurálně nejsem řešená jako žena snů“ po přímočarého vorvaně. 

Též se projeví slabost, kterou sama přiznává, a to pro příliš mnoho konců. Nicméně i tady platí, že se text Pawlowské čte lehce, příjemně a nezávazně, aniž by při veškeré své kratochvilnosti byl povrchní.