Manchester United: vzestupy a pády či radost a smutek mají společného jmenovatele — Skoty

Poslední mohykán

Za důvod úspěchu moderní éry Manchesteru United můžeme považovat i Cristiana Ronalda. Právě zde odstartovala kariéra jednoho z nejlepších hráčů všech dob. V roce 2003 přestoupil z portugalského Sportingu Lisabon do Manchesteru United. Strávil v něm 6 sezón. Odehrál 196 zápasů a vstřelil 84 branek. S Manchesterem se rozloučil ziskem ligového titulu. Po téměř 13 letech od odchodu se šestatřicetiletý Ronaldo do United vrátil. Pro fanoušky červených ďáblů, jak zní přezdívka klubu, jde o nostalgii. Portugalec je totiž spolu s brankářem Davidem de Geou posledním aktivním hráčem v Manchesteru, který zažil jednu z nejslavnějších ér klubu, když byl trenérem sir Alex Ferguson.

Ronaldo toto období nepřipomíná pouze svým jménem, ​​ale také výkony. Po příchodu do klubu se Portugalec dokázal velmi rychle adaptovat. Hned při svém debutu vstřelil dvě branky. V několika zápasech byl rozdílovým hráčem. Dokázal totiž vzít zápas na sebe a rozhodnout ho ve prospěch Manchesteru United. Naposledy se mu to podařilo gólem proti Norwichi (1:0) v rámci anglické Premier League.

Ronaldo a Ferguson, nerozlučná dvojice

Přestože se společné cesty Cristiana Ronalda a Alexe Fergusona rozešly před téměř 10 lety, dvojice je dodnes v kontaktu. Ronaldo si po návratu do Manchesteru United zavzpomínal na časy, kdy ho trénoval legendární Skot: „Zažili jsme spolu spoustu krásných chvil, vyhráli jsme spoustu trofejí. Já si ale v srdci nejvíc uchovávám den, kdy byl můj otec v nemocnici,“ řekl Ronaldo. Pro Portugalce to byly těžké časy. Klub totiž čekaly náročné zápasy a Cristiano byl v té době klíčovým hráčem. I proto se rozhodl promluvit s Alexem Fergusonem.

„On mě pochopil a chtěl, abych byl se svou rodinou. Pro mě to bylo důležitější než vítězství v Premier League nebo Lize mistrů,“ doplnil Cristiano. Na stejný moment si zavzpomínal i bývalý trenér. „Věděl jsem, že je nemocný, a bylo důležité, aby tam Cristiano byl,“ řekl Ferguson. Zároveň prozradil, co takovému postoji předcházelo. „Bylo mi 33 let. Byl jsem mladičký trenér. Do kanceláře za mnou přišel mladý kluk a požádal mě o volno. Proč? zeptal jsem se ho. On mi řekl, že mu zemřela máma,“ přiznal Ferguson, který v té době trénoval skotský Abeerden. Od té doby se drží tvrzení, že na světě jsou věci, které jsou důležitější než fotbal – a rodina je jednou z nich. 

Plnou parou vpřed

Manchester United vznikl v roce 1878. Tehdy ovšem nešlo o klub, jaký známe dnes. Jmenoval se Newton Heath LYR. Nejdůležitější je přitom zkratka LYR. Ta v překladu znamenala Železnice Lancashiru a Yorkshiru. Klub totiž založili tamní železničáři. První zápasy odehráli proti mužům z dalších železničních oddělení.

V roce 1888 vznikla v Anglii Football League, předchůdce dnešní Premier League. Hráči Newtonu Heath se tehdy nepovažovali za dost dobré na to, aby stáli při založení této ligy. Tu tehdy zakládaly kluby jako Blackburn Rovers a Preston North End. Do nejvyšší ligy se klub přidal až o 4 roky později. Ne však nadlouho. Už po dvou sezónách z ní spadl do 2. ligy.

Klub navíc začal mít finanční problémy a vše nasvědčovalo tomu, že je předurčen k zániku. Klíčovou postavou byl v té době muž jménem John Henry Davies. Šlo o místního majitele pivovaru. Ten se prý o stavu klubu dozvěděl tak, že na ulici našel ztraceného psa tehdejšího kapitána týmu Harryho Staforda. Pivovarník chtěl do klubu investovat. Jeho podmínkou však bylo být v jeho vedení.

Poté, co se obě strany dohodly, chtěl nový spolumajitel změnit název z původního Newtonu Heath. První návrhy byly například Manchester Central nebo Manchester Celtic. Na přelomu dubna a května 1902 si klub přivlastnil nový název Manchester United. O více než rok později vstoupil do klubu další důležitý muž — Ernest Mangnall. Toho jmenovali tajemníkem klubu, ale později byl známější jako jeho vůbec první trenér.

V sezónách 1903/04 a 1904/05 skončil klub ve 2. lize na 3. místě. Následující sezóna byla v historii klubu přelomová. Tým postoupil až do čtvrtfinále FA Cupu a v lize skončil druhý. To znamenalo, že se po 12 letech od vypadnutí mužstvo trenéra Ernesta Mangnalla vrátilo do 1. ligy (postupovala první dvě mužstva - pozn. red.). Při této příležitosti klub podepsal smlouvu s Billym Meredithem, hráčem konkurenčního Manchesteru City. Billy byl v té době v klubu zapleten do úplatkářského skandálu a chtěli ho vyřadit. Trenér United včasnou reakcí dokázal Billyho koupit, čímž se vyhnul dražbě, která by jeho cenu zvýšila.

Příchod Mereditha byl pro klub velkým přínosem. Útočníkovi Sandymu Turnbullovi dokázal v následující sezóně nahrát na řadu gólů. Výsledkem byl historicky první titul Manchesteru United. Hráči získali další trofej ve stejném roce jako titul. V prvním ročníku Charity Shield dokázali zvítězit ve finále nad Queens Park Rangers 4:0. První trojici trofejí klub zkompletoval v roce 1909. Ve finále FA Cupu porazili Bristol City 1:0.

Z útočníka voják, který padl za vlast

Manchester United hrával své zápasy až do sezóny 1909/10 na zastaralém dřevěném stadionu na Bank Street. V roce 1908 koupil pozemek, na kterém dnes stojí stadion Old Trafford, John Henry Davies. Jeho pivní společnost Manchester Brewery Company postavila na tomto místě Old Trafford. Stadion následně pronajal klubu. Otevírací zápas odehráli hráči 19. února 1910. Soupeřem Manchesteru United byl Liverpool, se kterým prohráli 4:3. Na zápas se přišlo podívat celých 80 000 diváků. Jen dva dny před prvním zápasem zničil starý dřevěný stadion silný vítr.

Hned první sezóna na novém stadionu byla pro klub úspěšná. Ročník 1910/11 završili hráči ziskem titulu. O prvenství rozhodl až poslední ligový zápas. Následující ročník byl pro klub velkým zklamáním. V lize skončil až na 13. místě. Tehdejší hlavní sekretář a zároveň trenér Ernest Mangnall neunesl tíhu kritiky a ze svého postu odstoupil. Později se připojil ke konkurenčnímu Manchesteru City.

Jeho místo obsadil v té době prezident celé fotbalové ligy J. J. Bentley. Během jeho první sezóny obsadil Manchester 4. místo. Tato sezóna měla být zároveň poslední, ve které zastával hlavní sekretář i post trenéra klubu. V ročníku 1914/15 už jako hlavní trenér vedl John Robson. Mužstvo však žilo jen ve stínu svých předchozích úspěchů. Na konci sezóny klub unikl sestupu do 2. ligy pouze o jediný bod.

Přestože mělo vedení klubu plán na obnovu zvadlé slávy, vzhledem k vypuknutí první světové války se musely tyto ambice odložit. Zájem o fotbal v zemi klesl. Fotbalovou ligu pozastavili a kluby musely hrát na regionální úrovni. Následující čtyři sezóny odehrál Manchester v regionu Lancashire. Dva hráče tehdy uznali vinnými z ovlivňování zápasů. Jedním z těch, kdo dostali doživotní zákaz činnosti, byl také slavný útočník Sandy Turnbull. Ten stál u zisku prvního ligového titulu v historii. Po vynesení rozsudku se přidal k fotbalistům, kteří nastoupili do armády, a zahynul v květnu 1917 během bitvy ve Francii.

Konec války a úpadek Manchesteru United

30. srpna 1919 je datum, kdy se po konci první světové války vrátil do Anglie prvoligový fotbal. Klub prošel výraznou hráčskou obměnou. Z původních hráčů zůstali v klubu jen dva. Jedním z nich byl Billy Meredith. Billy před startem první poválečné sezóny ohlásil, že po dohrání soutěže ukončí svou kariéru. Vedle něj stihl vyrůst nadějný útočník Joe Spence. Ten byl pro klub v následujících letech jedinou světlou stránkou. Klub totiž v následujících dvou sezónách skončil na 12. a 13. místě.

Po těchto neúspěších trenér John Robson skončil jako hlavní trenér. Nahradil ho John Chapman. Ernest Mangnall, který byl prvním trenérem Manchesteru United a mezitím přestoupil jako trenér do konkurenčního City, přivedl Mereditha právě do City i přesto, že Meredith předtím oznámil konec kariéry. A právě odchod tohoto hráče se výrazně podepsal na výsledcích Manchesteru United. Klub v následující sezóně prohrál 34 ze 42 zápasů a spadl do 2. ligy.

Do 1. ligy se jim podařilo vrátit až o tři roky později. Dalších pět let byl klub nestabilní jak ve výsledcích tak v šatně. V klubu se vystřídali tři trenéři. Klub každoročně končil na spodních příčkách tabulky.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř

Na přelomu desetiletí, v sezóně 1929/30, skončil United na 17. místě. Během další sezóny přepsal klub negativní historii, kterou se od té doby nepodařilo „překonat“. Klub prohrál prvních 12 ligových zápasů v řadě. Statistiky z konce sezóny vedly k tomu, že United znovu musel do 2. ligy. První ligu opustil po sezóně, ve které prohrál 27 ze 42 zápasů a dostal 115 gólů.

Do prosince byla situace v klubu tak špatná, že mu hrozil bankrot, hráči nedostávali výplaty. Zachráncem se stal výrobce armádních uniforem James Gibson, který do klubu investoval 30 000 liber. Ze své pozice jmenoval trenéra Scotta Duncana. Ani finanční stabilizace neznamenala pro klub vysvobození. Na konci sezóny byl klub na historickém pokraji propadnutí do 3. ligy. O jeho záchraně rozhodl až poslední zápas. United tehdy vyhráli 2:0 proti Millwallu.

Ve městě zároveň vládla rivalita mezi United a City. Právě Manchesteru City se ve stejné sezóně, kdy United téměř spadl do 3. ligy, podařilo vyhrát titul v 1. lize. Při vítězství stál tehdy i hráč jménem Matt Busby. Ten později sehraje v dějinách Manchesteru United důležitou roli.

V sezóně 1935/36 dokázal United vyhrát 2. ligu. Prognózy říkaly, že hráči mohou v 1. lize opět bojovat o titul. Nestalo se tak. United opět sestoupil do 2. ligy a Manchester City znovu získal titul. „Jojo“ efekt pokračoval. Rudí ďáblové dokázali postoupit o dvě sezóny později. V následujícím ročníku skončil klub na 14. místě a do 2. ligy sestoupili pro změnu hráči Manchester City. Fotbal v Anglii se ale tehdy zastavil. Důvodem bylo vypuknutí druhé světové války.

Vybombardovaný stadion a Matt Busby

Stadion Old Trafford vybombardovali Němci 11. března 1941. Nálet zničil hlavní tribunu, šatny a kanceláře. Během několika let klub tyto škody opravil. 

V roce 1945 se ke klubu připojil Skot Matt Busby. Předtím působil jako hráč Manchesteru City a Liverpoolu. Během války byl vojákem, kde se projevili jeho vůdcovské kvality. Původně podepsal s United smlouvu na 5 let. To ovšem ještě netušil, že v klubu stráví následujících 25 let. Mladý trenér založil „slavnou pětku“ útočníků. V ní byla jména jako Jimmy Delaney, Stan Pearson, Jack Rowley, Charlie Mitten a John Morris.

Přestože Matt Busby vystřídal v United několik pozic, nejvíc se dokázal prosadit jako trenér. Dvě zastávky autobusem od Old Traffordu si Busby zařídil malou kancelář. „V té malé kanceláři nebylo moc místa na snění ani moc času, ale přece jsem snil,“ řekl Matt krátce po nástupu na pozici trenéra. Během války poznal Jimmyho Murphyho. Vytvořili spolu partnerství, díky kterému se United později stali světovou fotbalovou velmocí. Busby byl v klubu hlavním trenérem, Murphy jeho pravou rukou. Jejich cílem bylo vytvořit tým, který bude schopen konkurovat mužstvům v domácí lize. A to se jim také podařilo. Hned v první poválečné sezóně v letech 1946/47 skončil United na 2. místě za Liverpoolem. Šlo o nejlepší umístění za posledních 36 let.

Matt Busby vytvořil tým z mladých hráčů doplněných o zkušené legionáře. Ti dokázali v roce 1948 zvítězit v FA Cupu a získat pohár po 39 letech. Vítězství v FA Cupu znamenalo pro klub zároveň první významný titul od posledního ligového titulu z roku 1911. A právě zisk ligového titulu byl pro Busbyho a jeho hráče dalším cílem. V následujících pěti sezónách se jim podařilo skončit čtyřikrát na 2. místě a jednou skončili čtvrtí.

To, že Manchester United zažíval fotbalové zmrtvýchvstání, potvrzovali i diváci. V sezóně 1947/48 jich skrz turnikety na Old Trafford prošlo více než milion. I díky vysokému zájmu veřejnosti se klub dokázal dostat z dluhů.

Busbyho „Babes“

Začátek 50. let znamenal pro United odchod několika hráčů, například Johnyho Morrise a Charlieho Mittena. Matt Busby však dokázal tyto ztráty plnohodnotně nahradit. Do klubu přivedl Jackieho Blanchflowera a Rogera Bryneho. Těm později novináři přezdívali jako Busbyho „Babes“. V sezóně 1951/52 dokázal Manchester United vyhrát první ligový titul od roku 1911. K A týmu se později připojilo několik mladých hráčů z akademie. Jedním z nich byl také Duncan Edwards. Za muže debutoval ve věku pouhých 17 let. Média ho proto označovala za „chlapce v mužském těle“.

K Babes nepatřili jen domácí hráči. V březnu 1953 podepsal Busby za 29 999 liber hrotového útočníka Tommyho Taylora z Barnsley. Ten vytvořil spolu s útočníkem Dennisem Violletem skvělou dvojici. Památná je zejména jejich sezóna 1955/56, kdy spolu odehráli 27 zápasů. Ve 21 z nich dokázal alespoň jeden z této dvojice vstřelit branku.

Ve stejné sezóně získal Manchester United ligový titul, když porazil Blackpool. Věkový průměr mužstva byl v té době pouhých 22 let. Busby chtěl světu dokázat, že zisk titulu nebyla jen náhoda. I proto Manchester United vstoupil do Evropského poháru. V předkole porazili například belgický Anderlecht 10:0. Tato výhra je zároveň nejvyšší v historii klubu.

V sezóně 1956/57, tedy jen rok po zisku titulu, dokázal United prvenství obhájit dalším titulem. Nejlepším ligovým střelcem byl tehdy Ir Liam Whelan. Za celou sezónu vstřelil 26 gólů. Busby po úspěšné sezóně doplnil své Babes o brankáře Harryho Gregga. Prvního února 1958 odehrál Manchester United památný zápas proti Arsenalu. Před téměř 64 tisíci fanoušky zvítězili Busbyho hráči 5:4. Pro Manchester United v tomto složení šlo o poslední zápas v rámci anglické ligy.

Osudný let z mnichovského letiště

Po tomto zápase odehráli Babes zápas Evropského poháru. V Srbsku zvítězili 6. února proti Crvene zvezdě Bělehrad 5:4. Tým musel na cestě domů přistát v Mnichově, aby do letadla doplnili palivo. To ale po třetím pokusu o start havarovalo. Pád letadla si vyžádal smrt 23 lidí včetně 8 hráčů a 3 členů klubu. „Přestože truchlíme za naše zesnulé a naše zraněné, věříme, že pro nás nekončí velké dny. Manchester United opět povstane.“ Takto popsal klub leteckou tragédii.

Přestože se mohlo zdát, že se klub z takové tragédie tak rychle nedostane, opak byl pravdou. Zatímco trenér Matt Busby ležel v mnichovské nemocnici, jeho asistent Jimmy Murphy začal skládat staronové mužstvo. Zajímavostí je, že právě Jimmy Murphy nestihl s týmem odcestovat na zápas proti Bělehradu. V té době měl totiž povinnosti jako reprezentační trenér Walesu.

Murphymu se podařilo vyskládat z hráčů, kteří přežili tragédii, a nových posil plnohodnotné mužstvo. „Nedopusť, aby naše vlajka ztratila vítr, Jimmy,“ vzkázal Murphymu Busby. Jen 13 dní po tragédii odehrál Manchester United zápas 5. kola FA Cupu proti Sheffieldu Wednesday. Na Old Trafford přišlo tehdy klub podpořit 59 848 diváků. Jimmy Murphy tehdy v roli zastupujícího trenéra komunikoval celou zápasovou strategii s Mattem Busbym, který ležel v nemocnici. United dokázal Sheffield porazit 3:0. „Ztratili jsme spoluhráče, ale neztratili jsme ducha,“ řekl po vítězném zápase obránce Ronnie Cope.

Rudí ďáblové se probojovali až do finále FA Cupu. Zápas odehráli na stadionu Wembley proti Boltonu Wanderers. Na lavičce už seděl zotavující se Matt Busby. Tehdy jen nečinně přihlížel, jak jeho hráči prohráli 2:0. Hráči podali statečný výkon i v Evropském poháru. Na Old Trafford porazili AC Milán 2:1. V odvetě nakonec prohráli 4:0 a vypadli.

Deset let po tragickém pádu letadla dokázal Matt Busby se svými hráči zvítězit ve finále Evropského poháru. Ve Wembley tehdy porazili Benficu Lisabon 4:1. Kapitánem United byl tehdy Bobby Charlton. „Očistilo mě, když Bobby zvedl pohár nad hlavu. Zmírnilo to pocit viny z toho, že jsem před 10 lety vzal hráče do Evropského poháru,“ řekl po zápase trenér Busby.

Konec Matta Busbyho přinesl nekonečné hledání jeho nástupce

Sezóna po zisku Evropského poháru znamenala pro Manchester United vystřízlivění. Mužstvo obsadilo na konci sezóny 11. místo a v rámci Mistrovství světa klubů prohráli proti Estudiantes 2:1. Závěr sezóny zároveň znamenal odchod Matta Busbyho do důchodu.

Vedení Manchesteru United muselo najít adekvátní náhradu. Proto se rozhodli dosadit na post trenéra Wilfa McGuinnesse. Ten jako hráč i funkcionář znal Busbyho rukopis. Fanoušci proto očekávali, že naváže na jeho úspěchy. To se však nestalo a klub ho už po půl roce propustil. 

Dočasným trenérem jmenovali Franka O'Farrella. V klubu nezanechal žádný výraznější progres, ale během svého krátkého, 1,5 roku trvajícího působení v klubu se mu podařilo uskutečnit nejdražší nákup. Do klubu tehdy přivedl Martina Buchana za 125 000 liber. Od roku 1972, kdy Bobby Charlton ukončil svoji kariéru, až do roku 1978 se v klubu vystřídali další tři trenéři. Jejich působení bylo průměrné. United dokonce jednou spadl do 2. ligy, ale dokázal se vrátit.

Nástup sira Alexe Fergusona

V dalších devíti sezónách trénovali United dohromady dva trenéři. Ti s klubem nedokázali dosáhnout žádného významnějšího úspěchu. Proto se v roce 1986 ujal postu trenéra Skot Alex Ferguson. Ten dříve trénoval skotský klub Aberdeen. S ním získal všechny možné trofeje, které země nabízela. Na lavičce Manchesteru United strávil neuvěřitelných 27 let (1986—2013). Ferguson je nejúspěšnějším manažerem v počtu získaných pohárů a nejdéle sloužícím manažerem v klubové historii. Za dva roky překonal krajana Matta Busbyho.

Přestože se Ferguson stal trenérem již v roce 1986, první ligový titul vyhrál až v sezóně 1992/93. Zisk prvního titulu spustil lavinu dalších. Manchester United je získal v letech 1994, 1996, 1997, 1999, 2000, 2001, 2003, 2007, 2008, 2009, 2011 a 2013. Díky tomu jsou „The Reds“ aktuálně klubem s největším počtem získaných titulů. Mají jich 20. Druhý je Liverpool, který jich má 19. Třetí Arsenal jich má 13.

Nejúspěšnější sezónou v historii Manchesteru United a vůbec kteréhokoli anglického klubu byla sezóna 1998/99. V ní dokázal sir Alex Ferguson vyhrát tzv. treble, tedy tři trofeje v jedné sezóně. Manchester United získal ligový titul v Premier League, FA Cup a vyhrál také Ligu mistrů. Následně dokázal získat i Interkontinentální pohár. Ve finále Mistrovství světa klubů dokázal porazit brazilský klub Palmeiras. Manchester United se tak rozloučil s tisíciletím jako nejlepší klub na světě.

Klíč k úspěchu

Přestože byl Alex Ferguson tvrdým a nekompromisním trenérem, lidé, kteří pod ním ať už pracovali, nebo hráli, ho viděli z jiné strany než veřejnost. „Ne s každým se dá mluvit stejným tónem a stejným jazykem,“ řekl Phil Neville, který hrál pod Fergusonem v letech 1994 až 2005. „A právě to bylo něco, v čem byl sir Alex opravdu dobrý. Znal každý aspekt života každého hráče. Proto se dokázal ztotožnit s hráči jako jednotlivci. Díky tomu se cítíte výjimečně,“ řekl Neville. Podle něj bylo Fergusonovou největší dovedností to, když přišel do šatny mezi hráče. „Bez toho, aby si s tebou promluvil, hned věděl, jak se máš. Stačilo, že se ti podíval do očí. Vděčit za to může faktu, že on nás neznal jako hráče, ale jako lidi,“ uzavřel dnes už bývalý hráč.

Jeden z nejpamátnějších výroků Alexe Fergusona mezi širokou veřejností se týkal Zinedina Zidana. Alex Ferguson totiž patřil k velkým obdivovatelům francouzského záložníka. „Dejte mi 10 kusů dřeva a Zidana a já vám vyhraju Ligu mistrů.“ Jejich cesty se ale nikdy nesetkaly.

Ferguson je jen jeden

V roce 2013 se Alex Ferguson rozloučil s Manchesterem United ziskem svého posledního ligového titulu. Na své místo tehdy doporučil krajana Davida Moyese. Ten v té době trénoval Everton. Moyesovo působení bylo pro United zklamáním. I proto ho po roce dočasně nahradil hrající trenér Ryan Giggs. Toho vystřídal Holanďan Louis van Gaal. Na lavičce pobyl dva roky. Vystřídal ho až v roce 2016 portugalský trenér José Mourinho. Ten vydržel stejně jako van Gaal dva roky. Vedení United následně na post trenéra jmenovalo bývalého hráče The Reds Nora Oleho Gunnara Solskjæra. Ten zažil jako hráč éru Alexe Fergusona. Na jeho úspěchy však nedokázal navázat ani on. Vedení jej koncem listopadu po sérii špatných výsledků propustilo. Nahradil ho Němec Ralf Rangnick, který má do týmu vnést nový impuls.

Spousta jmen, málo trofejí

Od roku 2013, kdy z pozice odešel trenér Ferguson, se jeho nástupcům podařilo získat pouze tři trofeje. V sezóně 2015/16 to byl FA Cup, sezóna 2016/2017 přinesla klubu dokonce dvě trofeje. Jednu za vítězství v ligovém poháru a druhou za triumf v Evropské lize. United od té doby nedosáhli na žádný významnější triumf.