Jak vnímáte postavu manžela Marie Terezie, kterého jste si zahrál v pěti dílech?
František Štěpán byl zajímavá postava našich dějin a ví se o něm hodně málo. Byl bych rád, kdyby se i díky naší filmové sérii vědělo, jak revoluční jeho myšlení ve své době bylo a co vše dělal.
Vzpomenete si ještě na casting na roli Františka Štěpána?
Byla to docela dlouhá eskapáda. Vím o několika kolezích, kteří se o tu roli také ucházeli. Když už vypadalo jasně, že bych tu roli dostal já, musel jsem ještě do Vídně. Bylo mi jasné, že do toho mluví opravdu hodně lidí, a tak jsem ani nedoufal, že Františka Štěpána budu hrát. Nakonec to dopadlo a jsem tomu velmi rád. Netušil jsem, jak mi ta postava přiroste k srdci.
Vybavíte si první emoci, když jste se viděl v kostýmu Františka Štěpána?
První pokusy byly spíše úsměvné. Vůbec mi neseděla paruka, nehodila se k mému tvaru obličeje. Vypadal jsem jako kokršpaněl. Jako bychom točili parodii. Ale v momentě, kdy jsme došli ke správnému kostýmu a ke správné paruce, mě to fyziognomicky úplně narovnalo. Jednak máte podpatky, takže musíte chodit rovně, a s kostýmem získáte pocit, že se musíte nosit úctyhodně.
Navíc, když pak jste v krásném sále kroměřížského zámku a kolem vás jsou všichni oblečení v dobovém kostýmu, to vás samo přirozeně teleportuje do té doby. I veškerý komparz si to, myslím, opravdu užíval. Když jsem procházel kolem, ukláněli se, takže jsem se cítil jak na vídeňském dvoře.
Jak moc jste studoval historické prameny?
Moc knih o Františku Štěpánovi nevyšlo. Dohledal jsem asi tři knihy a nejvíc mi pomohla ta, která se jmenuje velmi příznačně, a to Muži ve stínu. Dočetl jsem se tam i odpověď, proč je František Štěpán z dějin tak trochu vyřazený. Je to zásluhou Marie Terezie. Ve svých pamětech ho někde vynechala a některé zásluhy si připsala sama sobě. Myslím si ale, že František Štěpán by to pochopil a láskyplně by jí to posvětil.
František Štěpán po své smrti zanechal rodině osmnáct milionů zlatých… Průměrný plat dobře situovaného úředníka byl zhruba tisíc zlatých ročně. Ta suma osmnáct milionů je dechberoucí a habsburská monarchie z ní žila až do svého zániku. To, jak se dobral takovému jmění, je i předmětem poslední epizody Marie Terezie.
Vojtěch Kotek a Ursula Straussová v sérii Marie Terezie (2022)
Zahrál jste si po boku několika hereček ztvárňujících Marii Terezii v různém věku. Jak se lišil jejich přístup?
To pro mě bylo velmi zajímavé, neboť všechny tři měly přístup odlišný. I když mi bylo líto, že nemůžeme navázat na něco, co jsme začali, tak mi ta herecká proměna vždy dodala novou energii. Vždy mě to nakoplo posunout i Františka Štěpána někam dál.
Měl jsem výhodu, že jsem měl na čem stavět, ale vždy jsem se nechal inspirovat novou představitelkou. Zatímco Marie-Luise Stockingerová byla velmi soustředěná, velmi látce oddaná a vždy připravená, se Steffi Reinspergerovou jsme hodně spolu mluvili a probírali scény společně, než jsme šli na plac.
Zatímco Marii Terezii si zahrály tři herečky, Vy jste vydržel všech pět dílů…
A jsem za to velmi rád. Myslím si, že to je od nás takový husarský kousek. Díky šikovnosti našich maskérů v čele s Rendou Stejskalem bylo možné, že jsem si zahrál i v posledním díle, kde František Štěpán je o třicet let starší, než jsem dnes já.
Co se k masce musí přidat, abyste byl autentický stařec?
To, že budu muset upravit postoj těla, rychlost chůze a podobně, mi bylo jasné. To se dá natrénovat před zrcadlem. Nejtěžší byl ale ten vnitřek. Představit si, že jsem ten život odžil a jaké všechny zkušenosti jsem nabral. Jak moc se to odrazí do emocí, které jsou v různých situacích projevené nebo naopak nejsou projevené. Musím se přiznat, že jsem myslel na tátu a dědu. Představoval jsem si sebe ve verzi jejich věku.
