Český čtyřbob o ambicích na Peking: Snad covid olympiádu tolik nezmrší

Do bobu se většina lidí nedostane. První pocity prý mohou být i takovéto: „Jako když vás zavřou do skříně a hodí ze stráně,“ připomněl pilot českého čtyřbobu Dominik Dvořák hlášku akrobatického pilota Martina Šonky, který si jízdu v korytu vyzkoušel. Ovšem česká posádka už dávno tento pocit nemá. A těší se, až budou znovu moci nastoupit na start tratě v Pekingu. „Tam pro nás přijde to hlavní, kde budeme muset ukázat, co v nás je a na co máme,“ hlásí brzdař Šindelář.

Hlavním tématem tohoto povídání jsou samozřejmě blížící se Hry. Vezměme to ale od začátku. Ještě při minulých ZOH byly u nás boby asi víc amatérský sport. Můžete popsat podmínky v té době?
Dominik Dvořák: „Vůbec bych nechtěl shazovat Honzu Vrbu a ty, co tehdy jezdili. Teď je asi největší rozdíl je v tom, že naše současná posádka má komplet zajištění v Centru sportu Ministerstva vnitra. Čili jsme placení sportovci, v uvozovkách tedy profesionálové. To myslím, že tehdy nebylo, měla to tak jen část lidí a asi to ani nebylo na úrovni jako teď.“

Rozdíl byl i ve vybavení, že?
Dvořák: „Ano, co se týče bobů, to tehdy také nebylo tak dobré. My máme dvojbob a čtyřbob na top úrovni. Tehdy se kupovaly rok nebo dva používané boby. Nebyl to ten nový materiál, ale, dalo by se říct, bazarové boby.“

Takže třeba když je Němci ošoupali, postoupili je dál?
Dvořák: „Němci zrovna ne, ti je neprodávají. Ale čtyřbob byl třeba kupovaný dva roky starý po slovenském týmu.“

Tréninkové podmínky byly jaké? Předpokládám, že jste museli dojíždět, tréninková rampa na rozjezdy, jakou máte k dispozici nyní, tehdy v Česku nebyla.
Dvořák: „Nejen to. Zmínil bych i fakt, že tehdy snad české áčko ani nemělo svého trenéra, který by se o ně staral. My máme Dawida Kupczyka, který je schopný napsat nám jak tréninkové plány, tak je to i dráhový trenér, takže se o nás stará po všech stránkách. Dřív myslím, že kluci se trénovali tak nějak sami, jak uznali za vhodné. Většinou to byli někdejší atleti, takže měli tréninkové návyky, podle kterých jeli dál. A fungoval tam dráhový trenér, který radil pilotovi.“

Takže rozdíl pociťujete hodně velký?
Dvořák: „Určitě.“
Jan Šindelář: „Když to vezmu za sebe, když jsem začínal v sezoně 2014/15, měl jsem to úplně jinak. Chodil jsem normálně do práce, přesunul jsem se do Prahy, kde jsem začínal studovat. Dělal jsem na úřadu Středočeského kraje, kde jsem si vydělal peníze, což mi zajistilo to, že jsem mohl odjet na boby. Celkově se to pak změnilo po olympiádě v Pchjongčchangu 2018. Před ní to bylo tak, že část týmu byla na Olympu, část na Dukle, nebylo to ideální. Tehdy se to celé přesunulo pod Olymp. To byl zlomový moment. Olymp dal kompletní zajištění celé naší posádce, protože po konci posádky Honzy Vrby se z nás stalo české áčko. Dostali jsme materiál a pak už to nějak šlo. A teď to funguje.“
Jakub Nosek: „Já bych přidal ještě jednu věc. Stejně jako dřív jsme dvě posádky, ale teď už máme zajištěný transport pro obě, jsou dvě dodávky, do kterých se všechno nacpe. Dřív se jezdilo s jednou dodávkou, do té se daly dva boby pro áčkovou posádku a zbytek táhl boby v bednách na vlecích a jezdilo se takhle po celé Evropě. S lepšími finančními možnostmi se pronajala druhá dodávka, abychom mohli cestovat už trošku uspořádaněji. Na sezonu 2018/19 jsme dostali nový čtyřbob, začali jsme jezdit pěkné výsledky, protože najednou jsme se mohli srovnat i materiálem. Takže skok za sedm let, co jezdím, je obrovský.“

Čeští bobisté chtějí uspět na olympiádě v Pekingu

• 
• 
• 
• 
• 6 zobrazit galerii

Jáchyme, vy jste v týmu nejnovější, dotkla se vás ještě doba, kdy se jezdilo na bazarových bobech?
Jáchym Procházka: „Jsem tak trošku zlatá mládež. Když mě přivedl Dominik, první svezení jsem měl ve funglovkách, ale pak jsem šel ještě k druhému pilotovi si to osahat, něco si odzávodit, a tam jsem jezdil na těch starých kouscích. Ale že bych zažil něco jako vleky pro boby a podobně, to ne. Přišel jsem v ideální moment, kdy se šlo takzvaně do teplého ve všem.“

Zavzpomínejme na vaše úplné začátky. Je známo, že se bobisté rekrutují z řad atletů. Jste všichni bývalí atleti?
Dvořák: „Ano. V tomhle složení jsme všichni bývalí atleti s tím, že každý z nás dělal jinou disciplínu. Já jsem dělal desetiboj.“
Šindelář: „Já jsem běhal 400 metrů.“
Nosek: „Já jsem primárně skákal do dálky, a zkusil jsem i desetiboj, takže taková atletická všestrannost. A z toho na boby.“
Procházka: „Já jsem vyložený sprinter.“

Co je z atletiky nejlepší průprava do bobu? Třeba právě sprinty na rozběhy, ona výbušnost?
Šindelář: „Konkurenční týmy zkoušely elitní sprintery. Ale nemusí být vždy pravidlem, že když je člověk opravdu rychlý a pak se chytne bobu na ledu, bude to fungovat. Ve světě je spousta brzdařů, kteří vám na první pohled nepřijdou, že by byli extra rychlí, ale když se chytnou bobu a rozběhnou to, jsou časy dobré. Nejsem trenér ani nestuduju tělovýchovu, ale myslím, že soubor předpokladů, pro to, aby byl brzdař dobrý, není známý.“

Svoboda byl jen na trenažeru

Nějaké předpoklady ale mít musí…
Šindelář: „Samozřejmě. Musí mít určitou rychlost, sílu, musí být odrazově dobrý, a pak jde o vybalancování všech těchto věcí dohromady v jeden celek. A je tam ještě druhý faktor - váha. Není dobré, když má ten člověk 80 kilo. Na druhou stranu když člověk váží 95 nebo kolem 100 kilo, je otázka, jak je pak schopný fungovat. Není to prostě tak jednoduché.“

Ve vaší posádce zkoušíte i Dominika Záleského, což je přední český sprinter. Ten patří zrovna k těm, kteří se chytli?
Šindelář: „Ano, vypadá to podle časů, které měl v Oberhofu na trenažeru před sezonou, že on je zrovna ukázka toho, že by to mělo být dobré.“

Dřív zkoušel bob i překážkář Petr Svoboda…
(pousmějí se) Šindelář: „Nejznámější český bobista, který nikdy neseděl v bobu.“

Opravdu?
Dvořák: „Je to tak, nikdy v tom nejel. Byl na trenažéru…“
Šindelář: „Tam to ani pořádně nerozběhl…“
Dvořák: „Ale reálně v bobu potom nejel. To je docela vtipné.“
Nosek: „Měl vždycky silácké řeči, ale loni už jsem ho donutil říct, že na to nemá.“
Dvořák: „Je taky dobré říct, že k faktorům, které ovlivňují to, jak vypadá brzdař nebo bobista, patří věc, kterou si spousta lidí neuvědomí, a to ta, že atleti se většinou rozcvičují v létě v teple venku, nebo v zimě v hale, kde je zase teplo. Ale my se rozcvičujeme před závodem v dešti, ve sněhu, v zimě, v podmínkách, které nejsou občas úplně ideální. A právě to myslím, že může atlety odradit. Takže i proto si nedovedu představit některé atlety, třeba právě Petra Svobodu, který měl problémy s achilovkami, lýtky, že by se tam pak hýbali v těchhle nepříjemných podmínkách.“

Zmiňovali jste zlom, který přišel po ZOH 2018. Co ho zapříčinilo?
Šindelář: „Určitě to, že si nás Olymp vzal pod svá křídla. Dřív jsme měli starty konkurenceschopné, ale kvůli materiálu jsme ztráceli v jízdě. Kudly nebo boby nebyly tak dobré. A to se změnilo hned po olympiádě v Koreji.“
Dvořák: Podle mě když se to správně předložilo na Olympu, že tam je tenhle potenciál a oni tomu uvěřili, tak nám koupili čtyřbob. A my jsme to potom začali potvrzovat.

Jaký rozdíl pro vás bude nyní oproti Pchjongčchangu jet na olympijské hry?Šindelář: „Podle mě je určitě rozdíl v cestě, která olympiádě předchází. Před čtyřmi lety pro nás jakožto druhou českou posádku byla priorita se tam vůbec dostat. V půlce ledna končila nominace a my jsme do posledního dne ještě odpoledne bojovali ve Winterbergu na dálku s druhou čínskou posádkou, která jela tehdy v Lake Placid. Ve výsledku nám to dopadlo v rankingu o pár bodů. V tu chvíli nám spadl velký kámen ze srdce. A nechci říct, že jsme si to jeli na olympiádu užít, ale bylo to mnohem víc uvolněné.“

A teď?
Šindelář: „Je to úplně obráceně. Teď je pro nás hlavní cíl olympiáda. Snažíme si užít cestu na olympiádu při závodech SP a pak v Pekingu pro nás přijde to hlavní, kde budeme muset ukázat, co v nás je a na co máme. To je asi hlavní rozdíl. Ukazuje to i tu cestu a vývoj, jakým jsme za čtyři roky prošli, jak se to změnilo.“

I díky výsledkům z minulé sezony je už v Česku brán bob jako disciplína, kde lze zajet slušný výsledek. Vnímáte to tak i vy, že jste se z takových ‚Popeláků‘ přesunuli do role, kdy se od vás už něco čeká?
Šindelář: „Určitě. A mě na tom docela baví, že na začátku se k nám dostávaly řeči, že čeští bobisté jezdí na chvostu, nemají na to, není to sport. Lidi si o tom myslí, že se závodníci na startu jen rozběhnou a pak se vezou. Je fajn všem těmhle lidem ukazovat, že tak malý stát a hlavně náš malý tým, kdy nás jezdí pět sportovců s trenérem a jedním fyzioterapeutem, dokáže bojovat s těmi nejlepšími a občas je i prohánět.“

V ledovém korytu se jezdí opravdu rychle, četla jsem, že rychlost dosahuje i 150 kilometrů v hodině…
Dvořák: „Rekord máme 156. Běžná rychlost je 120-130 kilometrů v hodině.“

Takže je to hodně rychlé. Když by se k bobu přidělala kolečka, připomínal by trochu historické formule. Když jsme se bavili o tom, že jste bývalí atleti, tak piloti formule by třeba v bobu neměli výhodu?
Dvořák: „To nevím. Ale já k tomu mám jednu historku. Měl jsem možnost zúčastnit se projektu, kdy mě Martin Šonka vzal do akrobatického letadla a natáčeli jsme video, kdy on se mnou dělal výkruty, vývrtky a všechno možné a já jsem z toho pak vystupoval dost zelený. Tam je to dost zákeřné. U nás je totiž jenom kladné přetížení. Když jedeme dráhu dobře, tak to tlačí jenom dolů. Ale tam to lítá všemi směry, takže je to úplně něco jiného. No a já jsem potom vzal Martina do bobu, kdy on taky říkal, že mu to nebylo moc příjemné. Prý to bylo, jak když ho zavřou do skříně a hodí ze stráně. Protože když bob dostává rány ze strany, je to taky masakr.“

Do tetování půjdeme znovu

Blíží se největší událost tohoto roku. Vaše sportovní příprava na olympijské hry je jasná. Ale chystáte se na ně i jinak? Zjišťujete si třeba informace o dané zemi, klimatu a podobně?
Nosek: „Co řešíme, je časový posun. Nevíme, kolik tam budeme mít času na aklimatizaci, a pokud ho není tolik, je vždycky lepší se nějakým způsobem zkusit připravit už doma. Posouvat čas spánku a přizpůsobovat to místu, kam se chystáme. Zvyknout si postupně i jíst co nejblíž době, kdy budeme mít jídlo tam. Samozřejmě to ale nejde vždycky.“

Když jste byli v Pekingu na podzim, měli jste nějaké potíže?
Procházka: „Směrem tam to bylo aspoň u mě úplně v pohodě, ale zpátky jsem byl tři čtyři dny dost out.“
Dvořák: „Když jsme letěli tam, první dva dny bylo těžké jít spát. Ale tím, že jsme tam měli náročný program na celý den, tak byl potom člověk dost unavený. Takže to bylo nakonec v pohodě. Horší to bylo zpátky.“

Když se tady spolu bavíme, nejde nevšimnout si vašeho tetování. Před minulou olympiádou jste si nachystali něco speciálního, tak co teď?
Dvořák: (úsměv) „Teď myslím, že do toho půjdeme taky. Je to taková naše tradice, kterou by bylo dobré dodržet.“

Víte, co by to mohlo být?
Nosek: „To si necháme jako překvapení až potom.“
Procházka: „Třeba maskota.“
Nosek: „Většina z nás kruhy má, takže druhé kruhy jsou nesmysl. Musíme něco vymyslet.“
Dvořák: „Navíc dokud není známá nominace, nemá smysl to řešit. Tyhle hezké detaily doladíme až potom.“
Procházka: „Já mám asi dva roky nedodělané jedno tetování, pak přišel covid, takže dostanu ještě vynadané, že mi tam přistálo něco nového, když to staré nemám dodělané.“

Co pro vás tetování znamená?
Dvořák: „Než jsem si dal své první tetování, tak jsem o tom přemýšlel, že když si na sebe něco dám vytetovat, musí to být něco, co pro mě má velký význam, co je důležité. A to olympiáda rozhodně je. Je snem každého sportovce. Takže potom nemám problém dát si na sebe tetování s motivem OH.“
Šindelář: „Když se podívám na to, které jsem si nechal vytetovat před tím, než jsme jeli do Koreje, pořád za tím vidím celou tu cestu a to všechno, co to obnášelo, než jsme se tam dostali. Takže je to pro mě připomenutí celé této etapy a pak i toho, když už jsme tam byli.“
Nosek: „U mě je to stejné, je to památka na největší sportovní událost, ke které všichni vzhlížíme.“

Čím pro vás je olympiáda?
Nosek: „Pro sportovce je to největší pocta, které může dosáhnout. Když to beru z atletiky, člověk závodí na republikové úrovni, pak se posune na mezinárodní, a tam jsou to evropské poháry, mistrovství Evropy, světa a nad tím vším je olympiáda. Nic víc prostě není. Takže za mě je to největší sportovní svátek a snad to covid tolik nezmrší.“

Byl to už váš dětský sen, nebo to mělo určitý vývoj?
Procházka: „U mě se to vyvíjelo, popravdě vůbec nevím, jaké jsem měl dětské sny. Třeba když jsem se díval na hokej, tak mě nenapadlo, že jednou bych tam chtěl být. Přišlo to až s úspěchy v atletice, to byl ten postupný krůček až k vrcholu.“

Sestava pro Peking

Ačkoliv na testovacích závodech na olympijské dráze v Pekingu byla sestava českého čtyřbobu ve složení Dominik Dvořák, Jáchym Procházka, Jakub Nosek a Jan Šindelář, není ještě vůbec jisté, zda tato čtveřice odcestuje i na ZOH v únoru. Během Světových pohárů totiž trenér české reprezentace Dawid Kupczyk testoval i sprintera Dominika Záleského. Svou konečnou sestavu by měl svazovým šéfům kouč oznámit začátkem příštího týdne.

Zimní sporty

18. února 2021 • 14:21

Olympiáda jako videohra? Bobisté doufají, že dráhu v Pekingu poznají

Premium

Alois Hadamczik

V Pekingu pojďme tvrdě po medaili! A ať už se k Jágrovi přidá i někdo jiný