Rukou partnera zemřou ročně v ČR dvě desítky žen, říká zakladatelka centra Rosa

Kdy a jak projekt Tiché svědkyně vznikl, jak dlouho už funguje?
Celý projekt Tiché svědkyně (Silent Witness) vznikl v roce 1990 v Minnesotě, z iniciativy tamních umělkyň, které chtěly upozornit na problematiku domácího násilí, chtěly připomenout životy 26 žen, které byly zavražděny svými partnery a obecně na zbytečně zmařené životy v důsledku domácího násilí. Autorky stylizované postavy žen nazvaly Tiché svědkyně.

O rok později se v Minnesotě sešlo už více než 500 žen, které se vydaly s postavami těchto Tichých svědkyň do Kapitolu. Akce měla rychle širokou odezvu. V roce 1997 bylo už do projektu zapojeno 46 států USA. Organizace ROSA – centrum pro ženy, se k tomuto projektu za Českou republiku připojila jako 21. země na světě v roce 2003. Siluetami žen si každoročně připomínáme 25. listopad, tedy mezinárodní den proti násilí na ženách.

Kolik žen průměrně ročně v Česku zahyne rukou partnera?
Každý rok zahyne rukou násilného partnera v průměru dvě desítky žen. Výstava chce připomenout nejen zbytečně zmařené životy žen v důsledku domácího násilí, ale i upozornit společnost, že i v Česku představuje násilí na ženách stále velký a nedostatečně řešený problém.

Odhaduje se, že v zemích původní členské „patnáctky“ Evropské unie zemře každý rok na následky násilí, kterého se na nich dopustili jejich partneři 700 až 900 žen. Dle výzkumu WHO (Světová zdravotnická organizace pozn. red.) z roku 2013 zažilo celosvětově nějakou formu fyzického či sexuálního násilí ze strany partnera 35 procent žen. V České republice dle agentury FRA (Agentura EU pro základní lidská práva pozn. red.) zažilo fyzické či sexuální násilí 32 procent žen. 

V Česku vzniknou centra pro oběti domácího násilí. I tak jich bude nedostatek

Jaký je nejčastější důvod pro vraždu partnerky? Jaké se objevují vzorce?
Mezi výrazné rizikové faktory patří odchod (rozchod) od partnera. Násilný partner někdy prostě neunese fakt, že ztrácí objekt, vůči kterému se dopouští násilí. Neunese, že se oběť chce vymanit z násilného vztahu. U soudu se pak hájí tím, že ji tak miloval, že nemohl připustit, aby žila s někým jiným. Může se jednat o zkratkovité jednání v hádce, svou roli někdy sehrává alkohol, patologie partnera, jindy se jedná o promyšlený čin. 

Femicida Takzvaná femicida je označení pro vraždu ženy, která byla spáchána na základě jejího pohlaví. Jedná se o nejhorší případ genderově podmíněného násilí. Nejčastějšími pachateli bývají partneři oběti. Motivem bývá například žárlivost, pomsta nebo snaha partnerky od dotyčného odejít.

Mimořádnou pozornost je potřeba věnovat i stalkingu, kdy násilný partner pronásleduje svoji oběť esemeskami, e-maily, sleduje ji a podobně. Pokud nedosáhne touženého výsledku –⁠ například aby se oběť k němu vrátila  –⁠ řeší situaci vraždou. Důvodů je řada a jsou důsledkem toho, že se konkrétní případy násilí v rodinách neřeší včas nebo se řeší nedokonale, okolí je lhostejné, či převládne názor, že co se děje v rodině, je záležitostí jen té rodiny...

Jak mohou v tomto případě neziskové organizace, které se pomoci obětem domácímu násilí věnují, ohroženým ženám pomoci?
Zbytečná smrt je vždy vrcholem dlouhodobě špatných patologických vztahů, neřešených problémů a neřešeného násilí ve vztahu. Proto zdůrazňujeme, že je vždy rozhodující, aby se ženy, které zažívají násilí ve vztahu, včas, než bude pozdě, obrátily na specializované pomáhající profese, vyhledaly odbornou pomoc. Společně se zkušenými socioterapeutkami a sociálními pracovnicemi je nutné probrat historii násilí v konkrétním případě, probrat všechny rizikové faktory. K jakým formám násilí dochází, zda jde o výhrůžky zabitím, pronásledování, zda pachatel užívá alkohol, či drogy, zda je ozbrojen, je nadměrně žárlivý...

Důležité je znát i riziko vnímané obětí, neboť mnoho žen, které byly zavražděny, neodhadly, či podcenily riziko, že by je jejich partner mohl zabít. Proto je důležité všechny rizikové faktory vyhodnotit, seznámit s nimi ženu a nastavit bezpečnostní opatření a plán, jak nebezpečné rizikové situaci předejít.

Co tyto vraždy říkají o stavu české společnosti?
Že ve společnosti existuje řada problémů, které by měly patřit minulosti, ale reálně stále existují. Které společnost oficiálně odsuzuje, ale které stále ve společnosti žijí. Je smutným faktem, že problémy násilí na ženách jsou někdy bagatelizovány, až to vede právě k těm nejhorším koncům – tedy zbytečné smrti oběti. 

Zejména oběti stalkingu se jen obtížně domáhají efektivní pomoci, spíše se objevují rady „tak se přestěhujte, změňte si telefonní číslo...“. Ne vždy jsou státní orgány schopné včas zareagovat na výhrůžky: „To víte, je to tvrzení proti tvrzení, může vám to někdo potvrdit?“ Prosby oběti o pomoc dostávají někdy punc „je to účelové, chce dostat děti do péče“. I oběti skutečně brutálního násilí jsou tlačeny do kontaktů s násilným partnerem v zájmu dětí. Z veřejných zdrojů je znám případ, kdy násilný pachatel vylákal partnerku pod slibem dohody do své blízkosti, kde ji zabil. 

Existuje nějaké řešení?
Východisko existuje – o problémech stále a otevřeně mluvit, zvyšovat povědomí o zákeřnosti násilí na ženách, zvyšovat profesionální znalosti o této problematice u policistů, soudců, sociálních pracovníků, zdravotníků.

ROSA - centrum pro ženy Počátky organizace ROSA jsou spojeny s klubem ROSA, který v únoru 1993 založily Marie Vavroňová a Zdena Prokopová, v té době sociální pracovnice pražské Rodinné poradny. Byl určen pro osamělé ženy po rozvodu: ty zde získávaly podporu a pomoc při řešení svých problémů, ale také nacházely nová přátelství, jež jim pomáhala srovnat se s nastalou situací a objevit novou náplň času.  Velmi brzy se ovšem ukázalo, že členky klubu spíš než samota či potíže s dětmi trápí problém mnohem závažnější: násilí, které se již dříve objevovalo ve vztahu, nebo které začalo během rozvodu. Některou z forem domácího násilí přitom zažívala kolem rozvodu více než třetina žen.  Zakladatelky klubu ROSA náhle byly postaveny před problém, o němž se v té době v České republice mlčelo: neměl své jméno, nemluvilo se o něm na odborných školách, neexistovala literatura. Prokopová a Vavroňová se proto rozhodly založit nadaci ROSA, jejímž dlouhodobým cílem se stal vznik utajeného azylového domu pro ženy- oběti domácího násilí a jejich děti.  Nadace ROSA byla registrována 7. července 1993. Zdroj: Rosa centrum