Gabčík s Kubišem měli štěstí. Jak vypadaly jejich první dny po seskoku do vlasti

Jan Gazdík Jan Gazdík
29. 12. 2021 9:16
Do atentátu na Reinharda Heydricha zbývalo 151 dnů. Na letišti Tangamere v jihoanglickém Sussexu se 28. prosince 1941, sešlo sedm mužů hned ze tří československých paraskupin. Josef Gabčík a Jan Kubiš z Anthropoidu byli mezi nimi.
29. prosince 1941 seskočili na zasněženém poli nedaleko Nehvizd východně od Prahy v 02.24 Josef Gabčík s Janem Kubišem - cílem operace Anthropoid je likvidace Reinharda Heydricha.
29. prosince 1941 seskočili na zasněženém poli nedaleko Nehvizd východně od Prahy v 02.24 Josef Gabčík s Janem Kubišem - cílem operace Anthropoid je likvidace Reinharda Heydricha. | Foto: Archiv Jaroslava Čvančary / publikace Anthropoid

Parašutisté si před nastoupením do letounu Halifax naposledy zkontrolovali operační materiál. Následně obdrželi protektorátní doklady. Gabčík na jméno Zdeněk Vyskočil, Kubiš na Ottu Strnada. Oba se pustili do sepisování poslední vůle.

"V případě mého úmrtí uvědomte tuto anglickou rodinu: Miss Edna Ellison, Sunnyside, Ightfield. Tato rodina má moje věci a ví, jakým způsobem s nimi naložit," přál si například Jan Kubiš. Žádal navíc, aby bylo po válce postaráno o jeho rodiče.

Operace Anthropoid - cílem je Heydrich.
Operace Anthropoid - cílem je Heydrich. | Foto: VHÚ

Poslední instrukce o průběhu operace Anthropoid vydané štábním kapitánem Jaroslavem Šustrem byly jasné: "Do prostoru přiletí letoun asi mezi 23:00 a 24:00 hodin německého letního času… Ihned po seskoku zakopati pečlivě padáky a letecké oděvy, jakož i všechny ostatní součástky nutné pouze pro přelet. Jakmile vám situace dovolí, vyjdete na hlavní silnici a půjdete do Plzně, nebo do Rokycan. Od okamžiku, kdy opustíte letoun, závisí vše úplně na vás a na situaci, jakou naleznete na zemi," stálo v nich s tím, že parašutisté mají v Plzni a Rokycanech vyhledat konkrétní lidi, kteří jim pomohou.

Čtyřmotorový Halifax, pilotovaný Ronaldem Hockeyem, odstartoval ve 22:00 britského času. Podařilo se mu bez úhony přečkat několikeré ostřelování německým protiletadlovým dělostřelectvem i útok nočního nacistického stíhače v blízkosti Darmstadtu. Osádce ovšem znesnadňovala orientaci nízká oblačnost a sníh zakrývající navigační body. Kapitán letounu tak ztratil orientaci a nad území okupovaného Československa vletěl zcela jinde, než se domníval.

Seskok se stokilometrovou odchylkou

Nikdo v letounu v tu chvíli netušil, že pilot Hockey zaměnil Prahu, odkud na jeho stroj Němci vypálili kolem druhé ranní hodiny takřka sto dělostřeleckých granátů, za Plzeň. Paraskupiny Anthropoid, Silver A a Silver B tak byly vysazeny na zcela jiných místech, než měly v plánu.

Asi 20 minut po druhé hodině ranní sestoupil 29. prosinci 1941 letoun Halifax do výšky 900 stop, zpomalil na 120 mil v hodině, dispečer otevřel poklop v podlaze a Gabčík s Kubišem se jako první začali připravovat k seskoku. Kapitánu Šustrovi podali ruku se slovy: "Brzy o nás uslyšíte, uděláme všechno, co bude možné."

Palubu letounu v rychlém sledu za sebou opustili v 02:24 Gabčík, kontejner s operačním materiálem a pak i Kubiš. O třináct minut později ho následoval Silver A a v 02:56 Silver B. Všichni zcela mimo naplánovaná místa seskoku. V případě Anthropoidu šlo o stokilometrovou odchylku - na okraji obce Nehvizdy východně od Prahy, a ne do plánovaného prostoru Ejpovice-Kyšice východně od Plzně, kam měli na české vlastence záchytné adresy a kde na ně měli čekat odbojáři skupiny Vašek-Čeněk. Stačila vlastně malá časová odchylka a mohli se na padácích snést do centra Prahy.

"Jeden padák klesl blízko osamělé zahradnické budky, druhý byl výš a snesl se mnohem dál. Třetí padák přistál poblíž hřbitova," vypověděl spisovateli Jaroslavu Andrejsovi bezprostředně po konci druhé světové války náhodný svědek výsadku u Nehvizd František Kadleček.

Rychlá improvizace

Josef Gabčík a Jan Kubiš si rychle uvědomili, že se ocitli v rovině bez lesů a že cosi nehraje. "Určitě to nebylo tak, že jen čekali pasivně v lomu, až je tam najde nějaký hajný, jak se pořád nesmyslně traduje," vyvrací zažité mýty badatel Jaroslav Čvančara, autor historiky uznávané knihy Anthropoid, která v těchto dnech vychází v doplněném vydání.

Gabčík s Kubišem měli, jak se i později ukáže, skoro ve všech dalších krocích štěstí. Po seskoku se sešli a našli i kontejner s operačním materiálem, což se paraskupinám ne vždy podařilo. Gabčík si ovšem při dopadu na zmrzlou oranici bolestivě poranil hlezenní kloub. Velká část úkolů, které museli oba parašutisté bezprostředně po přistání vykonat, tak spočívala jen na Janu Kubišovi. Po ošetření zraněného kotníku provizorně ukryli padáky i s operačním materiálem a seskokovými kombinézami do polní kůlny zemědělce Antonína Sedláčka a skrýš zamaskovali.

"Ti dva měli od samého počátku opravdu až neuvěřitelné štěstí. Třeba i v tom, že když Kubiš ještě za šera zaklepal na dveře nehvizdské fary, tak mu farář František Samek na mapě ukázal, kde vlastně je, a poradil, že v nedaleké vesnici Mstětice je železniční zastávka, odkud se vlakem dostane, kam bude potřebovat," popisuje první kroky parašutistů v Československu historik Eduard Stehlík.

Lety britského královského letectva nad protektorát
Autor fotografie: Geofun

Lety britského královského letectva nad protektorát

Jiří Rajlich, letecký expert Vojenského historického ústavu, je autorem studie o obtížnosti a specifičnosti letů britského královského letectva (RAF) nad střední Evropu během druhé světové války i účasti československých letců na těchto mimořádně obtížných operacích. Přinášíme výňatek z Rajlichovy práce, v níž hodnotí i výsadek paraskupiny Anthropoid (více ZDE):

  • Noční výsadek parašutistů v hlubokém týlu nepřítele v první polovině druhé světové války představoval pro RAF i pro samotné parašutisty vždy jednu z nejkritičtějších fází každé tajné operace. O Československu jako cílové zemi to platilo dvojnásob. Šlo o jednu z vůbec nejvzdálenějších destinací od britských ostrovů. Ležela na hranici doletu i těch nejvýkonnějších dálkových bombardovacích letounů, které tyto operace prováděly. Byla limitována i tehdy používanými navigačními pomůckami, metodami a procedurami.
  • Noční speciální lety do Československa tedy patřily k vůbec nejnáročnějším a nejhazardnějším akcím, které RAF za války podnikalo. Osádky s parašutisty startovaly osamoceně s perspektivou deseti i vícehodinového nočního letu nad polovinou okupované Evropy, nad prostory prošpikovanými nástrahami nepřítele. Světlomety, protiletadlové dělostřelectvo, noční stíhači, ale i špatné počasí, které bylo spíše pravidlem, či možná technická porucha, to vše byla zcela reálná nebezpečí, která na ně číhala prakticky po celou dobu letu.
  • A po provedení úkolu pak osádku čekaly ještě další úmorné hodiny vyčerpávajícího letu zpět. Mnohdy jinou trasou, aby byl nepřítel co nejvíce dezorientován. Teprve pak se před zraky fyzicky i psychicky vyčerpané osádky mohly objevit toužebně očekávané břehy Albionu.
Zdroj: Jan Gazdík

Ono štěstí spočívalo především v tom, že v řetězci lidí, na který se parašutisté z Anthropoidu v prvních dnech po seskoku obrátili, je nikdo neudal, neptal se na jejich poslání a bez řečí poskytl potřebnou pomoc.

Z dalších kroků Gabčíka a Kubiše je podle historiků zřejmé, že postupovali přesně podle instrukcí, které jim dal ještě v Británii kapitán Šustr: tedy co nejrychleji kontaktovat lidi z adres, které od něj obdrželi. Z mstětického nádraží odjeli proto ranním vlakem do Prahy a odtud do Rokycan, kde zaklepali u domku penzionovaného železničáře Václava Stehlíka, který poskytl parašutistům úkryt, stravu a zraněnému Gabčíkovi zařídil ošetření u rokycanského lékaře Zdenko Čápa.

Bez pomoci odbojářů se neobejdeme

"Začlenění obou parašutistů z Anthropoidu do běžného života, obstarání nových dokladů, pracovních knížek, potravinových lístků i bezpečného ubytování a zásobování bylo až do té míry složité, že jejich existence v okupované vlasti byla bez pomoci domácího odboje a desítek vlastenců zcela nemyslitelná," zmiňuje opomíjený fakt historik Eduard Stehlík, jinak také Kubišův životopisec.

S tím souhlasí i Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, přední expert na letecké operace československého letectva za druhé světové války. "Mylným a iluzorním se ukázal původní předpoklad londýnského II. odboru ministerstva národní obrany, že oba parašutisté budou operovat nezávisle na domácích odbojových strukturách. Bylo jasné, že bez těsnější spolupráce s domácím odbojem se dlouhodobě obejít nemohou. Pro úspěch operace Anthropoid to bylo nejdůležitější a patrně i rozhodující," uvádí.

O disciplinovanosti obou parašutistů a jejich vůli splnit svůj úkol svědčí, že už 30. prosince 1941 opustili domek Václava Stehlíka v Rokycanech a vydali se na další kontaktní adresu do Plzně, kde jim u inspektora tajné státní policie Václava Krále otevřelo dveře i nezištnou pomoc heslo: "Adina zdraví Plzeň - 8. březen je dobrý." Král je pak zkontaktoval s policejním inspektorem Janem Bejblem a ten zase s kamarádem a obětavým vlastencem Václavem Růtou z pražského Žižkova, u něhož oba parašutisté nalezli v poslední den roku 1941 spolehlivý úkryt.

Podpora desítek a poté i stovek českých vlastenců začala podle historiků nabírat na síle. Všichni přitom věděli, že riskují vyvraždění svých rodin. Šlo o příklad absolutní a nezištné pomoci na samé hranici lidských možností. Jen tak mohl být z lomu Skály pašován do Prahy operační materiál Anthropoidu se zbraněmi a výbušninami hlídkám nacistů přímo pod nosem.

A stejně tak mohli Gabčík s Kubišem s pomocí odbojářů začít již krátce po výsadku operovat v Praze, v místě zamýšleného útoku na jednoho z nejvlivnějších nacistických pohlavárů, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Tažení proti Sokolu

Když si později o parašutistech vyprávěly ženy ze sokolské obce, které na sebe vzaly starost o jejich péči, nazvaly je eufemisticky "silvestrovským dárkem". "Natolik velká byla jejich očekávání i naděje, které vkládaly do dvou parašutistů poté, co Heydrich zdecimoval protinacistický odboj a zejména sokolské hnutí," vysvětluje Čvančara.

Tažením proti sokolské obci v rámci "akce Sokol" byli z Heydrichova nařízení systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo postiženo asi 1500 sokolů i s popraveným starostou Obce sokolské Augustinem Pechlátem. Většina z nich byla transportována přes Malou pevnost v Terezíně do koncentračního tábora v Osvětimi.

"Heydrich svým zásahem proti sokolům nechtěně vytvořil dobře organizovanou a odhodlanou skupinu mužů a žen, připravenou pomstít své popravené bratry a obětovat přitom doslova cokoliv. Fakticky si tak podepsal rozsudek smrti. Bylo to totiž právě sebevražedné odhodlání sokolů a sokolek, jež se stalo o několik měsíců později základem k úspěšnému uskutečnění atentátu na Reinharda Heydricha," vysvětluje Michal Burian z Vojenského historického ústavu.

K nejvýznamnějším spolupracovníkům Anthropoidu tak patřil starosta sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Jan Zelenka-Hajský, jehož žižkovský byt se stal jedním z hlavních opěrných bodů parašutistů. Náčelníkem této župy byl Václav Novák z Podmokel, který se v roce 1938 s rodinou přestěhoval do pražské Libně, kde našli parašutisté další z bezpečných úkrytů.

"Sokolové velmi prahli po pomstě svých zavražděných bratrů a sester. A najednou jim tu spadnou dva vycvičení a mimořádně odhodlaní vojáci, kteří chtěli Heydricha zabít. Anthropoid se tak pro ně stal opravdu doslova a do písmene silvestrovským dárkem. Proto také pomáhali parašutistům i za cenu nejvyšší," dodává historik Stehlík. 

Seriál Aktuálně.cz k operaci Anthropoid
Autor fotografie: VHÚ

Seriál Aktuálně.cz k operaci Anthropoid

  • Seriál připomíná 80. výročí operace Anthropoid, při které parašutisté Josef Gabčík s Janem Kubišem smrtelně zranili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
  • Již krátce po likvidaci jednoho z nejmocnějších mužů nacistické říše a architekta vyvražďování Židů odvolaly vlády Velké Británie a Francie své podpisy pod Mnichovskou dohodou.

Již jsme publikovali:

 

Právě se děje

Další zprávy