Miniatury 1.0 – reportáž z Divadla BRAVO!

Divadlo BRAVO! si dva dny před Štědrým dnem nadělilo téměř tříhodinový komponovaný program, vyprodaný sál, a především euforické ovace. Předvánoční publikum tvořila zejména komunita příznivců Losers Cirque Company, novocirkusových umělců, promotérů, tanečníků i příbuzných vystupujících včetně pár divadelních publicistů. Před zraky diváků se odehrálo pět různorodých vystoupení, od sebe navzájem odlišných délkou, tematicky, genderovou skladbou, disciplínami… Miniatury s pořadovým číslem 1 odstartovaly novou dramaturgickou linii, díky níž se budou na branickém jevišti představovat vystoupení a krátká představení nového cirkusu.

Premiérový večer představil párovou vzdušnou akrobacii Aerial Cyr Wheel Lukáše Macháčka s Martinou Illichovou, žonglérské sólo Omen Aleše Hrdličky, duet na strapsech a se cyr wheel 2PíEr Jindřicha Panského a Lukáše Macháčka, Stav Alžběty Tiché na vertikálním laně a na závěr patřilo jeviště premiéře „lůzrovské“ novince Žena, růže, píseň, kost v podání Martiny Illichové, Kristýny Stránské, Ivony Szantové a Šárky Tětěrukové. Večerem provázel člen souboru „Baby Losers“, herec a akrobat Lukáš Borik.

Úvodní dvojice Illichová – Macháček se během prvních minut stala vrcholem večera. Nejenže samotné „vzdušné kolo“ (aerial cyr wheel), navíc v kombinaci s druhým závěsným kruhem, je na tuzemské scéně doposud spíš raritou, ale i jejich choreografie, náročné silové a balanční prvky, vykazovala vyspělost. Na asociace bohatý, genderově vyrovnaný dialog se odvíjel v plynulém přecházení mezi prvky bez výraznějších odklonů pozornosti k technickým přehmatům. Nemalou roli sehrála jejich vzájemná chemie.

Je patrné, že oba kmenoví artisté Losers Cirque Company se kontinuálně vyvíjejí a pro své fyzické dovednosti vyhledávají vyšší cíle. A právě překonáváním těchto výzev nacházejí vlastní originalitu a jejich kreativita spolu s citem pro atmosféru a tělesnost posouvá jejich akrobatickou virtuozitu do rovin umění. Jako by se oba vydali například po pomyslných stopách Matthewa Richardsona, pro něhož je charakteristická symbióza cyr wheel (na zemi i ve vzduchu) a dodatkových detailů, jako je výplet kruhu, práce s barvou, nebo dokonce show se cyr wheel na vodním povrchu a následně v proudu vody. Zdá se, že je spojuje touha vykročit z technicistního teritoria, kterému dominuje adrenalin, do kreativních pater, generujících nejen úžas a ohromení, ale i esteticko-intelektuální zážitek.

Lukáš Macháček se na scénu vrátil ještě v tandemu s Jindřichem Panským. Pro své atraktivní kreace na proklamované faustovské motivy akrobaté zvolili cyr wheel a strapsy, rotaci na zemi i ve vzduchu a kostýmem podpořený pohybový motiv připomínající rituální dervíšské tance. A právě abych neulpěla na dramaturgickém (intelektuálním) paradoxu, oprostím se od legendy o Faustovi, jenž na svou obranu proti nadzemským bytostem naznačil svěcenou křídou kruh, a také od podstaty duchovního rituálu dervíšů, pro které je tanec v kruhu jednou z cest získávání božské energie, a v neposlední řadě od obrazů asociujících symboly humanismu zformováním lidského těla do podoby Vitruviánského muže.

Vystoupení o délce sedmi minut nezatížím ideovým rozborem, ale poukázala bych na dynamickou souhru mužské energie a umně vystavěný prostor, jehož plasticitu artisté formovali v akci a reakci horizontálních a vertikálních linií a rotacemi. Vedle variací již známých u obou performerů z jejich účinkování v mnoha produkcích se objevila inovativní pasáž, kdy se cyr wheel i strapsy staly sdílenými objekty a souhrou opor, hmatů a úchopů vznikaly překvapivé momenty. K takovým patřil například „kolotoč“, kdy každý s rukou ve strapsu svými koleny přidržoval rotující cyr wheel a vykrystalizoval tím obraz mužů, již vlají – otáčejí se v dlouhých lesklých sukních v meziprostoru. A Macháčkovo zvednutí cyr wheel na délku své ruky nad hlavu bylo stručně řečeno impozantní.

Žonglérská onemanshow Omen Aleše Hrdličky (mimochodem v kostýmu zahrnujícím také sukni) nepostrádala humor a svižné tempo, což bylo jeho devizou již v minulosti. S bílými kruhy a chvílemi také polokruhy čaroval vzorce nad hlavou, ale také s přispěním magnetických ploch na samotných kruzích sestavil na podlaze dva „globusy“ na sebe. Zkušený performer šikovně kombinoval vyhazování kruhů s triky mikromagie. Od základních žonglérských kaskád se suverénně odpichoval k obdivuhodným nápadům, ať už kruhy létaly za zády, nebo ve vyšším počtu ve vzduchu. Hrdlička svým sólem naznačil, že cizeluje rukopis, pro nějž není tak zásadní univerzálně srozumitelný narativ, jako rytmus a překvapivá kombinatorika triků.

A zatímco u předchozích „čísel“ se hlavní pozornost upínala k artistice, manipulaci nebo celkově akci, u představení Stav Alžběty Tiché strhávalo pozornost prostředí, vytvořené třemi vertikálně zavěšenými trasy s reflektory. Monolog Tiché se odehrával především na laně, na kterém patří mezi tuzemskou špičku, a to nejen svými výkony a technickou vybaveností, ale i způsoby, jakými s materiálem komunikuje. Na nedávném poličském festivalu pantomimy vystoupila jen ona a lano, sice ve zkrácené verzi, ale tehdejší celek působil křehce, a přitom vyjadřovaný s nevídanou intenzitou ženské energie.

Premiéra inscenace Žena, růže, píseň, kost domácího souboru přivedla na jeviště čtyři umělkyně, kdy každá zastřešovala jednu kapitolu a ostatní tři se významně spolupodílely na celkovém vyznění. Hledat spojitosti mezi výstupy by bylo jako se pokoušet o logické vysvětlení řady vzorů pro skloňování podstatných jmen ženského rodu. Inspirační zdroje vedly k Fridě Kahlo, rodinným kořenům, pop idolu a žité skutečnosti. Mohly by patrně existovat jak spolu, tak zcela nezávisle, a patrně i v různém pořadí. Premiérová dramaturgie postupovala od historických námětů po současnost, od mystické atmosféry extravagantní ženy přes melodramata k blyštivé show, přičemž právě úvodní část, v níž se Kristýna Stránská přiblížila Fridě Kahlo, vynikala svou působivostí a propracovaností. Citlivě pracovala se symbolickými paralelami k výchozímu zdroji, a to tvarováním tělesného výrazu v součinnosti celé skupiny na bázi oživované fotografie. Choreograficky na díle spolupracoval Jindřich Panský a dokázal čtveřici akrobatek stmelit ve všech zvolených odvětvích, a to jak v akrobatických sekvencích, tak tanečních variacích se zapojením prvků z pantomimy a gymnastiky.

Dramaturgie Miniatur se primárně točila okolo kruhu. Na jeviště zavítaly kruhy všech velikostí (od cyr wheel po žonglovací), z různých materiálů (od kovu po gumu) a odlišných cirkusových – sportovních disciplín (od vzdušných po pozemní). Moderátor večera Lukáš Borik pak připomínal dobrodruha, jenž kráčí po ledě, který pod ním postupně taje. Jeho hlavním úkolem bylo vyplňovat čas přestaveb. Po několik výstupů si s lehkostí držel laťku, utopil se však při (ve srovnání s ostatními) dlouhé přípravě sóla Stav. Škoda, že nikdo z místního týmu nehodil moderátorovi záchranný kruh. I takové okamžiky se však vážou k prvním pokusům a mohou být startovací plochou k úvahám nejen o skladbě čísel, ale o celkovém konceptu. O tom, jak se bude vyvíjet další komponovaný večer (a následně programová linie), zda zůstane u moderované přehlídky, nebo se posune do stylu varieté, kabaretu, či jiného „lůzrovsky“ pojatého formátu, napoví až budoucnost. Rozhodně se má nyní od čeho odrazit, kde například rozmístit bójky, aby v oceánu možností nikdo neztroskotal.

Miniatury 1.0

Moderátor: Lukáš Borik

Aerial Cyr Wheel: Lukáš Macháček, Martina Illichová

Omen: Aleš Hrdlička

2PíEr: Lukáš Macháček, Jindřich Panský

Stav: Alžběta Tichá
Světelný design: Vojtěch Brtnický

Žena, růže, píseň, kost
Choreografie: Jindřich Panský
Interpretace: Martina Illichová, Kristýna Stránská, Ivona Szantová a Šárka Tětěruková

Miniatury 1.0 se konaly v Divadle BRAVO dne 22. 12. 2021.