Monika Poláčková

V České republice chybí systematická péče o sekundární oběti sexuálního násilí. Souvisí to zejména s nízkým povědomím o tom, že sekundární oběti vůbec existují, jaké mají problémy a že potřebují pomoc.

Společný znak profesionálů, kteří pracují s oběťmi sexuálního zneužívání, je odcizení. Vychází další část série o sekundárních obětech.

Nejen oběti, ale i přátelé, známí a partneři sexuálních agresorů se obtížně vyrovnávají s tím, co blízký člověk udělal. I oni potřebují odbornou pomoc.

Některé důsledky sexuálního zneužívání jsou poměrně známé. O tom, jak toto trauma ovlivňuje partnerský život, se ale příliš nemluví. Přístup partnera je přitom zásadní.

O problematice sekundárních obětí sexuálního násilí se v České republice příliš nemluví, ačkoliv se toto téma dotýká podstatné části populace. O vztahu obětí, agresorů i jejich okolí jsme mluvily se Slávkou Karkoškovou.

Startujeme sérii o fenoménu sekundárních obětí sexuálního násilí i o tom, jaká je v České republice v této oblasti dostupná pomoc a podpora.

U příležitosti Mezinárodního dne žen si už pátým rokem připomínáme, že stále nemáme ratifikovanou Istanbulskou úmluvu. Jakou roli v tom hraje česká katolická církev?

Andrej Babiš v prezidentské kampani vsadil i na náboženskou notu. Dostalo se mu jasného odmítnutí. Ve snaze zneužít církev pro politiku ale nebyl a není sám.

Další blahořečení „mučednice čistoty“ dál stereotypizuje oběti sexualizovaného násilí uvnitř katolické církve. Přeživší, které nezemřely, aby se ubránily znásilnění, jako by neměly v církvi své místo.