Pavel Král Klinický psycholog, psychoterapeut, hypnoterapeut

Psychiatr Jan Cimický netrpí žádnou duševní poruchou, nicméně má určité specifické rysy osobnosti. Patří mezi ně snížená empatie a přesvědčení o vlastní důležitosti a výjimečnosti. Takto se v úterý v soudní síni vyjádřil na adresu muže obžalovaného …

Elíša řekl svému mládenci Géchazí: „Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?“ A já jsem si okamžitě vzpomněl na slova z knihy kazatel: „… je čas kameny rozhazovat i čas kameny...

Během jedné mé zkoušky z Lineární algebry přišel za profesorem Holendou jeho známý. A z úst zkoušejícího zaznělo: „Vítej světlo mých dní.“ Tento výraz mi utkvěl v paměti po celý další život. A představoval jsem si, jak uprostřed..

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

„Každý dělal, co uznal za správné.“ Není právě tohle svoboda? Netouží právě po tomto lidé? Aby je nic a nikdo neomezoval. A tak aby si konečně mohli dělat jen to, co sami chtějí!

Hospodin řekl Jozuovi: „Všechny obyvatele … vyženu před Izraelci já sám. Jen přiděl zemi losem Izraeli za dědictví …“ Tak mi při četbě tohoto pokynu vytanulo na mysli to, jak se říká úpravě státního rozpočtu – „porcování medvěda.“

Když jsem v sobotu četl: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha …," tak jsem si uvědomil, jak mi připadá Hospodinovo slovo vzácné. A teď mám na mysli přesně to, co Izraelci odmítli na hoře Choréb. Mám na mysli slovo, ...

Jak my muži řešíme situaci, když se máme vyjádřit k nějaké ožehavé věci? Já při tom zatvrzele mlčím. A proč to dělám? Možná to dělám s nadějí, že se věc nakonec sama nějak vyřeší. A mě to pak nebude nic stát. Vždyť jsem k tomu ...

Četli jsme: „Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, …“ Rozumím tomu tak, že Izraelci měli zůstat Božím lidem, ať provedou, co provedou. Připomíná mi to zaslíbení o církvi: „ani brány pekelné...

Dnes přemýšlím o tajemství úspěchu. O tajemství úspěchu Božích služebníků na Božím díle. Protože co jiného by si každý věrný služebník přál? No přece to, aby ta jeho služba byla završena úspěchem! Nikdo přece nechce být podoben...