Lásku ke klasické evropské hudbě jste objevil ještě v Indii?
Za mých dětských let v Indii evropskou vážnou hudbu téměř nikdo neposlouchal, všude byla rozšířená spíše ta indická. Můj děda například hrál na tradiční indický smyčcový hudební nástroj esrádž během meditace, ale já sám jsem ho na něj hrát neviděl ani neslyšel. Navíc v té době v Indii hudba, herectví ani výtvarná umění nebyly brány jako seriózní obory, a tak jsem ve škole musel studovat fyziku a matematiku. Měl jsem ale velké štěstí, že moji rodiče byli hodně otevření a pokrokoví, a když jsem se později rozhodl pro působení v hudebním odvětví, od mého úmyslu mě nijak neodrazovali. Naopak. Stejně jako mého bratra, který je dnes talentovaným výtvarníkem, mě plně podpořili.
„Potřebuji souložit.“ A ona na to: „Prosím?“ Tak jsem jí to vysvětlil: „Dám vám peníze. Souložit. Poslat.“ Její úsměv se rázem proměnil v tak naštvaný výraz.
