Adéla Uhrová - rozhovor se stříbrnou medailistkou MS 2021

Ohlédnutí za pro české závodníky úspěšným mistrovstvím světa 2021 dnes uzavřeme s bikiny fitnesskou Adélou Uhrovou. Adéla na MS mířila jako loňská mistryně světa a medaili se jí podařilo získat i letos. Letošní stříbrná příčka je o to cennější, že oproti ročníku 2020 proti ní stálo o 10 soupeřek více. V kategorii bikiny fitness juniorek od 21 do 23 let do 160 cm v Santa Susanně startovalo celkem 15 závodnic.

Pro Adélu se jedná o její poslední rok mezi juniorkami, a tak už je načase uvažovat o tom, jak se nejlépe připravit na nejostřejší konkurenci dospělých závodnic. Dá si podobně jako mnoho jejích kolegů z řad juniorských kulturistů delší pauzu, anebo je připravená hned znovu naskočit do závodů? Jak se vyvinul její postoj k Elite Pro, jak jí sedl časový harmonogram MS a jak se cítí mezi "zvířaty" v Olympia Fitness, kde působí jako trenérka?

V první řadě moc děkuji za gratulaci, vážím si toho. Co se týče pocitů z výsledku, určitě nejsem zklamaná. Když jsem se dozvěděla, jak početný tento šampionát bude, tak jsem si ani sama pro sebe nedovolila tipovat, jak by to asi mohlo dopadnout. Mojí velkou nevýhodou je, že si tak úplně nevěřím, a pociťuji to i na pódiu, ale snad to dokážu docela dobře maskovat. (smích) Pode mě nakonec závody dopadly skvěle.

Prý vás rozhodčí na pódiu docela potrápili a pořádně jste si odpózovala…

Ano, potrápili nás slušně. Zapomněli na semifinále, takže všech patnáct závodnic po příchodu na pódium stálo po pravé straně v čelní póze a jedna po druhé šla I-walk. Následně proběhlo semifinálové porovnávání a pak až nás po zhruba dvaceti minutách pustili z pódia.

Podle vašich příspěvků na Instagramu to vypadá, že jste měly slušný "babinec". Očekávám tedy, že se stmelila dobrá parta.

Parta se stmelila opět perfektní. Poznala jsem další blázny do tohohle sportu a sranda rozhodně nechyběla. Pro mě je tohle hodně důležité, protože díky super kolektivu mám skvělé zážitky a vzpomínky, které mi nikdo nevezme, a ráda se k nim potom vracím.

Jednalo se o vaši poslední sezonu mezi juniorkami. Kulturisté si při přechodu do seniorských kategorií dávají čas, aby se kvalitativně mohli rovnat zkušenějším borcům. Vy ale takovou pauzu, předpokládám, nezamýšlíte. Nebo se mýlím?

Aktuálně přemýšlím o roční pauze, ale určitě se může stát, že půjdu dřív nebo později. Na MS jsme se snažili o jemnější formu, aby byla víc podobná aktuálnímu trendu. Po "nacukrování” po stagi jsem viděla, jak svaly hezky dotvrdly a forma dojela do takové vizáže, se kterou bych se nestyděla začít závodit v ženách, takže si myslím, že nějaká extra dlouhá pauza snad nebude potřeba.

Jste ráda, že bikiny soutěží až poslední den šampionátu, nebo byste raději měla dřív hotovo a pak si jen užívala ve španělském letovisku?

Já bych nejradši závodila ideálně v pátek/sobotu, abych měla alespoň jeden až dva dny na to si užít jídlo v podobě švédských stolů, které jsme měli na hotelu. Udělat si někam výlet a ochutnat jídlo v restauracích, protože co si budeme, na nějaké velký výlety a hodiny chození není v superkompenzaci úplně chuť ani energie.

Jak probíhala superkompenzace? Předpokládám, že většinu jste absolvovala už ve Španělsku.

Z pohledu superkompenzace je ten čas strávený ve Španělsku fajn, protože si stihnu před stagí odpočinout, doladit pózování, připravit se na časový průběh závodů atd. U mě tedy probíhala superkompenzace úplně v pořádku díky odpočinku a zařízené stravě pro závodníky. Jediné, co mi tam nesedělo, byla jejich rýže, ale zachránily mě Alex Hirčová s Kristýnou Pauříkovou a jejich rýžovar. (smích)

Jak jste zvládla lákadlo v podobě švédských stolů na hotelu. Odolala jste nebo jste si po zásluze dopřála?

Dopřála bych si ráda, ale bohužel letos tomu nebylo jinak a opět jsme nestihli ani pondělní snídani před odletem. Z haly jsme přijeli cca v půl druhé ráno a v pět hodin byl sraz a odjezd na letiště. Jinak bych si určitě dopřála, co by se do mě vešlo. Naštěstí jsme na hale měli něco v krabičkách a zachránil nás Burger King. (smích)

První podzimní start jste si ale vyzkoušela na rakouském šampionátu, kde jste dominovala v juniorkách i ženách, nakonec jste vyhrála i absolutně. Jak jste celkově spokojená s těmito závody? Pokuste se porovnat obě podzimní formy.

V Rakousku jsme zkoušely novou superkompenzaci, abychom vyladily detaily na svět. Vyšlo to perfektně a s výsledky jsem samozřejmě byla nadmíru spokojená. Věděli jsme, že začínám být, co se týče svalů, už trochu hraniční a lépe to vypadá mezi ženami. Upravily jsme proto závěr na svět tak, abych působila alespoň o trochu menší, měkčí a víc zapadala mezi juniorky. Řekla bych, že se nám to povedlo, ale i tak jsem byla na pódiu svalstvem dominantnější než ostatní závodnice. Když porovnám obě formy, cítila jsem se lépe asi v Rakousku a hned po postagovém nacukrování ve Španělsku, ale trend je trend a je potřeba ho brát v potaz.

Působíte v pražské Olympii, to je každodenní dávka motivace. Konzultujete přípravu s některým z tamních závodníků?

Ano, to rozhodně souhlasím. V Olympii působím od září a zpočátku jsem se tam cítila jako malá rybka ve velkém rybníku. (smích) Musím ale říct, že všichni trenéři i cvičenci jsou moc milí, mají tam dobré vztahy a celkově je to moc příjemné prostředí pro práci. Přípravu nekonzultuji s nikým z Olympie, konzultuji vše s Radkou Kameníčkovou, která mi letos pomáhala s přípravou, a určitě plánuji ve spolupráci pokračovat.

Pracujete jako osobní trenérka. Zvládáte být poslední týdny před závody ještě empatická k potřebám klientů nebo si před závody dopřejete volno?

Snažím se, co to jde, a určitě zvládnu fungovat i být empatická, jen je to mnohem náročnější než v off-season. Co jsem letos hodně pociťovala, tak pomalejší vyjadřování. Když jsem něco vysvětlovala, lezlo to ze mě jak z chlupatý deky, ale mám naštěstí chápavé klientky, které to akceptovaly.

Po takto úspěšné sezóně, po třech účastech na světových šampionátech mi nedá se nezeptat. Neplánujete v budoucnu přestup do profi divize?

Do letoška jsem o pro kartu nijak nejevila zájem. Ani jsem si cíleně nevybírala závody, kde ji mohu získat. Začíná být na mě ale čím dál větší nátlak i z okolí a po MS jsem o tom hodně přemýšlela. Nebudu se tajit tím, že další sezónu už budeme vybírat cíleně závody, kde je možné získat profi kartu, a do budoucna bych určitě do Elite Pro chtěla přejít.

Jedná se o váš poslední letošní start nebo stále plánujete ještě prosincový BFC Cup?

Chtěla jsem startovat na BFC, ale bohužel jsem hned po příjezdu zalehla s teplotami a aktuálně mám antibiotika na zánět močových cest. Budu téměř měsíc bez fitka a tím pádem BFC Cup padá. Hned jak mi bude lépe, začnu s přechodem do off-season fáze.

Jak u vás probíhá posoutěžní období? Aplikujete reverzní dietu nebo prostě jen najedete na standardní režim.

Rozhodně budu dělat reverzní dietu. Po předešlých dvou sezónách mi postupné navyšování vyhovovalo a vzhledem k tomu, že bude pauza před další sezónou možná delší, chci nabírat postupně a tohle je pro mě nejrozumnější cesta.

Jaké plány spřádáte na příští rok?

Příští rok uvidím, jak vše zvládnu i s posledním ročníkem na vysoké škole. Pokud se mi podaří zapracovat na progresu, šla bych nejdřív podzim 2022. Prioritní pro mě ale bude škola a práce.

Je na závěr někdo, komu byste ještě oficiálně ráda poděkovala?

Vždy je to dlouhý seznam jako vánoční přání pětiletého dítěte. (smích) Zkusím to zkrátit. Rodina mě tuto sezónu poprvé podporovala na dálku vzhledem k mému srpnovému stěhování. I tak to jsou mí největší fandové, které mám dost často na telefonu, a maximálně mě podporovali i tuto sezónu. Obrovský dík patří příteli, který se po celou dobu přípravy snažil, abych byla psychicky v klidu, ulehčoval mi fungování doma, a i když pro něj byl život se závodníkem nový, zvládl to na výbornou. A nakonec mojí Radušce, se kterou jsme obohatily náš kamarádský vztah v kouče a svěřence, a myslím si, že nám to šlape víc než dobře. Zkrátit se mi to nepovedlo, tak ještě děkuji tobě za možnost rozhovoru pro Ronnie.cz.