5 mýtů o soukromých základních školách, kterým jste dosud věřili

Kvalitní vzdělání dává našim dětem potřebný základ pro budoucí úspěch v dalších životních etapách. To platí především pro navazující studium a získání zaměstnání, ale stejně tak i pro budování důvěry, rozvahy, vůdčích schopností, interpersonálního rozvoje a dalších. Snaha poskytnout dětem co nejlepší start do života je impulzem mnoha rodičů, kteří přemýšlejí nad rozdíly ve vzdělávání v soukromých a veřejných školách. Soukromé vzdělávací instituce mnohdy obestírá aura předsudků a mýtů, která se okolo nich vytvořila a v myslích rodičů se pevně zavrtala. Jak to tedy v soukromých základních školách opravdu chodí?

Mýtus číslo 1: Soukromá škola děti nic nenaučí a nepřipraví na život
Děti souseda z veřejné školy čtou rychleji, dcera kolegyně má na běžné škole víc úkolů. To jsou některé argumenty rodičů ve vztahu k soukromým školám. Jejich obavy, že soukromé školy mají na děti snížené nároky jsou ale liché. Rozdíl je právě v individuálním přístupu, který pomáhá objevit a rozvíjet talent každého žáka. Díky němu se mohou učitelé zaměřit na potřeby každého svého žáka zvlášť. Mohou rozvíjet předměty, ve kterých dítě vyniká a zároveň mu pomoci ve věcech, které mu činí větší problém. Každý žák tak má nastavené individuální studium, které prohlubuje jeho potřeby. Menší kolektivy často pedagogům odvést s dětmi víc práce ve škole a nezatěžovat je úkoly na doma. Více pozornosti je také věnováno posilování osobnosti, což je nejlepší přípravou na to, jak se sebevědomě postavit pozdějším, nejen profesním výzvám. Soukromé školy, které jsou v rejstříku MŠMT, mají navíc schválený učební plán ministerstvem školství a podléhají dozoru školní inspekce. Ideální je vybírat základní školu po shlédnutí ukázkové hodiny, návštěvě školy, kde se zeptáte odborníků co a jakým způsobem učí.

Mýtus číslo 2: Bez biflování a známek to nejde
Známkování. Jednoduchý a léty prověřený klasifikační systém, který však podle odborníků nemá dostatečně vypovídající hodnotu ani motivační roli. Ze samotného známkování se děti nepoučí z chyb a často v nich potřeba mít dobrou známku vyvolává obavy ze selhání při testech a zkoušení. Mnohem vhodnější formou je takzvané formativní hodnocení a jeho případná kombinace s „vyčíslením“ školního výkonu dítěte v podobě procent, číselné škály nebo známky. Právě tento systém hodnocení funguje na soukromých školách častěji než na školách státních.

Díky individuálnímu přístupu a většímu důrazu na provázanost výuky odpadá na soukromých školách neefektivní biflování. Namísto toho, aby se děti učily poučky a definice, učí se tomu, jak daná problematika funguje v reálném životě. Výhodou bývá také menší velikost tříd. „V naší škole nejsou děti rozděleny na „áčka“ a „béčka“. Klasické třídy nevyužíváme, ale učíme ve věkově smíšených skupinách. Díky několika letům zkušeností se smíšenými třídami víme, že tento model umožňuje dětem učit se rychleji a efektivněji od spolužáků. V naší třídě je maximálně 16 žáků,“ upřesňuje Petra Bakajsová, ředitelka soukromé základní školy Livingston.

Mýtus číslo 3: Svoboda coby zástěrka pro neřízený chaos
Všechny soukromé školy si v tomto ohledu nejsou rovny. Nešťastné označení “alternativní” skutečně mnohdy obsahuje neuchopení hranic ze strany dospělých ve škole, které může vést k tomu, že žák soukromé školy často ani nezjistí v jaké roli se nachází – v roli žáka základní školy s povinnou školní docházkou. Na soukromé škole je partnerský přístup samozřejmostí. Jasně vymezená role učitele coby partnera a průvodce vzděláváním je nutností a rodiče ji oprávněně očekávají.

Mýtus číslo 4: Soukromá škola je elitářský klub pro bohaté
Jeden z nejrozšířenějších a zároveň nejstarších mýtů. Doby, kdy soukromé školy navštěvovaly pouze děti nejbohatších rodičů, jsou dávno pryč. Klientela soukromé školy je stále dána náležitostí k jisté socioekonomické třídě, což může mít své nevýhody a výhody zároveň. Nespornou výhodou soukromých škol je, že nepodléhají spádovosti a mohou si své žáky a studenty, případně jejich rodiče, vybrat. Mají tak možnost sestavovat třídní kolektivy s vyváženým pohlavím, v případě smíšených tříd věkem, akademickými předpoklady, ale také projevy chování.

Kvalitní soukromé školy nemusí být cenově výrazně dražší než veřejné vzdělávání. Je důležité zhodnotit, co rodič pro své dítě za školné získá. Kromě kvalitní výuky v obvykle v menších kolektivech je to například kvalitní družina kladená svou důležitostí a náplní na roveň akademickému dopoledni. Dále je to často řada učebních pomůcek a studijních materiálů, moderní vybavení učeben, rozšířené aktivity nebo odborně vzdělaní učitelé. „To, co jeden člověk považuje za vyhozené peníze, může někdo jiný považovat za celoživotní investici. Někteří rodiče by raději poslali své děti do veřejných škol a ušetřené školné použili na jiné výdaje. A i to je dobře. Investice do vzdělání dítěte, ale nikdy nejsou vyhozené peníze. Pro některé rodiny to může být nejlepší možné využití jejich úspor. Ze zkušenosti víme, že na školné se mnohdy složí celá širší rodina,“ uvádí Petra Bakajsová.

Mýtus číslo 5: Učitelé na soukromých školách nejsou dostatečně kvalifikovaní
Učitelé jsou na soukromých školách to nejdražší a nejcennější zároveň. Školy s inovativním přístupem přitahují zajímavé lidi z řad mladých i zkušených učitelů, kteří svou práci berou vážně. Práce na soukromých školách může být pro učitele velmi naplňující a náročná zároveň. Proto si soukromé školy většinou vybírají lidi, kteří jsou nejen aprobovaní, ale také motivovaní, umí anglicky, rozumí si s technologiemi a především mají děti v srdci. “Na soukromé škole s vyjasněnou vizí a hodnotami se učitel, který si to do práce chodí pouze “odmakat”, většinou dlouho neudrží, pokud se tam vůbec dostane. Kromě pedagogů často soukromé školy disponují týmem kvalitních odborníků z řad metodiků, psychologů, projektových manažerů apod.,” dodává Petra Bakajsová.

Zdroj a foto: https://www.zslivingston.cz/