K rodu Dahlia v současnosti patří něco přes 40 druhů, všechny pocházejí z oblasti od Mexika po Kolumbii. Evropa je poznala relativně pozdě, poprvé sbíral plané mexické jiřinky španělský lékař Vicente Cervantes až kolem roku 1784. Záhy je poslal do Madridu, kde se v roce 1791 postaral botanik Antonio J. Cavanilles o jejich platný vědecký popis (D. pinnata).
Jejich krása starý kontinent okouzlila, takže po pěti letech měli v madridské královské zahradě jiřinky už ve třech druzích. Zřejmě někdy v této době se dostaly první kusy také do Anglie, u drážďanského dvora se jimi chlubili roku 1800 a o čtyři roky později spatřila jejich květy i Francie. Bezpečně víme, že ve vídeňském Schönbrunnu znali jiřinky v roce 1816, snad sem ale dorazily již o něco dříve.
Čechy rozhodně pozadu nezůstaly, hned čtyři kultivary pěstoval na své zahradě v Radlicích v roce 1808 Matyáš Novák a baron Hochberg nechal u zámku na Hluboši v roce 1812 vysadit nejen jiřinky červené, růžové, žluté, nachové a fialové, ale i jednu plnokvětou.
V roce 1824 se už daly koupit i na Moravě, v zámeckém zahradnictví v Myslibořicích tehdy nabízeli hned šest kultivarů, přičemž plnokvěté už byly úplně všechny. V roce 1834 se začalo více hovořit také o sbírce dašického faráře Josefa Turka, prý byla jednou z největších v Evropě.
O faráři Turkovi a jeho „jiřenkách“ se dokonce zmínil Alois Jirásek ve své knize „U nás“. Patrně z jeho pera pochází tvrzení, že to byl právě Turek, kdo u nás pěstoval jiřinky jako první – nejspíš tím pan Jirásek ve skutečnosti mínil jen jeho prvenství ryze východočeské.
Ve východních Čechách se záhy staly jiřinky oblíbené snad nejvíc, konávaly se tu i proslulé Jiřinkové slavnosti. Ta první se uskutečnila v roce 1837 ve Skaličce, v dalších letech už v České Skalici a od roku 1841 pořádala tyto květinové veselice i Praha. Když se v roce 1847 konala Jiřinková slavnost poslední, v našich zahradách se prý už pěstovalo více než 1500 odrůd. I do hudby se jiřinka dostala, vždyť kdo by si nevzpomněl na „Jiřinkovou polku“ od Bedřicha Smetany.
Leč v následujících desetiletích móda jiřinek upadala, její velké květy najednou kdekomu připadaly moc plebejské a chladné, nadobro se vytratily i některé staré odrůdy. Teprve když se objevily nové druhy vhodné k dalšímu křížení, zájem o ně opět vzrostl. Jeden nový druh našel v Mexiku dokonce náš krajan Benedikt Roezl.
Za české jméno jiřinka může vlastně omyl. Nejprve byla latinsky pojmenovaná po švédském botanikovi Andreasi Dahlovi – Dahlia. Jenže krátce na to bylo stejné jméno přiděleno i jednomu naprosto odlišnému rodu africkému – inu, internetové botanické databáze tehdy ještě neměli, podobné omyly se stávaly, bylo potřeba takové rostliny hned přejmenovat.
Takže naše milá Dahlia dostala nové jméno Georgina – poctěn jím teď měl být německý botanik Johann G. Georgi. Avšak v tomto případě bylo přejmenování trochu ukvapené, ono „africké označení“ totiž vzniklo později, bylo tedy nakonec prohlášeno za neplatné a původní jméno Dahlia se jiřinkám vrátilo. Chvíli to ale trvalo, mezitím už stačila od Georgiho odvozená jiřinka u nás nadobro zdomácnět. Stejně občas čistě privátně přemýšlím, jak by asi jiřince slušelo české jméno odkazující rovnou na Švéda Andrease Dahla: jakpak by se vám líbila třeba taková ondřejka?
