Čtenáři cestují: Dovolená na jihovýchodním Slovensku byla plná milých setkání

Naše rodinné dovolené občas mívají příchuť dobrodružství a nečekaných setkání. Cestujeme většinou vlaky a autobusy, setkáváme se s místními a poznáváme pamětihodnosti i přírodní krásy.

Loňské léto jsme s naší tříčlennou rodinou zavítali na jihovýchod Slovenska, zejména do oblasti Gemeru. Z Ostravy jsme cestovali vlakem přes Banskou Bystricu a Zvolen a po pár hodinách příjemné jízdy jsme dorazili do místa našeho pobytu, do bývalého hornického města Rožňava. Tedy spíše na jeho okraj, kde se nachází vlakové nádraží. Naštěstí je Slovensko mimo jiné také zemí levných taxíků, které do jisté míry suplují městskou veřejnou dopravu. Voláme na předem připravené číslo a za chvíli jsme již ve městě, kde máme zamluvený apartmán.

15 fotografií

Rožňava leží kousek od maďarských hranic a svou slávu zažívala již ve středověku. Mají zde například pěkný gotický kostel. Při jeho návštěvě upoutáme pozornost místní jeptišky, která se nás iniciativně ujme a po chvilce zavede do speciální, skoro by se chtělo říci tajné, místnosti – kaple za sakristií. S velkým nadšením nám ukáže barokní kopii mariánského obrazu, který visí v Římě. Poté, co jí potvrdíme, že se nám obraz líbí, autoritativně na nás vybafne. „Pomodlete se!“

Je to trochu trapné, když jí vysvětlujeme, že nejsme praktikující věřící. Situaci však jeptiška bez zaváhání vyřeší a pomodlí se Zdrávas Maria i za nás. Možná díky této modlitbě prožijeme na Slovensku několik až kouzelných dní, kdy navštívíme další kostely s mimořádně cennými středověkými freskami, dvě jeskyně, Zádielskou dolinu, lovecký zámeček nebo třeba košické „kúpalisko“. A všude potkáme spoustu přátelských lidí.

Třeba hned při prvním výletu k jeskyni Domica nás rozveselí místní řidič autobusu v černé lyžařské kukle, kterou má místo povinné roušky. A to i přesto, že teploměr ukazuje dobrých 30 stupňů ve stínu. Při placení jízdenky jen tak mimochodem pochválí naše doma vyrobené roušky a prohlásí, že on bohužel tak šikovnou krejčovou nemá.

Při cestě zpět se stavíme v Plešivci, kde nás na prohlídku do zdejšího gotického kostelíku vezme místní farář. Kostel je celý zvlhlý, ale zároveň plný vzácných fresek ze 14. století. Je úžasné, že si vše můžeme prohlédnout zblízka a detailně. Pan farář, který zde působí už pětatřicet let, nám k tomu vypráví o plenění kostela Turky v polovině 16. století a vzpomíná na svého kamaráda ze Šumperku.

Podobně krásných a cenných kostelů je v oblasti docela dost. Gotické malby se zde často dochovaly díky tomu, že evangelíci, jimž kostely sloužily třeba až od poloviny 16. století, nástěnné malby zabílili. Opětovně je odkryli až na začátku 20. století maďarští restaurátoři.

Například kostel v Ochtiné působí až magicky. Celý presbytář je pomalovaný, fresky pocházejí z druhé poloviny 14. století a zobrazují biblické výjevy. „Je to taková čítanka pro věřící, kteří neuměli číst,“ vysvětluje nám místní farář, se kterým jsme si dopředu prohlídku kostela domluvili. A mají zde i jednu specialitu – netradiční znázornění sv. Trojice v podobě hlavy se třemi tvářemi.

Trochu jiné zážitky nám připravil výlet do Zádielské doliny, jedné z nejatraktivnějších částí Slovenského krasu. Autobusem jedeme do městečka Turňa nad Bodvou a odtud taxíkem k Hájským vodopádům. Jediný taxikář v Turni je veselý, přátelský chlapík a cestou nás upozorní na filmového „anjela“, obří polystyrenovou sochu, která je rekvizitou z hollywoodského filmu, v němž prý hrál i slavný van Damme.

Později jsme si dohledali, že měl pravdu jen částečně. Ano, je to pozůstatek natáčení válečného filmu Za nepřátelskou linií, který se v okolí točil před dvaceti lety, ale zmíněný herec se v něm nejspíše vůbec neobjevil. Ale to nevadí, jako historka dobře naladěného taxikáře, kterého jsme si sami pro sebe pojmenovali jako Tibor (podle Tibi Taxi), to funguje velmi dobře.

Tibor nás zavezl až k poslednímu vodopádu, u kterého jsme se náležitě zchladili. Poté jsme kolem potoka sešli do vesničky Háj a odtud vystoupali až nad působivou skalnatou Zádielskou dolinu. Chvíli jsme šli po louce a všímali si třeba krasových propadlin, chvíli jsme se kochali nádhernými výhledy.

Pokračovali jsme ve směru ke zřícenině Turnianského hradu. Cesta to byla docela náročná, sestupovalo se po vápencových šutrech trčících z trávy. Sem tam se kolem nás mihla obrovská nádherně zbarvená zelená ještěrka, sem tam jsme klopýtli na kameni, do toho vedro, dusno. Vše jsme však zvládli, nikdo si koleno nerozbil a autobus z Turni nám neujel.

Dokonce jsme ani nemuseli již využít Tiborových služeb, které nám už dopředu ochotně nabízel. I takové je Slovensko: plné laskavých lidí a masovým turismem neobjevených míst. Krásná dovolená!