David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Když se v těchto dnech rozhodnete třeba o víkendu strávit čas a pár chvil absolutního klidu v přírodě, můžete vyrazit do Mysliboře.

Malá víska nedaleko Telče nabízí nedávno posvěcenou křížovou cestu. Má celkem 14 zastavení, dlouhá je okolo kilometru, a to hlavní je, že ji vlastně nemůžete minout. Stačí se držet silnice směrem na Studnice a po pravé straně vás hned zaujmou dvě vzrostlé lípy.

Jejich stáří se počítá už v desítkách let. „Maminka mi říkala, že je sázela kdysi ještě se svou sestrou Kristýnou, která už ale bohužel nežije. Měli tu les a my jsme sem vždycky jezdívali za babičkou,“ vysvětluje Hana Postřihačová, sestra Libora Noska, který se s odkazem na své předky před lety pustil do náročného díla – vybudování křížové cesty. Ta byla posvěcená poslední zářijový víkend letošního roku paterem z telčské farnosti Josefem Mainclem.

První křížek zde se svými sourozenci Libor Nosek umístil před sedmi lety, v roce 2014. V listopadu téhož roku se křížek dočkal vysvěcení. Jenže odkaz na své předky se rodina rozhodla budovat dál, respektive ho na tomtéž místě začala vlastně rozšiřovat. Od roku 2015 totiž začal Libor Nosek opět za pomoci Ladislava Havlíka budovat křížovou cestu Na kopci.

Společnými silami dokázali vybudovat 14 zastavení, která jsou zhotovena převážně z přírodního kamene z okolí Mysliboře. Jedná se o kameny neopracované, jen kříže jsou z kamenných futer, tzv. ostění.

Každé zastavení je doplněno obrázkem s daným výjevem.  Křížovou cestu lze zároveň pojmout podle slov autorů i jako naučnou stezku. Na trase je totiž umístěn například hmyzí hotel, čmelín nebo různé cedulky zaměřené na místní flóru.

Vybudovat křížovou cestu se podle Postřihačové přímo nabízelo. „Díky renovaci hřbitovů bylo vyhozeno spoustu kamenných křížů. Nechtěla jsem je jen tak nechat ležet ladem bez užitku, a tak jsem sondovala, od koho bych je mohla odkoupit. Nikdo mi je ale prodat nechtěl s tím, že jsou určené k likvidaci,“ přibližuje Postřihačová.

Zásadní roli následně sehrál bratranec její maminky, která pocházela z Bílkova u Dačic. „Z rodné vesnice mé babičky jsme nakonec dovezli jeden křížek,“ vzpomíná na začátky budování cesty Postřihačová.

„To je právě ten křížek, který jsme před sedmi lety vysvětili. Nachází se mezi dvěma lípami, o kterých jsem už mluvila,“ dodává pro úplnost. Najdete na něm nápis „Na památku našim předkům,“ přičemž jsou na něm uvedena jména všech rodinných příslušníků Noskových.

Na cestě se nachází i kameny se jmény tří sourozenců. Hany, Ladislavy a Libora - nositele celé myšlenky a realizátora díla. Na kamenech najdete i jména jejich dětí.

Původně u tří kamenů mělo zůstat, jenže kameny zbyly, a tak se Libor Nosek pustil do budování cesty. „Za pomoci syna Lukáše, který má mechanizaci, se kameny tahaly do kopce. Cesta je přístupná komukoliv celoročně,“ připomíná Nosek.

Podle něj je v cestě jednoznačně odkaz na rodinu. „Rodiče maminky a tatínka pocházeli z Mysliboře, babička se do obce přivdala. Pozemky, na kterých stojíme, jsou právě od našich předků a bratr na nich hospodaří. Bratr chtěl, aby po nás také něco zbylo, jako po našich předcích. Povýšili jsme to,“ vysvětluje s tím, že celá rodina má k Telčsku velmi blízko.

Když ale vyrazíte vstříc křížové cestě, rozhodně byste se měli zastavit ještě u dřevěné zvoničky, která v místě vznikla v roce 2016.

Opět ji má na svědomí Libor Nosek.

On i jeho sestra Hana shodně doporučují, že si každý může nejen lehce zazvonit, ale také si při tom něco přát. Traduje se totiž, že se přání může vyplnit.

Diskuze k článku