Elegantní koncert Bennewitzova kvarteta představil zajímavý program

Kvůli složení Dvořákova Smyčcového kvintetu č. 2 G dur, op. 77, který zahajoval program tohoto večera, si Bennewitzovo kvarteto pozvalo belgického kontrabasistu Wies de Boevé, který je vyhledávaný právě pro komorní hru a často spolupracuje s významnými hudebníky.

Úvod první věty Allegro con fuoco začal sametovým zvukem violoncella a kontrabasu, poté se ozval motiv ve viole. Po několika prvních taktech bylo znát, že první houslista, Jakub Fišer, je hráč s výrazným sólovým zvukem – stejně jako například houslista Josef Špaček. Jeho housle disponovaly zářivým zvukem, přímo v první větě se projevila jeho dokonalá technika a svým velkým nasazením při hře vléval energii do publika. Violoncello se drželo spíše komornějšího hraní a dynamiky.

Souhře tohoto tělesa se nedá nic vytknout. Nástroje spolu dobře komunikovaly, dynamika byla velmi plastická a diminuenda dechberoucí. Ve třetí větě Poco andante působily druhé housle a viola jako protihlas k sólové melodii prvních houslí, která se rozvinula do nádherné kantilény. Nicméně již zde se začala projevovat nedostatečná dynamika violoncellového hlasu, který se zdál být čím dál více upozaděný a ve čtvrté větě Finale. Allegro assai se tento nedostatek projevil naplno, kdy violoncellové melodie nebyly předneseny sólově a s patřičným nasazením, a svým zvukem tak nemohly konkurovat prvním houslím, i když první housle violoncellu dynamicky výrazně ustupovaly.

Stejná situace nastala na začátku Brahmsova Smyčcového kvintetu G dur, op. 111, kdy se violoncellové sólo topilo v doprovodu ostatních nástrojů, i když violoncello hrálo krásným expresivním zvukem s vyváženým vibratem. Složení pro tento kvintet se změnilo, kontrabasistu vystřídal violista Pavel Nikl, jehož zvuk byl sametový, ale bohužel Brahms druhé viole nedal mnoho prostoru k sólovějšímu hraní. První viola přednášela svá sólová místa zpěvně, nicméně barvy zvuku se zdály být stejné a po chvíli divákovi zevšedněly.

I přes tyto postřehy se mi koncert velmi líbil. Brahmsův kvintet byl zahrán vášnivě, napětí se objevovalo především v pomalých melodiích a rychlé pasáže byly hrány energicky. Ve druhé větě Adagio se hlasy různě proplétaly, první housle se přizpůsobily barvou zasmušilejší tónině a ve třetí větě Un poco allegretto zpívaly kouzelnou melodii, která nadchla jednu divačku za mnou tak, že obdivně hlesla: „To je krásné.“ Výrazná čtvrtá věta Vivace ma non troppo presto připomněla divákům uherské tance a dovedla koncert do vítězoslavného konce. Nadšené publikum odměnilo hudebníky velkým potleskem, který si vyžádal přídavek. 

Štěstí přeje připraveným a umělci si připravili skladbu, kde se zapojili všichni účinkující, což působilo velmi sympaticky. Jako přídavek zahráli Scherzo z Dvořákova Sextetu A dur, které se stalo sladkou třešničkou tohoto koncertu.

Český spolek pro komorní hudbu – Bennewitzovo kvarteto
6. října 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Antonín Dvořák: Smyčcový kvintet č. 2 G dur, op. 77
Johannes Brahms: Smyčcový kvintet G dur, op. 111

Účinkující:
Bennewitzovo kvarteto: Jakub Fišer (1. housle), Štěpán Ježek (2. housle), Jiří Pinkas (viola), Štěpán Doležal (violoncello)
Wies de Boevé (kontrabas)
Pavel Nikl (viola)