Košický vládní program

Takže byl přijat komunistický návrh. Smlouva se zveřejnila 5. dubna 1945 v Košicích. V dokumentu se hlavně jednalo o převedení majetku zrádců (Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů) pod národní správu. Na zkonfiskované půdě provést pozemkovou reformu a znárodnit klíčové průmyslové podniky, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje. Rozsah měl být dohodnut po skončení okupace. 

Náhrady za majetek měli dostat ti vlastníci, kteří nepatřili do kategorie nepřátel a zrádců. Bylo znárodněno na 3000 podniků. U některých záleželo na počtu zaměstnanců (150 - 500 zaměstnanců).

Konec války přinesl porážku pravicově orientovaného liberalismu. Celá Evropa se silně přiklonila k levici a znárodnění probíhalo v podstatě po celé Evropě. Francie vydala už v roce 1944 Akční program, který vycházel z projevu de Gaulle 18. března 1944 v Alžíru, kde vyjádřil požadavek, aby všechny klíčové zdroje patřili národu. Francie znárodnila Renault (majetek kolaboranta), uhelné doly, pojišťovnictví, leteckou dopravu a letecké továrny. Ve volbách 21. října 1945 vyhráli komunisté s 26,1%, socialisté měli 23,9% a radikální socialisté 8,9%.

Znárodňovalo se taky všude, kam Sověti dosadili své vlády. A taky ve Velké Británii, kdy Labouristé díky svému volebnímu programu, v  kterém bylo hlavním bodem znárodnění, porazili konzervativce a hrdina II. světové války W. Churchill se musel vrátit z postupimské konference a své místo přenechat vítězi voleb Clementu Attlee. Labouristé znárodnili 20% britské ekonomiky (kterou horko těžko privatizovala až Margaret Thatcher).

V té době bylo jasné, že Litva, Lotyšsko a Estonsko nezískají nezávislost a spadnou opět  do chřtánu Rusům. To samé Podkarpatská Rus, Bukovina, část východního Pruska, a Polsko se na úkor Německa posune na západ a Jugoslávii připadne italská část Istrie.  Komunisté získávali nebo získali pozice v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, a Bulharsku. V Jugoslávii a v Albánie komunisté osvobodili většinu území a ujali se vlády. Hodža se s Titem domluvil, že Kosovo zůstane součástí Jugoslávii, přestože většinu osvobodili Albánci. Ti co s Hodžovým rozhodnutím nesouhlasili skončili v koncentračních táborech.

Díky Československo-sovětské smlouvě a talku E. Beneše odešla sovětská armáda už v roce 1945, tak jako z Jugoslávie a Norska. V roce 1946 odešla z Číny, Iránu a Dánska. V roce 1947 z Bulharska. V roce 1955 z Rakouska a v roce 1956 z Finska. V roce 1958 z Rumunska a Mongolska. Z Polska a Maďarska odešel poslední sovětský voják až 19. června 1991.

V důsledku to znamenalo, že kromě Bavorska a části Rakouska bylo Československo obklíčeno Rudou armádou.