Nelze soudit lidi jen kvůli spolupráci s StB, tvrdí šéfka Archivu bezpečnostních složek
Výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje vyslovil důvěru prezidentovi Tomáši Královi, přestože za komunistického režimu spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou. Má člověk s takovou minulostí působit ve veřejné funkci?
„Musíme znát všechny souvislosti. Nejen to, že byl někdo evidován jako agent,“ reaguje ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková. Ředitel Platformy evropské paměti a svědomí Peter Rendek ale mluví o morálním selhání.
Jak více než 30 let po sametové revoluci vnímáme osoby, které spolupracovaly s StB nebo jsou ze spolupráce podezřelé? Sílí ve společnosti tendence relativizující nebezpečnost komunistického režimu?
Šéf velké organizace, která pobírá prostředky státu a kterou hokejový svaz je, by podle Rendeka měl být pod veřejnou kontrolou. „A měla by zde existovat nějaká sebereflexe funkcionářů, osobní zodpovědnost těch, kteří si nějakým způsobem zadali s minulým režimem. Ale zde prostě vstupujeme do minového pole,“ připouští Rendek.
Ptáčníková si stojí za tím, že nelze soudit lidi kvůli spolupráci s tajnou komunistickou policií, pokud neznáme všechny okolnosti spolupráce. „Jakým způsobem se k této spolupráci dostal, jestli někomu ublížil, jestli podával závažné informace, nebo ne. V tomto případě si to musí vyhodnotit hokejový svaz a měl by si toho vyhodnotit poté, co se seznámí se všemi skutečnostmi,“ míní.
Znát okolnosti je důležité také podle Rendeka. Nicméně upozorňuje, že Tomáš Král spolupráci bagatelizuje. „Ze svazku lze vyčíst mnohem více informací. Jedna z nich je, že vystudoval komunistické trestní právo a minimálně do roku 1989 byl soudce. A také to že se pravděpodobně se Státní bezpečnosti stýkal už před tím, než ho naverbovala VKR, protože jeho tchán byl majorem StB v Plzni,“ vysvětluje.
Samotný Tomáš Král tvrdí, že má svědomí čisté a že většina hlášení je lživá. „S tímto tvrzením nesouhlasím. Takto to nefungovalo. Spisy nebyly určeny pro veřejnost, ale pro interní potřebu ať už státní bezpečnosti, nebo vojenské kontrarozvědky. Takže StB neměla důvod psát si nějaké falešné svazky,“ připomíná Ptáčníková.
Hrdinové, kteří odmítli
Ředitelka Archivu bezpečnostních složek upozorňuje, že při hodnocení míry morálního selhání jednotlivce záleží také na konkrétní době. Jiné to bylo v 50. letech a jiné v 80. letech.
„Pokud bych v 50. letech byla matka malého dítěte a někdo mi řekl, buď půjdeš sedět na 10 let, nebo nám to tady podepíšeš, tak bych asi řekla: Podejte mi tužku. Oni uměli být opravdu velmi přesvědčiví v tom, jakým způsobem člověka ke spolupráci donutit. Na druhé straně v 80. letech je i řada lidí, kteří jim otevřeně do očí řekli, že s nimi spolupracovat nebudou. A těžko říct, jestli se jim potom něco stalo nebo nestalo, ale víme o případech, kdy v podstatě to StB vzala na vědomí a ten člověk nebyl potom perzekvován,“ připomíná.
Rendek míní, že v demokratické společnosti by se při hodnocení odolnosti lidí vůči represivní složce měly rozlišovat tři kategorie.
„Lidi, kteří podepsali aktivně a škodili, bychom měli odsoudit. Pak jsou ti, kteří morálně selhali a ve slabosti to podepsali, a pokud litují, mělo by se jim odpustit. A pak je třetí kategorie, ti, kteří to odmítli, a to jsou hrdinové. Ty bychom si měli vzít za vzory,“ naznačuje.
Lidi dnes pálí jiné věci
Hosté na Plusu mluví také o tom, jak je česká společnost schopná se vyrovnat s totalitní minulostí více než 30 let po revoluci. Téma se dotýká také premiéra Andreje Babiše (ANO), který už téměř dekádu vede spor o svou evidenci ve svazcích komunistické StB. To, že je registrován jako spolupracovník, dosud žádný soud nezrušil, ale Babiš nadále tvrdí, že je veden neoprávněně.
Král nechá o své budoucnosti rozhodnout výkonný výbor, informace o spolupráci s StB odmítá
Číst článek
Jak kauza předsedy vlády ovlivňuje vnímání veřejnosti lidí, kteří jsou podezřelí ze spolupráce nebo spolupracovali s StB? „Těžko říct, jestli to ovlivňuje zrovna kauza předsedy vlády. To uvidíme i na výsledcích voleb. Nebo svou roli hraje spíš to, že je už přes 30 let od revoluce, od pádu totality, a lidi dnes pálí daleko jiné věci než to, co ten člověk před 30 lety dělal. Většinu veřejnosti teď myslím,“ uvažuje Ptáčníková.
Jestli je po více než 30 letech nějaká poptávka po potrestání lidí, kteří se spojili s totalitním režimem, nebo alespoň vyvození jejich odpovědnosti, je to podle Rendeka otázka nejen na platformu, ale hlavně na státní instituce.
„Jako je Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, Ústav pro studium totalitních režimů nebo Archiv bezpečnostních složek. Ale rovněž i justici, která by měla konat v těchto věcech. Pokud se prokáže, že lidi udělali nějakou trestnou činnost. Ale je zapotřebí říct, že v případě premiéra Babiše prostě je jednoznačné, že podle evidence archivu byl předlistopadovým agentem. Tečka,“ říká výkonný ředitel Platformy evropské paměti a svědomí Peter Rendek.
Poslechněte si celou debatu. Ptala se Karolína Koubová.
