Samkovou nahradila mladší sestra. Na skokanský můstek vyběhla i volejbalistka

„Dozvěděla jsem se o své účasti na závodu včera, takže jsem moc netrénovala. Navíc nikdy moc neběhám. Jen jsem se rozcvičila a šla hned na věc,“ říká s úsměvem Jana Samková, mladší sestra zlaté olympioničky ve snowboardcrossu.

6 fotografií

Čtyřčlenná štafeta pojmenovaná Toyota Team skončila devátá s časem 04:21, nejrychlejší byli Lucky Losers v čase 3:08. Zlato mezi jednotlivci získal Jakub Šiarnik v čase 3:36, v ženské kategorii zvítězila Petra Vavříková v čase 5:34.

„Cítila jsem tlak kvůli tomu, že mám dobrý tým a že jim to pokazím. Nic mě teď nebolí, běžela jsem ten nejlehčí první úsek po rovině. Připomnělo mi to tréninky štafet ještě ve škole, ale na takový závod se moc extra připravit nedá,“ dodává Jana Samková.

Samková: Urvat to, i kdyby měl člověk chcípnout

Eva Samková si ale stejně nenechala závod ujít, takže jí na místě byla přidělena alespoň náhradní role. „Nominovali mě na šétrenérku týmu, takže jsem měla rozhodnout, kdo který úsek poběží. Řekla jsme jim taky, že nejde šetřit síly, tam se nesmí na nic čekat, dokud nejste unavení. Je třeba to prostě urvat, i kdyby měl člověk chcípnout,“ říká nekompromisně Eva Samková.

„Čekal jsem, že když jsem profesionální běžec, tak všem uteču, ale nestalo se to. Tři dny jsem měl volno, abych byl odpočatý, ale nezafungovalo to. Nejvíc mě bolelo sejít celé ty schody dolů,“ říká běžec a bronzový medailista z Mistrovství Evropy v Bělehradě Filip Sasínek.

Oštěpařka Nikola Ogrodníková v závodě Red Bull 400 na Ještědu

Ogrodníková: Hodně to klouzalo

„Všichni jsme byli v této akci nováčci, nevěděli jsme do čeho jdeme. Nejtěžší bylo plazit se nebo běžet v těch sítích na svahu, protože to hodně klouzalo. Po tom běhu mi úplně vyply nohy, jako by mi vůbec nepatřily. To jsem ještě nezažila. Myslela jsme si, že ty kopce, které běháme s trenérem, jsou fakt hustý, ale tohle bylo ještě horší,“ říká oštěpařka Nikola Ogrodníková.

„Taktika? Napálit to na Kristiinu a vyrvat nohy z prd…“

Beachvolejbalistka Bára Hermannová po doběhnutí a sestupu zpět pod můstek přiznala, že se jí klepou nohy, jako by skákala přes švihadlo.

„Chtěla jsem to napálit a jít minimálně do půlky rychlým tempem, ale tato myšlenka mě brzy přešla, protože mi to začalo hodně podklouzávat. Nahoře jsem už vůbec necítila nohy. Taktika byla napálit to takzvaně na Kristiinu a vyrvat nohy z prd….,“ vzpomíná Bára Hermannová na už legendární příměr své atletické kolegyně a běžkyně Kristiiny Mäki, která běžela po Janě a Nikole třetí úsek štafety.

„Nahoře mě strašně bolely nohy a zadek, ale teď mě nic nebolí. Na beachvolejbale se takhle tvrdě člověk nevydá. Dlouho jsem takový trénink neměla, ale natrénovat se na to dá,“ dodává Bára Hermannová.

Legendární liberecký skokanský můstek je 134 metrů vysoký a leží v nadmořské výšce 375 metrů nad mořem.