V redakci Wagonu, literárního almanachu on-line se čtvrtletní periodicitou, se sešla trojice - Jitka „Natasha“ Srbová (šéfredaktorka), E. Choroba a Nykos -, již vedle základního biografického data (*1976) spojuje pozoruhodně kvalitní dílo. Zatímco dojem z leckterého literárního serveru kazí až narcistní sebehodnocení z pera jeho strůjců a zejména pak chybějící skutečná práce redakční, Jitka „Natasha“ Srbová v odpovědích na otázky Promlk (http://sweb.cz/promlky) uvedla: „Pozvolna krystalizuje skupina autorů Wagonu, tj. jmen, která se opakují nebo vracejí. Pro nás není podstatné, kde a zda vůbec autor publikoval, jde o onu tak obtížně určitelnou kvalitu, řekněme snad spíš určitou literární vyzrálost, autorský styl. Někteří naši autoři patří k těm obecně zavedenějším, publikujícím i knižně, jiní se poprvé osmělili u nás.“

 

Co do věkového složení jsou v almanachu nejčetněji zastoupeni publikující narodivší se v sedmdesátých letech. Je jim tedy v průměru kolem třiceti let a jsou mezi nimi tací, kteří slibují vyrůst v osobnosti (Martin Švanda, Ladislav Zedník) či osobnostmi opravdu jsou (Olina Stehlíková, Pavel Sobek). Patří k literárně nejzkušenějším a tak se jejich publikační prostor neomezuje jen  na Wagon: Švanda publikoval na stránkách časopisů Weles a Host, Zedník (Hliněné střepy / jako by někdo drtil kostru pole, vzduch / nadívaný koroptvemi; jabloně / vylily se do zahrady - té, / jíž opadaly ploty.) také ve Welesu a na serveru www.totem.cz, Olině Stehlíkové uveřejňují recenze LN a daleko nejostřílenější Pavel Sobek se prosadil na stránkách časopisů Host, Tvar, Weles, Psí víno a Texty. Ve Wagonu Sobek publikuje první část sbírky Atlasové zpěvy, jíž v roce 2004 debutoval (Už žádné / tučné slovo / kůň a svist // Slyším tě obrazem / jak našlapuješ krajinou / Jsi za rohem / mého stmívání // tak křehce zasazena / Cítím tu vůni / a písek odpuštění / padá).

 

Vpravdě ojedinělým osobnostním zjevem je na serveru  http://www.almanachwagon.cz  takřka osmdesátiletý básník, grafik, malíř, výtvarný pedagog a publicista Ladislav Rusek (A řeknete-li, čtouce ty podzimní verše / - je to příliš teskné, podotknu omluvně:/ vždyť je to stesk smířený.)

 

Redaktoři almanachu se neomezují na publikaci výhradně slovesné tvorby. Jejich stránky jsou z toho nejlepšího, co český (kulturní) Internet má také proto, že básníky a prozaiky vyváženě podporují fotografové-básníci (František Sojka, Lukáš Hejtman) a výtvarníci (Hana Kolbe, Tereza Víznerová).

 

V próze Kamarádi Olina Stehlíková napsala: „Všimni si, jak jsou všichni spisovatelé focený. Zásadně buď před nadupanou knihovnou, nebo melancholicky černobíle na nějakym železničnim mostě. Když jsou z undergroundu, tak někde s kruhama pod vokem v kožený bundě u prorezlý továrny, případně u baru za půllitrama, respektive za stolem doma - z profilu, s haldou papírů a perem v ruce. Nikdy jinak. Vyjímečně se usmívaj - to taky nejde, že jo: jenom určitý typy. Ani nemůžou, je to přece všecko vážný. Především básníci se na fotce usmívat v podstatě nesměj. Vědoucí, nesou tu tíži, to svědomí světa... Pochopitelně to jednoho vyčerpá.“ Právě na vzdoru konvenci a uhlazené okázalosti, právě na kritickém postřehu a náročnosti, na svěžesti vidění a na hledání vpravdě tvůrčím vyrostl projekt generace na sebe náročné a sobě velkou šanci dávající. Trignom, designér neoddiskutovatelné invence, podpořil redakci velmi nápaditě a výsledkem je projekt, který je uměleckým výtvorem už sám o sobě.

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Ivan Rössler
	Jan Vodňanský
	Milan Lasica
	Dáša Cortésová
	Zdeněk Pošíval
	Jaroslav Vízner
	Ondřej Suchý
	Vladimír Just

Další autoři »