Z filmu Metallica: Francie na jednu noc

Z filmu Metallica: Francie na jednu noc | foto: Beverly Matous Distribution

RECENZE: The Metallica Blacklist je příliš dlouhá, únavná a nesourodá oslava

  • 15
Letos je to třicet let, co Metallica vydala bezejmenné „černé“ album, které změnilo tvář metalové hudby a dostala ji blíže mainstreamu. V rámci oslav uchystala opulentní čtyřalbum The Metallica Blacklist.

Takzvaná tributní alba zažívala boom v devadesátých letech minulého století, takže je logické, že ho Metallica zrealizovala. A nebyli by to megalomani, zpěvák James Hetfield a bubeník Lars Ulrich, kdyby nepřišli s něčím opravdu „kolosálním“.

Tedy ne s jedním, ale hned čtyřmi alby, na nichž si notoricky známé skladby z černého alba jako Enter Sandman, Sad But True, The Unforgiven nebo Nothing Else Matters podala velmi pestrá směska zpěváků, zpěvaček a kapel.

Mezi přizvanými figuruje Elton John, zpěvačka St. Vincent (její interpretace Sad But True patří k vrcholům kompletu), mongolská metalová kapela The HU nebo Dave Gahan, frontman Depeche Mode. Zpívá Nothing Else Matters a jeho účast se dá vnímat symbolicky jako definitivní ukončení žabomyších půtek „metalisti versus depešáci“.

Je to zkrátka velmi různorodá směsice a zároveň pořádná nálož hudby. Těžko si ale představit, že tohle bude někoho bavit po celou dobu takřka čtyřhodinové stopáže a opravdu poctivě si poslechne sedm po sobě jdoucích coververzí The Unforgiven.

Zvlášť když jde o coververze velmi rozdílné kvality, což se týká i dalších skladeb. Zúčastnění k materiálu Metalliky přistoupili buď tak, že jej celkem chvályhodně totálně překopali, viz třeba instrumentální flamenkovou verzi The Stuggle Within od dua Rodrigo y Gabriela, nebo jej přehráli prakticky v totožné podobě, což se týká například Coreyho Taylora ze Slipknot (přezpíval Holier Than Thou) či kapely Weezer a jejich předělávky Enter Sandman. Je na vkusu každého fanouška kapely, který přístup mu bude po chuti.

The Metallica Blacklist

45 %

Dave Gahan, Elton John, PG Roxette, Biffy Clyro, Ghost a další umělci

Mnohdy to chce značnou dávku tolerance, třeba v případě mashupu Don’t Tread On Else Matters,v níž francouzský producent a DJ SebastiAn nepříliš účelně a trochu násilně propojil skladby Don’t Tread On Me a Nothing Else Matters.

Druhou zmíněnou ne zrovna šťastně přepracoval i Per Gessle z Roxette společně s několika zpěvačkami pod hlavičkou projektu PG Roxette. Výsledkem je jalový, zvukově podivně prázdný a děravý pop. Místo logicky a smysluplně sestaveného tributu tu zkrátka máme přeplácaný eintopf, ze kterého je nejlépe vylovit pár chutných soust než jej konzumovat vcelku. Jinak hrozí nepříjemný břichabol.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.