Tmavé stěny z mramoru a dřeva, velká zrcadla táhnoucí se od podlahy ke stropu a množství bytelných stolů. Když člověk vejde do kavárny Slavia, dýchne na něj duch dob dávno minulých a s trochou fantazie není těžké si představit, jakým tempem uvnitř podniku plynul čas před dvaceti, čtyřiceti nebo šedesáti lety.
Pokud se zákazníci nenechají rušit stále ještě probíhající rekonstrukcí Národní třídy, na jejímž rohu naproti Národnímu divadlu kavárna stojí, mohou si vychutnat atmosféru, ve které se snadno představují významní čeští umělci, jak si užívají šálek kávy, čaje či skleničku něčeho ostřejšího.
 |
Kavárna prošla v posledním roce rekonstrukcí, úpravy se týkaly hlavně zázemí, které není na první pohled tolik viditelné. Obměněn byl také personál.
„Je pro mne ctí a odpovědností zároveň, že můžeme navázat na úžasnou historii kavárny. Věřím, že se k nám bude vracet naše stálá klientela a cestu si k nám najde i mladší generace, pro niž jsme se snažili zakomponovat do celkového konceptu kavárny některé novinky. Plánujeme také kulturní večery na počest slavných osobností, které Slavii navštěvovaly,“ uvedla Petra Onderková, která kavárnu provozuje společně se svým synem.
Slavia nyní nabízí kuchyni v rakousko-uherském stylu pod taktovkou kuchaře Dušana Svobody. Menu nabízí tři předkrmy, mezi nimi například telecí kroketu se zelným salátem a máslovou omáčkou nebo tatarák z uzeného kapra s koprovou omáčkou.
Mezi hlavními jídly se pak objevuje česká kuchyně – například koprová omáčka, svíčková nebo kachna. Na své si přijdou také vegetariáni, kteří si mohou objednat grilovaný kravský sýr s kedlubnovou omáčkou nebo salát z pečené zeleniny. Součástí výběru je nově i nabídka prémiových vín a destilátů. Včetně ikonického Absinthu.
Kavárna Slavia se po více než roce otevřela veřejnosti (15. září 2020).
Kavárna s dlouhou historií
Kavárnu v novorenesančním paláci Lažanských založil živnostník Václav Zoufalý. Budova sama vznikla zhruba o dvacet let dříve, mezi lety 1861 a 1863. Podnik dostal vlivem panslavismu a českého národního cítění jméno Nová Slavia. Slavnostní otevření však následovalo až o tři roky později, na konci srpna 1884.
Po první světové válce kavárna prošla rozsáhlou přestavbou do stylu art deco. Podobný styl si zachovala do dnešních dní. Významná změnu pak nastala také během druhé světové války, kdy se po okupaci Masarykovo nábřeží změnilo na Heydrichovo a kavárna Slavia na Café Viktoria.
Po roce 1948 byla zestátněna a prošla další rekonstrukcí. V 50. letech a v době normalizace po roce 1968 se kavárna stala místem setkávání československé disidentské inteligence.
Hudebníci, spisovatelé i prezident
V kavárně se pod obrazem Piják absintu od Viktora Olivy scházelo mnoho významných českých osobností.
Patřili mezi ně hudebníci, herci i spisovatelé. Rád sem zavítal například Antonín Dvořák, Karel Hašler, Karel Hugo Hilar, Jiří Voskovec a Jan Werich. Vznikly zde také například povídky dvojice Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna. Scházeli se zde také Karel a Josef Čapkovi, chodíval sem Arnošt Lustig, teoretici umění Karel Teige a Václav Černý nebo básnící Jaroslav Seifert a Vítězslav Nezval. Později si kavárnu oblíbil také první polistopadový prezident Václav Havel.
Ten se prosadil za její opětovné otevření poté, co byla kvůli rekonstrukcím dlouhou dobu zavřena pro veřejnost. Havel mimo jiné nechal hledištěm Divadla Na Zábradlí kolovat petici. A jeho snahy byly úspěšné. Slavnostní znovuotevření připadlo symbolicky na 17. listopad 1997.
„Pokud se dá říci, že se někde pravidelně a dlouhodobě koncentrovalo české myšlení, bylo to právě zde,“ konstatují majitelé na webu kavárny.
