Jan Hirt za cílem nedělní etapy Vuelty v El Barraku.

Jan Hirt za cílem nedělní etapy Vuelty v El Barraku. | foto: Tomáš Macek, MAFRA

Hirt, strážce červeného dresu: Když jedu na někoho jiného, víc se zmáčknu

  • 33
El Barraco (Od našeho zpravodaje) - Připadal si jako za časů, kdy ve stáji Astana tvrdě pracoval pro Miguela Ángela Lópeze. Jan Hirt určoval tempo na špici pelotonu v nedělní horské etapě Vuelty, aby tak přispěl k uhájení červeného dresu svého týmového kolegy Odda Christiana Eikinga. Za cílem v El Barraku poté panovala v táboře stáje Intermarché - Wanty Gobert velká spokojenost. Nor neztratil vůbec nic ze svého 54sekundového náskoku. A tak se i Hirt mohl usmívat.

Určitě by vás před startem Vuelty nenapadlo, že váš tým tu bude déle než týden hájit červený dres, že?
Tohle asi nečekal nikdo. Děláme tím skvělou reklamu celému týmu i sponzorům, všichni jsou moc spokojení. Snažíme se ten dres udržet co nejdéle to půjde. Navíc máme Vueltu dobře rozehranou nejen s Eikingem, ale i s Meintjesem (průběžně čtrnáctý v celkovém pořadí). Nejtěžší horské dojezdy teprve přijdou, v nich by měl být lepší Meintjes, ale Eiking by se také mohl udržet v Top 10.

Majka v rychlé horské etapě na Vueltě dotáhl sólo únik, Eiking drží vedení

Loni jste mi říkal, že vám vyhovuje, když máte jasně danou práci, kterou musíte pro lídra týmu odvést. Takže jste se vrátil do starých časů, kdy jste v kopcích tahal tempo pro Miguela Ángela Lópeze?
Určitě to mám radši, než když se snažím jezdit sám na sebe. Pokud máme v popředí pořadí někoho jiného, jede se mi líp a dokážu se víc zmáčknout.

Dnes jste se na druhém nejdelším stoupání závodu Puerto de Mijares (20,4 km dlouhé, prémie 1. kategorie) zmáčknul docela dost, na špici pelotonu jste tu dlouhé kilometry určovali tempo celého balíku.
Snažil jsem se vydržet vepředu co nejdéle. Na následný sjezd byl pak na tempo určený Taaramäe a v úniku před balíkem ještě jel Petilli, který potom mohl pomoci klukům (Eikingovi a Meintjesovi) ve finále etapy. Měli jsme ty poslední fáze dobře rozdělené.

Jak prožívá Eiking tyto červené dny? Nepřipadá si jako Alenka v říši divů?
Končí mu smlouva, takže červený dres je pro něj ideální načasování.

A v týmu mu ještě kontrakt neprodloužili?
Nevím, kde v příští sezoně bude, ale každopádně je to pro něj pro jednání o smlouvě skvělá situace vést Vueltu. Ani nevím, jestli si to celé pořádně uvědomuje, on je takový trochu zvláštní.

Jak zvláštní? Flegmatický seveřan?
Ne, to bych neřekl, že je flegmatický. Prostě to vše prožívá tak nějak zvláštně, nedokážu sám popsat jak. Ale určitě je nadšený, to ano.

Skutečnost, že jste v kopcích jeho „bodyguardem“ a bráníte s týmem červený dres, zároveň znamená, že se nemůžete sám pokoušet o úniky v horských etapách. Ve třetím týdnu by se přece jen mohla šance naskytnout?
Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet s červeným dresem. Dnes jsme také měli v úniku Petilliho, který se potom mohl stáhnout ke klukům. Možná sportovní ředitelé zase někoho dopředu vyšlou, ale spíš než já to budou těžší kluci  z týmu, kteří by pak po dojetí mohli táhnout tempo na rovinách.

Co myslíte, opět bude platit, že ve třetím týdnu jste na závodech Grand Tour nejlépe rozjetý?
To teprve uvidíme, jak na tom budu, třetí týden ještě nezačal.

Uvažoval jste na začátku Vuelty, že byste mohl jet i na celkové pořadí?Šel jsem do závodu s tím, že nechci v úvodních etapách zbytečně ztrácet čas. Jenže potom nás stáhli dozadu k Taaramäemu (poté, co tehdy v červeném dresu jedoucí týmový kolega v 5. etapě upadl), nabrali jsme ztrátu a od té doby nemělo smysl, abych dál o celkovém pořadí uvažoval.

Jak jste se srovnával s až 43stupňovým parnem na jihu Španělska?
V Almerii mě to vedro dostalo a pak už se mi v něm nejezdilo dobře. Přitom já normálně s vyššími teplotami problémy nemám, trpím v nich míň než jiní. Jen tentokrát mi prostě nesedly.