Exreprezentant a majitel titulů ze čtyř zemí loni v Armě startoval svoji dráhu hlavního trenéra.
Jak jste se za rok trenérsky změnil?
Těžko říct. Třeba v Celje jsem měl mladé kluky, seznamovali jsme se s realizačním týmem, zato v Prostějově mám za asistenta Tomáše Hunala, který všechny zná. Některá rozhodnutí mi řekne s nadhledem a z lidského pohledu. Možná teď dám už i na někoho jiného. Vždycky jsem tým vedl sám, i dál vedu, ale nyní se možná víc poradím. Ale jinak jsem stejný, chci být náročný. I v tréninku. Kluci v Prostějově na to ještě nejsou moc zvyklí, chvilku to bude trvat.
V Armě si loni na podzim vaši náročnost pochvalovali.
I teď proti nám kluci z Ústí hráli velmi dobře. Mají skvělý mladý tým, což se mi líbí, i podle soupisky. Je radost, když osm deset hráčů jsou ročníky 2000 a mladší, tak by to mělo ve druhé lize být. Chtělo by to, aby se tolik netlačilo na výsledky, ale aby hráli mladí. Touhle cestou by mělo jít víc týmů než Ústí. Vytáhli se, byli na mě extrémně motivovaní, chtěli mě porazit. Jsem rád, že to ve finále nedopadlo, ale jak říkám, hráli vážně skvěle.
Jaké bylo vrátit se do Ústí, takříkajíc na „místo činu“?
Mám tady hodně známých, nejen hráče. Je příjemné vidět, že jsou tu všichni a zdraví, to je taky důležité v téhle době. S někým se stále potkávám, napíšu si před zápasem, po zápase. Jsem v obraze, kdo hraje a kdo ne. Ale extrémní motivaci jsem neměl, i když jsem vypsal do kabiny dny volna, kdybychom vyhráli. Hlavně něco vypsal Vasil Kušej, který tu taky působil. Ovšem já chci hrát dobře jak proti Ústí, tak třeba proti Varnsdorfu.
Nezabočil jste do domácí šatny?
Asi před rokem bych netušil, že za rok budu zpátky a ještě jako soupeř. Ve fotbale nikdy nevíte, co se stane, je to takové divné.
Davida Jarolíma jste doporučil jako vašeho ústeckého nástupce. Hecovali jste se teď?
Na velké hecování nedošlo, každý jsme se soustředili na svoji práci, svůj tým. Pozdravili jsme se, jsme dobří kamarádi, přejeme si vzájemně. Máme k sobě velký respekt.
Remízu berete?
Asi jsme spokojení. Ústí nás po přestávce válcovalo. Pomohl nám úvodní gól, dali jsme ho zadarmo. Prvních 30 minut nám to neběhalo. Kluci kvůli poruše strávili šest hodin v autobuse a šli rovnou na zápas. To byl nesmysl. Všude jsme byli druzí, prohrávali jsme souboje, Ústí bylo ve všem lepší. Kdyby dalo první gól, těžko bychom otáčeli. Ale dali jsme ho my díky Vasilu Kušejovi, přál jsem mu ho. Podržel nás brankář Mucha. Za první dvě kola dostal sedm gólů, ani za jeden nemohl, ale i tak je to blbá vizitka pro něj, obranu i defenzivu. Proti Brnu už to bylo výborné, teď taky.
Jiří Jarošík na lavičce slovinského Celje.
Jak zpětně hodnotíte přesun do Celje, ke slovinskému mistrovi, který bojoval o záchranu?
Už o tom moc nechci přemýšlet. Byla spousta otazníků, jestli tam jít nejít, do rozehrané soutěže. Neznáte hráče svoje ani soupeřovy, neumíte jazyk, byla tam spousta nových věcí. Pomohlo mi to, něco ukázalo. Není jednoduché skočit do neznámé země, kde jste nikdy nebyl. Obrovská zkušenost, i když draze vykoupená, že jsem tam byl tak krátce. Mrzí mě to, věnoval jsem se tomu, dal týmu a klubu všechno, co umím. Bohužel výsledek se nedostavil.
A proč jste pak kývl Prostějovu?
Ze Slovinska jsem se vrátil, když chyběl měsíc do konce soutěží. Odpočinul jsem si, nabral nové síly i myšlenky, pak jsem vyjednával i s ligovými kluby, což nakonec nevyšlo. Potom přilétla nabídka z Prostějova. Necpal jsem se tam, je to z ruky, chtěl jsem být s rodinou. Ale zalíbilo se mi to angažmá, Prostějov loni hrál dobře, má ambiciózní tým. Letos na to chce navázat. Ale opustilo nás šest lidí ze základní sestavy. Je skvělá vizitka pro klub, že se dostali do ligy, ale pro trenéra je hrozně těžké je nahradit.
Cíl máte jaký?
Po skvělé sezoně by nechtěli hrát o sestup, ale nahoře. Musíme být střízliví po těch odchodech. A přišel i nový trenér a přinese něco nového. První dvě kola dopadla špatně. Jsem rád, že jsme pak zvládli Brno, to byl prestižní a důležitý zápas. A bod v Ústí beru.
Proč s vámi v Prostějově není dvorní asistent Panajotis Kucalas?
Hledali jen hlavního trenéra, tak jsem kývl, i když bych byl radši s někým, kdo zná moji práci, komu v tom důvěřuji. Ale jsou tam asistenti, kteří znají hráče po lidské stránce. To je velká pomoc. Zkoumat je sám, mohla by být půlsezona pryč.
Jste zase bez rodiny.
Dojíždět se nedá, pět set kilometrů denně je nesmysl, navíc dálnice D1 je hrozná. Mám trošku víc času na fotbal, abych se mu věnoval na sto procent, jak vždycky chci. Když není úspěšný výsledek, přemýšlíte, zda to byla dobrá volba, že jste takhle daleko. Ale to je život.
S maskou nehlavičkuj! slyšel. Pak dal hlavou gólI se zlomeným nosem zlomil Daniel Chodora nepříznivý vývoj zápasu s Prostějovem. Jeho hlavička, na kterou vůbec neměl skákat, zajistila ústeckým fotbalistům remízu 1:1. „Chtěl jsem nastoupit. Pán, který mi masku dělal, říkal, že se bolest rozloží do ní. A ani bych ji neměl vnímat. Vnímal jsem ji daleko míň. Maska je lehká, z karbonu, extra mi nevadila,“ líčil obránce. Podobnou ochranu teď nosí slávistický brankář Ondřej Kolář. „Já dostal minule v Líšni v 90. minutě předloktím do nosu. Po dvou třech dnech, když to zůstávalo nateklé, doktor zjistil zlomeninu. Rychle jsem jednal a v úterý zajel do Prahy, aby se udělala maska,“ popsal Chodora akci kulový blesk. „Nosit ji budu ještě až dva měsíce.“ S vizáží Zorro mstitele po standardce překonal jinak výtečného brankáře Filipa Muchu, bratra Karolíny Muchové, semifinalistky tenisového Australian Open. „Roh nacvičený nebyl. Naopak jsem kvůli masce ani neměl chodit do hlaviček. Ale jsem vysoký, chtěl jsem podpořit tlak,“ vysvětlil, jak se zjevil ve vápně. „Ocitl jsem se před brankou sám, měl jsem to snadné. Za gól jsem rád a mohl jsem dát i druhý,“ mrzelo Chodoru, který při oslavě poslal imaginární srdce na tribunu. Zápas nebral speciálně, přestože hosty trénuje exústecký Jiří Jarošík. „Já osobně jsem to nevnímal vůbec, takových hráčů a trenérů, proti kterým jsme hráli, už bylo... Říkali jsme si, že nemá cenu se o tom bavit – že ať proti nám stojí kdokoli, chceme vyhrát. Po zápase jsme se s Jirkou Jarošíkem pozdravili a pokecali, před ním ne.“ Podle Chodory chyběl Armě zraněný kapitán Prošek, kterého zastavilo lehčí svalové zranění z tréninku. „Svojí rychlostí a zkušeností nám scházel hodně.“ Čtyři kola, pět bodů, to je průběžný ústecký účet. „Spokojený být nejde, chceme vyhrávat všechno. Na druhou stranu druhá liga mi přijde daleko těžší než v minulé sezoně, musíme se s tím poprat,“ velí Chodora. „Náš mančaft je víceméně stejný, jsme pořád mladí, navíc máme nějaké nové cizince. Všichni se chceme prodat do ligy, máme ambice. I já.“ |
