„Jak svaly při jízdě trochu zahřejete, hoří vám tu v tom vedru celé tělo a vy ho musíte držet co nejvíc v chladu, aby se nepřehřálo,“ vysvětlovala. „Jinak bych nebyla zítra na závod tak odpočatá, jak bych měla být.“

Přitom zítra půjde o moc. 

O olympijské medaile v kategorii C1 ženy.

Bude to historická premiéra této kategorie na hrách a s ní také třiadvacetileté Terezy Fišerové. Na náročné trati, o které stříbrný medailista mezi muži Lukáš Rohan prohlásil, že speciálně pro mnohé singlkanoistky může být likvidační.

Toho se však silově skvěle vybavená Fišerová nebojí: „Mám větší sílu v rukách a vytáhnu se z válců líp než některé jiné holky, což je tady hodně důležité. Pro mě platí: čím těžší trať, tím to mám radši.“

Přesto ji ani pohled na extrémně náročné peřeje zcela neuklidnil.

Magie startu pod pěti kruhy totiž působí nejen motivačně, ale zároveň dokáže být i poněkud svazující. 

„Co vám budu povídat, je to můj první start na olympiádě. Což se mnou provádí něco zvláštního,“ přiznala.

Zvláštního?

Prskavec byl nejrychlejší, ale jednou chyboval. Postupuje on i Fišerová

Poslední tři dny mizerně usínala, vždy až okolo jedné v noci. Ještě že se v Tokiu závodí i trénuje až po poledni a mohla tudíž vstávat po deváté.

A co potom, když dorazila do areálu před kvalifikací. „Patnáct minut před startem jsem se rozklepala, srdíčko mi bušilo,“ vyprávěla.

V roli mentora a psychologa musel dočasně zaskočit týmový parťák Jiří Prskavec, mistr světa, mistr Evropy a mistr takřka všeho, s výjimkou olympiády, ze které má z Ria 2016 bronz.

Živě si dokázal představit, čím si Fišerová právě prochází. Koneckonců před pěti lety v Riu to byl pro změnu on, kdo prožíval první kontakt s olympiádou.

A tak mluvil a mluvil a uklidňoval a uklidňoval. 

„Takovými pocity jsem si sám prošel, jsou úplně normální. Dá se to zvládnout. Soustřeď se hlavně na sebe,“ radil Fišerové.

S jeho pomocí ustála dočasné rozvíření emocí a soustředila se na úvodní kvalifikační jízdu. Zvládla ji výtečně, obsadila třetí příčku za Britkou Franklinovou a Australankou Foxovou. 

Potvrdila tak, proč má letos doma stříbro z mistrovství Evropy i dvě medailová umístění ze dvou startů ve Světovém poháru, pročež se v Tokiu ocitla v užším okruhu medailových kandidátek.

Ve druhém kole kvalifikace (do pořadí se závodnicím započítával lepší z časů v obou kolech) už mohla být mnohem klidnější, postup měla jistý, přesto svůj čas ještě o sekundu zlepšila. 

Ale zároveň si hlídala, aby nebyla úplně nejrychlejší.

Vyhrát kvalifikaci a startovat pak podle obráceného pořadí jako poslední v semifinále totiž nenosí štěstí, traduje se mezi vodními slalomáři od nepaměti. 

„Když je člověk psychicky silný, zvládnout se to dá. Ale pokud existuje možnost volby, vítězství v kvaldě si nevyberu,“ podotkla Fišerová. „Chtěla jsem sice ve čtvrtek do semifinále startovat z horních pozic v kvaldě, ale ne jako ta úplně nejlepší.“

Zpomalila tedy.

„Od poslední branky druhého kola jsem už moc nepádlovala a spíš jsem v hlavě přemílala, jaké časy jely další holky, abych nepřijela dřív než ony.“

Zůstala na třetí pozici a ve čtvrtek tudíž do semifinále vyrazí coby třetí od konce z 18 singlkanoistek. Deset nejlepších projde do finále.

Kvalifikační zkušenosti by jí měly pomoci, aby před semifinálovou bitvou srdce bušilo přece jen klidněji.

Fišerová se v minulosti domnívala, že práci s vlastní psychikou dokáže ukočírovat sama, ale loni na podzim se s trenérem Lukášem Kubričanem dohodli, že zkusí probrat trénink i závody s mentálním koučem.

Svěřila se tedy do péče Veroniky Balákové. V odbornici pomáhající i plavkyni Barboře Seemanové, našla člověka, kterému se může vnitřně otevřít. „Řekla mi spoustu věcí, které jsem v podvědomí už předtím měla, ale pokud je slyšíte od někoho jiného, je to vždycky lepší.“

Ve čtvrtek se i radami koučky Balákové chce řídit v doposud nejdůležitějším závodě její stále krátké kariéry.

Nezapomene ani na rituály, které praktikuje od letošního mistrovství Evropy v Ivree. Ať už jde o způsob, jakým si s trenérem prochází trať, nebo o obvyklou pěstičku s fyzioterapeutem.

„Holky budou na tak těžké trati nervóznější než kluci, i proto se bude víc chybovat,“ soudí.

Potřebuje vědět, že všechno je tak, jak je zvyklá. Lépe se potom koncentruje na samotný závod. 

Těsně před startem zkrátí nádech a bude pomalu a dlouze vydechovat, aby se prodýchla.

Následně si jako obvykle řekne dvě věty.

Nejprve: „Výdech, nádech, vítr v zádech, ty na to máš, ty to zvládneš.“

A potom tu, kterou přebrala od svého velkého vzoru Ivana Pišvejce, někdejšího medailisty z mistrovství světa: „Lepší mrtvej frajer než živej sr...“

Pak se s lodí odtlačí, ťukne si do helmy a vyjede.

Stříbrnou medaili Lukáše Rohana už v Tokiu v ruce držela. „Je pěkně těžká,“ říkala.

Ve čtvrtek by si ráda dopádlovala pro vlastní. Nesnaží se však o tom přemýšlet kdovíjak usilovně.

„Každý by chtěl vyhrát,“ říká. „Důležité je udržet se v té své bublině a nezaměřovat se úplně na výsledek, ale spíš na výkon. Tak to mám nastavené já.“