„Loni v polovině března jsme museli zavřít. A až do začátku letošního června jsme měli otevřeno jen tři a půl měsíce. Pomohlo nám, že zákazníci byli trpěliví, že nechtěli hned vrátit peníze za koupené kurzy. Během covidu jsme museli posunout kurzy pro téměř 900 lidí a zrušily se všechny firemní akce, zhruba tři stovky jsme teď umístili a další ještě čekají, než na ně přijde řada,“ říká Petr Rýdl.
Během pandemie se přesunula řada věcí do online prostoru. Platí to i pro školy vaření?
O online kurzech se mluvilo jako o novém trendu. Také jsme je na „nátlak“ od partnerské firmy natočili, ale myslíme, že to zapadne. Mnoho zákazníků bere kurzy jako zážitek. A takovou atmosféru se přes internet podaří jen těžko zprostředkovat. My naopak od září pořádáme kurzy v našem druhém studiu na Žižkově, abychom měli více možností, co nabídnout. Budeme jediná škola vaření, která má vlastní prostory na dvou místech v Praze.
Vaření v době post-covidové. Domácí kulinářství pomáhá školám vaření |
Jak se mění „chutě“, jaké typy kurzů lidé chtějí?
Před lety byla ve školách vaření populární italská kuchyně. Dnes je spíše na ústupu, lidé už umějí udělat dobré rizoto nebo pastu. Podobně i francouzská kuchyně, kurzy se sice obsadí, ale už se vyhlašují méně často.
Nejvíc táhnou exotické kuchyně, vietnamská, thajská. Lidé tam jezdili na dovolenou, v Česku vznikla nová bistra zaměřená na asijskou kuchyni, lidem to chutná a chtějí se naučit vařit jídla jako Pho, Bún bo Nam Bô nebo Pad Thai i doma.
A co kurzy pečení?
O ně mají zájem především ženy. Nejvíc ze všeho jsou oblíbené makronky. U kurzů zaměřených na pečení však trochu zápolíme s tím, co se dá stihnout za čtyři a půl hodiny, po které kurz trvá. Nechceme, aby lektor udělal jednu vánočku a zákazníci si odnesli domů vzorek, naopak, lidé si musejí vyzkoušet co nejvíc. A všimli jsme si, že klienti berou pečení mnohem vážněji, víc se soustředí. Naopak vaření bývá spíše společenská událost, vypije se i více vína.
Online kurzům tedy moc nevěříte. Je ale možné přinést do vašeho byznysu jiné inovace?
Dá se experimentovat s podobou kurzů. Na podzim bychom chtěli třeba vyhlásit také kreativnější kurzy, intuitivní vaření. Dnes máte předem dané menu, dostanete suroviny a na kurzu jedete přesně podle receptu. Současní zákazníci to tak chtějí.
Ale pak je hodně lidí, kteří něco uvaří, ale podruhé už to nezopakují. Na tom budou postaveny nové kurzy, klienti se pod vedením lektora naučí vhodně kombinovat suroviny, aby z toho vznikala chutná jídla. Inspirovali jsme se v zahraničí, uvidíme, jaký zájem to vzbudí v Česku.
Z čeho jste měli největší obavy, když jste školu vaření přebírali?
Chodili jsme sem s kolegy z práce. Když jsme s manželkou začali hledat, do čeho bychom se mohli pustit, mluvili jsme o škole vaření. Ale zároveň jsme si říkali, že úplně nová škola vaření - pokud třeba není přidružená k nějaké značce či restauraci - jen tak neprorazí, když je na trhu celkem konkurence. Ale pak se náhodou ozval předchozí majitel Michal Nikodem, že Ola Kala prodává. Ani jsme se nebáli, že bychom nedokázali získat nové typy klientů, třeba firemní klientelu, na kterou se tu před tím moc nezaměřovali, ale abychom dokázali udržet úroveň značky.
