Tento článek je součástí Special reportu: Jaká bude energetická budoucnost Evropy a Česka?
Evropská unie se zavázala k tomu, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 55 procent. Pokud chce takového cíle dosáhnout, bude muset dekarbonizovat svou energetiku a průmysl. Experti upozorňují, že taková změna může posílit závislost Evropy na dodávkách energie z Ruska. Měla by proto co nejvíce vsadit na rozvoj obnovitelných zdrojů, které by jí z této závislosti na třetích zemích mohly vymanit.
Proměna evropské energetiky a průmyslu rozhodně nebude levnou záležitostí, na každý region navíc transformace dopadne jinak. Pro Česko by dosažení 55procentního snížení emisí do roku 2030 znamenalo nutnost dodatečných investic ve výši 500 miliard korun. Upozorňuje na to loňská studie McKinsey. Odborníci zároveň podotýkají, že většina těchto investic se později vrátí, nebo dokonce přinese zisk.
Evropská unie na dekarbonizaci vyhradila značnou část svého rozpočtu. Do ochrany klimatu a s ní spojeného snižování emisí má jít až třetina z celkového rozpočtu ve výši 1,8 bilionu korun. Členské státy s těžkým průmyslem navíc budou moci čerpat z nově vytvořeného Mechanismu spravedlivé transformace. Další peníze budou mít k dispozici z tzv. fondu obnovy.
Jak ale upozornil analytik Wilfried Martens Centre Dimitar Lilkov, peníze z unijní kasy k úspěšné transformaci stačit nebudou. „Je potřeba využít také soukromé zdroje. Potřebujeme mít přístup k inovacím a novým technologiím, jejichž vývoj probíhá právě v soukromém sektoru,“ zdůraznil Lilkov.
S tím souhlasí i další experti, kteří se zúčastnili prvního panelu konference „Jaká bude energetická budoucnost Evropy a Česka?“, kterou uspořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku ve spolupráci s Wilfried Martens Centre for European Studies a Nadací Hannse Seidela v České republice.
Pozitivní příklady již existují, a to i v centrech emisně náročného chemického průmyslu. „Řada firem se chce podílet na tom, aby náš region byl klimaticky neutrální. Před pár lety by něco takového bylo nepředstavitelné,“ prohlásil člen Bavorského zemského sněmu Martin Huber.
Méně uhlí, více ruského plynu?
Analytik Lilkov upozornil, že dekarbonizace je otázkou nejen peněz, ale také evropské nezávislosti na dovozu energie ze třetích zemí.
„Pokud Česká republika sníží svou závislost na uhlí, znamená to, že se posílí její závislost na Rusku z hlediska ropy a zemního plynu. Týká se to i Pobaltí, které je v tomto ohledu podstatně závislé na Ruské federaci,“ uvedl expert.
Tuto výzvu si uvědomuje i Huber, podle kterého by mohly Evropě pomoci vodíkové technologie. „Máme možnost vytvořit si hodnotové řetězce v rámci evropského kontinentu. Je lepší mít stabilní dodavatelské řetězce v rámci Evropy, které nebudou ovlivňovány děním mimo Evropu,“ podotkl člen Bavorského zemského sněmu.
Podle českého poslance Mariana Jurečky (KDU-ČSL) tkví příležitost nejen v klasických obnovitelných zdrojích, jako jsou fotovoltaické elektrárny, ale také v akumulaci energie či v menších modulárních reaktorech. „Byl bych rád, kdyby ČR kooperovala s dalšími zeměmi, které toto téma zajímá,“ dodal poslanec. Spolupráce se zahraničními partnery je podle něj pro ČR velice důležitá, podobně jako edukace celé společnosti, která by měla mít větší povědomí o významu obnovitelných zdrojů energie.
Právě samotní lidé se totiž mohou podílet nejen na spotřebě energie, ale i na její výrobě. Velké zkušenosti s tím mají i v Německu, kde podle Hubera mohou majitelé střešních fotovoltaik prodávat přebytečnou elektřinu do sítě za cenu 8 centů za KWh, což je pro ně ekonomicky výhodné.
Obnovitelné zdroje mohou zaměstnat 32 tisíc lidí
Obliba obnovitelných zdrojů energie mezitím roste po celé Evropě. „Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie překonala uhlí již v roce 2019,“ doplnila analytička Asociace pro mezinárodní vztahy Kristina Zindulková.
„Cena elektřiny z obnovitelných zdrojů výrazně poklesla,“ dodala.
Rozvoj obnovitelných zdrojů podle ní může částečně vyřešit také problémy související s uzavíráním uhelných provozoven a propouštěním zaměstnanců. „V uhelném průmyslu pracuje zhruba 20 tisíc lidí. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie, akumulace nebo šetření energií ale může do roku 2030 vytvořit 32 tisíc pracovních míst,“ uzavřela Zindulková.