Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Občané Stonařova Ladislav Plavec a manželé Ivo a Dana Tothovi se ve čtvrtek 3. června účastnili v příhraničním rakouském městě Waldkirchen pietního aktu za mrtvé děti z Jihlavska, z poválečného odsunu německého obyvatelstva.

„Při živelném vyhánění lidí z Jihlavy a okolí nebyla dána matkám šance se řádně postarat o svoje děti. Ty umíraly cestou za hranice. Některé byly mrtvé zanechány bez možnosti pohřbení ve struhách u cesty, některé mrtvé pohřbili těsně po překročení hranice do Rakouska,“ argumentuje Ladislav Plavec k důvodům, proč se s dvojicí stonařovských přátel vydali uctít oběti těchto událostí.

Jak Plavec popisuje, po čase dostali rodiče možnost tělíčka svých dětí exhumovat a pohřbít v nejbližší vesnici, právě na hřbitově ve Waldkirchen: „Tam je pro ně vybudovaný pomník, kam každý rok jezdí z Německa delegace položit kytice ve spolupráci s rakouskou stranou.“

Trojice Stonařováků vyjela letos do Waldkirchen z vlastní iniciativy.  „Protože to byly právě děti z Jihlavy a okolí, které umíraly v té těžké poválečné době. Byly to i děti z Jihlavska, a tak tento rok poprvé, a snad ne naposled, byla z iniciativy některých stonařovských občanů položena kytice i za městys Stonařov. Příští rok se snad i radnice Stonařov bude oficiálně podílet,“ doufá Plavec.

Zdravice od primátorky

Poslední roky na místo přijíždí se smuteční kyticí též delegace z Jihlavy.

Na požádání primátorky Jihlavy Karolíny Koubové, která se podle svých slov nemohla piety osobně zúčastnit z důvodu jednání rady města, s sebou letos trojice Stonařováků vezla do Waldkirchen také věnec za město Jihlavu a zdravici primátorky v německém jazyce.

Zdravici na místě účastníkům vzpomínkové akce zprostředkoval Jiří Vybíhal, čtvrtý účastník pietního aktu z Jihlavska. Primátorka v textu zmínila současnou nadějnou, zlepšující se situaci - postupný a pozvolný návrat k běžnému životnímu rytmu.

„Události loňského a letošního roku mě utvrdily v tom, jak důležité je nezapomínat na to, co nás spojuje, i když se zdá, že jsme na čas byli určitým způsobem rozpojeni, rozvíjet naše přátelství, připomínat si to, co máme společné, a zasadit se o zachování tohoto odkazu,“ vzkázala do Waldkirchen K. Koubová s vírou, že v příštím roce se setkání zúčastní již osobně.

„Starosta Waldkirchen celou českou delegaci pozval na přátelský oběd a hosté z Německa zdůraznili velký dík za to, že poprvé byla položena kytice i za Stonařov,“ popisuje atmosféru piety L. Plavec.

Krvavá léta…

O „brutálním vyhnání Němců z Jihlavska“, z nichž stovky zemřely hlady a na nemoci, hovoří také aktuální epizoda internetového pořadu Krvavá léta (7. 6. 2021, www.stream.cz/krvava-leta), který o našich dějinách 20. století připravuje badatel, spisovatel a vydavatel Jiří Padevět.

Tento díl natáčel Padevět také přímo na stonařovském hřbitově a na kalvárii nad hřbitovem. Připomíná ale rovněž lágry pro německé obyvatelstvo, které byly po válce zřízeny v Heleníně i jinde.

Padevět s využitím vzpomínek pamětníků zmiňuje drsný pochod, nouzové ubytování, kontaminovanou vodu a z ní plynoucí infekce, hlad a téměř žádné jídlo. Jak zmiňuje, byl tehdejší jihlavský jazykový ostrov, osídlený převážně Němci, jedním z center germanizace protektorátu. „Možná proto byl na jaře 1945 odsun Němců tak brutální a agresivní,“ zmiňuje i konkrétní vraždění.

V Jihlavě bylo na jaře 1945 kromě místních Němců i několik tisíc dalších Němců, kteří prchali před Rudou armádou, podle Padevěta celkem asi 16 tisíc lidí. 

Jak autor cyklu připomíná, bylo dne 9. 6. 1945 asi 4500 německých osob z helenínského tábora vyhnáno na pochod směrem na Telč. Za rakouské hranice ale mohli být vpuštění jen ti s rakouským občanstvím.

Asi 3500 osob, většinou staří lidé a děti, bylo nasměrováno právě do Stonařova, kde bylo zřízeno několik internačních táborů v různých budovách. Zde měli být tito lidé podle Padevětova bádání týráni a ženy znásilňovány českou ostrahou i vojáky Rudé armády. Nejvíce, asi 200, jich ale zemřelo na úplavici.

„Během vyhnání Němců z Jihlavska jich bylo vyhnáno minimálně deset tisíc, šest set jich zemřelo,“ uzavírá Padevět. Epizoda vzbudila na internetu velmi vyhraněnou názorovou diváckou diskusi.

Vazby a souvislosti, snaha o smíření

„Události, zejména ty velmi negativní, které se dějí a kterých se dopouští obyvatelstvo na druhých, kolektivní vina, to vše je často prezentováno a interpretováno jenom jako ta konkrétní událost bez vazeb a souvislostí,“ konstatuje k tématu na dotaz JL Renata Pisková, ředitelka Státního okresního archivu v Jihlavě.

Řada lidí podle ní v poválečné době mnohdy konala z toho důvodu, aby zakryla svoje hříchy, svá selhání.

„Tak to bylo. Je třeba si připomenout to běsnění, ten strach. Ti lidé žili v protektorátu v hrozném strachu, zejména od atentátu na Heydricha a od vypalování vsí. Opravdu žili v hrozném strachu, a ten stres mohl také vyvolat reakce, které by normálně slušný člověk neudělal,“ uvažuje Pisková.

Skupina občanů Stonařova se dnes zasazuje o smíření Čechů s rodinami odsunutých Němců, kteří žili v Jihlavě a okolí do roku 1945.

Na místě hromadného hrobu (poblíž márnice u zdi stonařovského hřbitova, kde skončily těsně po válce dvě stovky jejich německých krajanů) byla 23. června 2016 odhalena dvojjazyčná pamětní deska.

Přesné místo hrobu identifikoval stonařovský pamětník Josef Přibyl, který po válce pomáhal hromadný hrob vykopat. Podle Ladislava Plavce skončili v hrobě právě Němci, kteří nepřežili po osvobození tvrdý režim a epidemie ve stonařovském lágru. 

Na výrobu desky byla uspořádána sbírka ve stonařovském kostele a v některých německých obcích. Deska byla slavnostně odhalena po česko-německé mši v místním kostele.

Podle sčítání z roku 1930 žilo ve Stonařově 1215 obyvatel, z toho se k německé národnosti hlásilo 806 (zdroj: wikipedia). Po odsunu většiny obyvatel německé národnosti v roce 1945 byla obec dosídlena českým obyvatelstvem.

Diskuze k článku