Nadějná mladá žena už řádí v kinech!

Všichni o Cassandře tvrdili, že je nadějná mladá žena. Než se to zvrtlo. Teď veškerý svůj talent věnuje plánům na pomstu. Ta má být stejná jako Cassandra – krutá a rafinovaná. Talentovaná režisérka Emerald Fennell adaptovala vlastní scénář, který jí vynesl Oscara.

Cassandra (Carey Mulligan) hraje zvláštní hru. Chodí do barů, předstírá v nich těžkou opilost, nechává se sbalit chlápky, kteří v ní vidí snadnou kořist, a když má dojít k „nejlepšímu“, tak na ně nemilosrdně zaútočí. Útoky bývají spíš psychického rázu, ale její oběti i tak poznamenávají velmi bolestivě. A proč to bývalá perspektivní medička dělá? Protože na vysoké potkala kluka, který jí způsobil takové trauma, že rezignovala úplně na všechno, opustila školu, vrátila se k rodičům, začala pracovat jako servírka v kavárně a jediné, co jí jakž takž baví, jsou výše uvedené noční lovy. Tenhle koníček nabere novou dynamiku ve chvíli, kdy se v jejím životě znovu objeví „pachatel“ jejího současného stavu, pohledný pediatr Ryan (Bo Burnham). S ním přichází lehké znejistění, co že se to vlastně tenkrát na vysoké doopravdy stalo, protože Ryan se chová jako by nic, dokonce začne s Cassandrou flirtovat a nebrání se ani představě, že by z toho mohlo vzejít něco vážnějšího. Cassandra jeho city, zdá se, opětuje. Protože se ale pohybujeme v žánru cynického thrilleru, je jasné, že tahle nadějná mladá žena milostné mimikry používá k tomu, aby zosnovala plán pomsty, proti kterému budou její dosavadní barové eskapády pouhými kanadskými žertíky.

„Když píšete příběh o velkých traumatech, musíte být velmi opatrní, abyste to nepřehnali s trýznivostí a manipulativností. Mám osobní zkušenost s tím, že když se něco doopravdy pokazí, reagují na to lidi velmi vtipně. Tohle je film o ženě, která prochází strašlivým traumatem, ale vypořádává se s tím originálně a vtipně,“ říká režisérka Emerald Fennell. Podle ní záleží na povaze každého diváka, jestli se bude na Nadějnou mladou ženu dívat jako na temný thriller nebo černou komedii.

Nadějná mladá žena získala Oscara® za nejlepší originální scénář a čtyři další nominace, včetně kategorie Nejlepší film.

(Promising Young Woman)
Premiéra: 27. 5. 2021
UIP – Universal, USA, Velká Británie, 2020
Režie: Emerald Fennell
Scénář: Emerald Fennell
Kamera: Benjamin Kracun
Hudba: Anthony Willis
Hrají: Carey Mulligan, Adam Brody, Alison Brie, Clancy Brown

SMRTÍCÍ THRILLER, VZRUŠUJÍCÍ ČERNÁ KOMEDIE A ZÁBAVNÝ PŘÍBĚH O ŽENSKÉ SÍLE A POMSTĚ
Přes den se věnuje fádní práci v místní kavárně. V noci se ale Cassie, ďábelsky chytrá a chladnokrevně vypočítává, ve svůdných šatech vydává do klubů a barů a doufá, že přiláká pozornost mužů, kteří sami sebe považují za charakterní – ale kteří by potenciálně za těch správných okolností byli schopni ženu využít. Rozhodně to není něco, co by člověk od inteligentní a nadané mladé ženy očekával, navíc když jí všichni věštili zářnou budoucnost. Pro Cassie jde ale o její osobní poslání: ve správnou chvíli převezme moc nad těmito „možná predátory“ a ať už jsou střízliví či intoxikovaní, poučí je o tom, jak se k ženám chovat s řádnou dávkou respektu.

Tato netradiční zápletka je pouze začátkem smělého vícežánrového filmového debutu nebojácné scenáristky a režisérky Emeraldy Fennell. Fennell je všestranný talent a v současnosti je nejlépe známá oceňovanou druhou sérií silně návykového britského detektivního seriálu Na mušce, sérií fantasy románů pro děti Shiverton Hall či hororovým románem pro dospělé Monsters. Díky rolím ve filmech Albert Nobbs a Dánská dívka či v seriálu „Koruna“, ve kterém ztvárnila mladou Camillu Parker-Bowles, si zároveň buduje i úspěšnou hereckou kariéru.

Fennell k vytvoření velmi ojedinělé a důvtipné černé komedie NADĚJNÁ MLADÁ ŽENA, která se nachází přesně na hraně mezi ohromnou zábavou a ohavností, použila ty nejlepší prvky romantických komedií i napínavých thrillerů. „Chtěla jsem napsat film o ženské pomstě,“ říká Fennell. „V poslední době vznikla spousta filmů o ženách, které vzaly věci do vlastních rukou. Většinou jsou buď hodně brutální, nesmírně sexy, nebo opravdu hodně depresivní. Já jsem ale chtěla napsat film o obyčejné ženě, která se chce pomstít v reálném světě, a taková žena jen zřídkakdy použije zbraň. Tady jde o něco daleko divnějšího a zvrácenějšího.“

Samozřejmě se nabízí tento film vnímat jako komentář nebo kreativní reakci na kampaň #MeToo. Důvtipný scénář Fennell se dotýká genderových záležitostí, o kterých se několik desetiletí nemluvilo, a co se týče genderové spravedlnosti, Cassie to spočítá jak ženám, tak mužům.

Když Fennell začala scénář psát, vrátila se ke svým vlastním vzpomínkám a zamyslela se nad svými vlastními postoji a nad tím, jak se vyvíjely, když si více a více uvědomovala příkoří, kterým musí ženy každodenně čelit. „Pokud píšete film o tom, jak se vlastně všichni podílíme na naší toxické a urážlivé společnosti, první věc, kterou musíte udělat, je podívat se sami na sebe a uvědomit si, jakou v tom hrajete roli,“ říká Fennell. „Co pro mě na tomto filmu bylo důležité, bylo to, že se v něm neobjevuje nic, co by nebylo naprosto všední. Neměla jsem zájem tvořit film, který řeší strašlivé zločiny nebo strašlivé násilné akty a lidi, kteří je vykonávají. Daleko více mě zajímá naše vlastní společnost a myšlenka, jak se na tom všem podílíme a co bychom s tím mohli udělat.“

I navzdory tomuto náročnému tématu nechtěla Fennell vytvořit podrážděný scénář nebo úpěnlivý cri de coeur (srdceryvný film). Chtěla, aby film NADĚJNÁ MLADÁ ŽENA byl důvtipný a aktuální, ale zároveň koukatelný a zábavný – to znamenalo přijít s temnými, ale vtipnými momenty, ke kterým většinou dojde v těch nejpřekvapivějších situacích. Inspiraci Fennell hledala v takových filmových milnících jako je bystrá satira Zemřít pro … od Gus Van Santa z roku 1995 či film z roku 1996 oceněný Cenou Akademie, Fargo, od Joela a Ethana Coenových. Oba tyto snímky umně vyvažují odpudivé události dobře napsanými postavami a humorem.

„Pokud pracujete s poměrně náročným obsahem a mluvíte o násilí a o traumatech, musíte být velmi opatrní, abyste z toho neudělali něco záměrně trýznivého či manipulativního,“ říká Fennell. „Pravdou je, že v mém životě, pokud se něco doopravdy pokazí, tak v těch chvílích bývají lidé nejvtipnější. Tohle je film o ženě, která prochází strašlivým traumatem, ale zároveň je u toho velmi vtipná a touží po něčem docela normálním. Je to pouze o tom, jestli se rozhodne pro styl romantické komedie nebo pro krvák.“

LuckyChap Entertainment, produkční společnost z LA, vedena partnery jako je Margot Robbie, Tom Ackerley nebo Josey McNamara, měla již nějakou dobu zájem s Fennell spolupracovat. Jakmile představitelům společnosti nadhodila námět na NADĚJNOU MLADOU ŽENU, nápad se jim okamžitě zalíbil a souhlasili, že projekt zaštítí.

„Než to Fennell vůbec začala psát, měla už úplně jasnou představu o tom, jak chce film natočit a v jakém stylu by měl být,“ říká McNamara. „Chtěla dát příběhu zajímavý nádech i přesto, že jde o náročné téma. Zdůrazňovala nám hlavně, že chce, aby to byl zábavný film. Lidé by se na to měli chtít jít podívat a po zhlédnutí by měli mít pocit, že si to užili, i když pak asi budou chvíli zpochybňovat sami sebe i naši společnost.“

Fennell a LuckyChap poslali hotový scénář do nezávislého studia FilmNation Entertainment. Jejich zástupci Glen Basner, Ben Browning a Ashley Fox se hned poté s Fennell sešli a svěží perspektiva a odvážnost příběhu je okamžitě zaujala. Přidali se k LuckyChap se zájmem film nejen produkovat, ale i ho plně financovat a distribuovat.

„Emeraldina představa o příběhu byla už od začátku zcela jasná. Má výjimečnou schopnost povědět nadčasový a aktuální příběh způsobem, který je neustále překvapující a zábavný,“ říkají Browning a Fox. „Do filmu vnesla nekomfortní poselství, které je velmi vtipné a zároveň provokativní.“

OBSAZENÍ NADĚJNÉ MLADÉ ŽENY: HLEDÁNÍ CASSIE A OSTATNÍCH
Filmoví tvůrci i produkční týmy si byli vědomi toho, že NADĚJNÁ MLADÁ ŽENA bude fungovat pouze v případě, když se role Cassie ujme ta správná herečka. „Chtěla jsem, aby Cassie byla co možná nejpodobnější někomu, koho znám. Cassie je docela chladná, rezervovaná, neskutečně vtipná, ironická a sobecká. Chtěla jsem, aby byla přitažlivá, aby uměla na lidi úmyslně zapůsobit. Stejně jako spousta žen umí vyjádřit svou normálnost, šarm a smyslnost, a to hlavně, když se jí to hodí. Chtěla jsem, aby byla trochu jako mucholapka.“

Koho chce do role Cassie obsadit, věděla Fennell už od začátku – na Cenu Akademie nominovanou Carey Mulligan, která se po svém klíčovém výkonu v dramatu Škola života z roku 2009 stala jednou z nejuznávanějších hereček své generace a vysloužila si mezinárodní uznání. Známá je pro své role ve filmech jako Neopouštěj mě, Drive, Stud či z nedávných oblíbených filmů jako Sufražetka, Mudbound nebo Wildlife. Mulligan má nepochybně dostatek talentu na to ztvárnit hrdinku, která je houževnatá, ale zranitelná. Někoho, kdo předstírá apatii, ale uvnitř je pohlcen emocemi a paralyzován smutkem.

I pro ostatní producenty byla Mulligan skvělou volbou. Líbilo se jim hlavně, že uštěpačný a komický scénář herečce umožní hrát svůj vlastní opak. „Carey Mulligan s sebou a se svými postavami nese jistou zažitou představu a nám se líbil nápad ukázat divákům takovou Carey, kterou neočekávají,“ říká McNamara. „Carey je daleko vtipnější, než si lidé myslí. Lidé by od ní nikdy nečekali to, co jsme společně s ní vytvořili.“

Mulligan byla nadšená, že je její postava nenuceně bystrá a zároveň silně narušená. A také nelítostně vtipná. „Obecně k hraní přistupuju tak, že pokud si v té roli dokážu představit někoho jiného a přijde mi to v pohodě, pak to nevezmu,“ říká Mulligan. „Představa, že Cassie hraje někdo jiný, mě štvala a znepokojovala. Když jsem si to poprvé přečetla, bála jsem se toho. Až když jsem Emerald poznala, začala jsem chápat odlišnosti, které měla na mysli. Opakovala mi, že jí nejde o drsný indie film. Chtěla vytvořit film, který by se lidem líbil, který by byl lákavý a vizuálně vzrušující. Hned na konci našeho prvního setkání jsem roli přijala.“

Mulligan v roli Cassie podává výkon, který se jejímu předchozímu působení na plátně vůbec nepodobá. V první scéně filmu je Cassie rozvalená na červené kožené lavici v nočním klubu, hlava jí visí, má rozcuchané vlasy, zmačkané oblečení, je dezorientovaná a zjevně opilá. U Cassie ale její vzhled nikdy neodpovídá realitě. Jde jenom o lest, která je vlastně prvním aktem genderové power play, která je Cassiinou osobní obsesí.

Jerry v podání Adama Brodyho ji od baru pozoruje a s kamarády tuto mladou ženu odsuzuje za to, že se sama dostala do tak zranitelné situace. Shodují se, že si akorát koleduje o problémy. Jerry se proto rozhodne, že Cassie dopraví v pořádku domů, ale jakmile se spolu ocitnou sami v taxíku, rozhodne se Jerry odvézt ji k sobě.

„Je svobodný a sám sebe považuje za milého a citlivého,“ říká o Jerrym Brody. „Ví, že jeho kolegové z práce jsou o dost sprostší, než je on a má tedy pocit, že je určitě větší kavalír než ostatní. Jerry vidí Cassie jako zlomené, ale krásné stvoření, které potřebuje zachránit. Má pocit, že má jen ty nejlepší úmysly. Ve svých očích se jí vlastně snaží pomoci z těžké situace.“

Na první pohled je jasné, že Cassie je natolik opilá, že není schopná dát Jerrymu svolení k jakémukoli sexuálnímu styku. Jerry ji ale přesto nabídne koktejl a doprovodí ji k sobě do ložnice, kde ji začne líbat a hladit. To je chvíle, kdy se Cassie rozhodne mu prozradit, že je vlastně celou dobu střízlivá. Šokovaný Jerry se stává jen další čárkou v Cassiině diáři, kam si poznamenává své noční výpravy. Je nejnovějším z jejích potenciálních milenců, kterému by neuškodilo přehodnotit svůj postoj k ženám a svůj domnělý nárok na jejich těla.

Brzy na to Cassie načapá dalšího samozvaného „dobráka“ Neila (Christopher Mintz-Plasse), jehož pokusy přinutit Cassie k sexu vedou k nečekanému závěru. „Cassie si v noci vyjde, předstírá, že je opilá, je sama a nechává se zachránit cizím mužem,“ říká Mulligan. „Nikdy ty muže neosloví, nikdy jim nedává žádné signály, že by s nimi chtěla jakýkoli sexuální vztah. Vyčkává na moment, kdy se onen muž rozhodné té situace využít, ale v tu chvíli Cassie okamžitě přizná, že je střízlivá, získá nad ním převahu a rozhodne se dát mu lekci. Je to něco, co Cassie drží pohromadě, je to obsese.“

Fennell dodává: „To, co dělá, je v ní vnitřně zakořeněné jako jakákoli jiná závislost. Je to potřeba, na kterou reaguje. Dělá, co je třeba, aby se cítila lépe, ale pro ni je to daleko nebezpečnější než pro ty, kterým chce udělit lekci.“

Uspokojení, kterému se Cassie při tomto rituálu dostává, ale zdaleka není tolik, aby změnilo její chování. Cynismus nosí jako své brnění a o cokoli ambicióznějšího než udržet si práci v kavárně, zůstat žít doma u rodičů ve svém dětském pokoji nebo se občas podívat na fotku se svou bývalou kamarádkou Ninou má jen pramalý zájem.

Její matka a otec, Susan a Stanley, ztvárnění hereckými veterány Jennifer Coolidge a Clancy Brownem, neumí pochopit, co se to s jejich dříve ambiciózní, energickou a milující dcerou stalo. „Cassiin vztah s jejími rodiči se zastavil,“ říká Fennell. „Proměnil se v něco bezútěšného. Její rodiče ji hluboce milují a samozřejmě o ni mají neskutečné obavy. Vědí, že Cassie celé noci tráví venku. Netuší, co přesně dělá, ale neptají se. V jejich domácnosti panuje toxické ticho.“

Coolidge, známá filmy Prci, prci, prcičky, Pravá blondýnka nebo filmy od režiséra Christophera Guesta Nejlepší show a Vichřice, byla nadšená, že se v roli Susan snoubí jak humorné prvky, tak i strach, který má o budoucnost své dcery. Rozumí událostem, které Cassiin život změnily a které jsou během filmu postupně odhalovány, ale v překonání vnitřní bolesti své dcery je bezbranná. Cassiiným odmítavým přístupem k čemukoli, co by jen trochu připomínalo normální život, je neskutečně frustrovaná. Nemají slov, tudíž spolu moc nemluví a jediný, kdo se jim marně snaží pomoci komunikovat, je Cassiin otec.

„Tento film skvěle zachycuje následky rodinné tragédie. Rodinu, která utrpěla,“ říká Coolidge. „Snaží se s tím vypořádat, jak nejlépe dovedou. Jejich dcera je sice naživu, ale moc nežije. Jsou to dva lidé ze střední třídy, kteří nemají žádné zkušenosti s tím, jak pomoct někomu, kdo je jen prázdná schránka.“

Oblíbeného herce Browna scénář dojal. Vidí Stanleyho jako muže, který se snaží být kotvou pro své milované, zároveň je ale neschopný přinést jim jakékoli uzdravení nebo smír. „Ať už byla jeho očekávání o perfektní rodině jakákoli, všechny se během různých událostí rozplynuly,“ říká Brown. „Pořád se ale snaží zůstat silný. Pevně ve svou dceru a manželku věří. Možná je trochu naivní nebo zmanipulovaný, ale nechává si naději. Oba víme, kvůli čemu je nešťastná a taky chápeme, že její zármutek je opravdový a relevantní. Doufáme, že se z toho dostane. Prostě jen chceme, aby byla šťastná.“

Další osobou, která se snaží Cassie pomoct její trauma zvládnout, je její kolegyně z kavárny Gail. Má Cassie bezpodmínečně ráda a chápe ji, zároveň se ji ale snaží jemně dotlačit k tomu, aby začala víc žít. „Gail toho od ní moc nežádá a vlastně její život moc nezná. Myslím si, že i díky tomu se s ní Cassie cítí tak bezpečně,“ říká Mulligan. „Obě mají rády suchý humor. Cassie má Gail opravdu ráda a důvěřuje jí, samozřejmě jí to ale nikdy neřekne.“

Roli Gail dostala na Emmy nominovaná hvězda Orange is the New Black Laverne Cox. „Laverne Cox jsem si pro roli Gail vysnila,“ říká Fennell. „Laverne je tak charismatická, úžasná komička a každá scéna s ní byla úchvatná. Její přítomnost ve filmu byla moc příjemná, protože díky ní Cassiin svět působil bezpečně, zábavně, normálně a lehce.“

V Cassiině bezpečném a normálním světě se objevuje milý pediatr Ryan, který si Cassie pamatuje jako nadějnou studentku medicíny. I přesto, že se roky neviděli, Cassie Ryana okouzlila stejně jako před lety ve škole. Ryan je tak milý a šarmantní, že Cassie nakonec neochotně souhlasí, že si s ním vyjde. „Když se Ryan objeví, připomene Cassie, jak by její život mohl vypadat. Tím se to pro Cassie komplikuje, protože Ryan pro ni představuje další možnost, o které dosud nepřemýšlela,“ říká Mulligan.

Fennell dodává: „Ryanovo kouzlo tkví v jeho naprosté upřímnosti, v jeho spořádanosti a v jeho humoru. Pro Cassie to není snadné, protože nejen že ji, řekněme, zdržuje od jejího poslání, ale navíc s ním má společné známé ze školy, na které by raději zapomněla. Je pro ni požehnáním i prokletím. Ryan pro ni představuje cestu ven z temnoty, do které její život upadl.“

Ryana ztvárňuje režisér a herec Bo Burnham, který má nezapomenutelnou roli v oceňované romantické komedii Pěkně blbě, a který roku 2018 napsal a režíroval oceněnou drama komedii Osmá třída. „Pro roli Ryana jsme potřebovali najít někoho ryze okouzlujícího a charismatického, protože ve filmu je svůdnost jeho obyčejnosti, šarmu a života, který Cassie nabízí, nesmírně důležitá,“ říká Fennell. „Bo Burnham byl při zkoušce s Carey úžasný. Chemie, kterou spolu měli, byla skvělá.“

„Nervózní jsem nebyl vůbec, protože jsem si byl jistý, že tu roli nedostanu,“ říká Burnham. „Scénář byl pro mě úplně šokující. Vůbec to nebylo to, co jsem čekal. Spousta scénářů se snaží být překvapivá, ale tenhle opravdu byl. Carey je báječná a není zdaleka tak zastrašující, jak jsem si myslel. Je pohodová, otevřená a pokorná. Na práci s Emerald bylo jasné, že sama ví, jaké je to být herečkou, takže pracovat s nimi oběma byl skvělý pocit.“

I přes vlastní pochybnosti si je Cassie s Ryanem, který je od ní tolik odlišný, čím dál blíž. Má s ní neskutečnou trpělivost, nikdy ji nenutí do intimností a zdá se, že doopravdy obdivuje její intelekt, humor a důvtip. „Je mladý, úspěšný a sebevědomý. Myslí si o sobě, že je dobrým člověkem, protože obecně asi opravdu je,“ říká Burnham. „Usiluje o ni velmi upřímně a chová k ní ryzí pocity. Asi mu chybí trochu sebereflexe, protože přehlíží řadu signálů a je trochu zaslepen tím, jaká Cassie je. Alespoň na první dojem se zdá vyspělejší než ostatní muži, které Cassie běžně potkává. Respektuje její hranice, a když je překročí, omluví se a uzná to.“

Když si Cassie uvědomí, že Ryan je stále v kontaktu se svou starou partou z medicíny, vycítí příležitost pokračovat ve svém poslání a naplánuje si, že se znovu spojí se starými kamarády a známými ze školy. Cassie doufá, že díky mnoha uplynulým letům získali na onu tragickou událost nový náhled, ale ke svému obrovskému zklamání zjišťuje, že většina z těchto lidí se rozhodla žít v popření celé záležitosti a raději dál obviňují samu oběť.

Příklad: bohatá Madison, nyní matka dvou dětí v domácnosti, která dříve bývala jednou z Casiiných nejbližších kamarádek. „Madison je alfa samice, osobnost typu A – krásná, neskutečně úspěšná, provdaná za pohledného muže, se kterým má dvojčata,“ říká Fennell. „Ženské záporné postavy bývají šílené neurotické čůzy, takže pro mě bylo důležité, aby Madison byla naopak vtipná a sebevědomá.“

Cassie zná už od školy a u oné hrozné tragédie byla přítomna, samozřejmě na opačné straně než Cassie. Na celý incident by raději zapomněla, a když už na něj vzpomíná, upravuje si ho tak, aby se jí to hodilo. Je zajímavé sledovat vývoj její postavy, protože když se s ní ve filmu poprvé seznámíme, tak je neskutečně sebejistá – svým názorem na to, co se stalo a svým názorem na Cassie. Na konci se z ní stane ztělesněná hanba a lítost nad tím, čeho byla součástí.

Madison ale nedojde osvícení jen tak sama od sebe, ale díky použití Cassiiných extrémních metod, které mají Madison pomoci si rychleji uvědomit chyby, které udělala. Následující setkání s děkankou medicínské univerzity, kterou ztvárnila Connie Britton, se odehrává v podobném stylu – děkanka Walkerová také popírá jakoukoli zodpovědnost za následky incidentu, který Cassie tolik ovlivnil, dokud ji Cassie nedonutí přiznat své chyby tím, že jí pohrozí možným strašným osudem její dospívající dcery. „Cassie je takový anděl pomsty,“ říká Fennell. „Vydává se na biblickou cestu, kde navštěvuje různé lidi a dává jim děsivé lekce. Přijde za nimi se dvěma možnostmi: přiznat se a dojít odpuštění, nebo se nepřiznat a dostat strašlivou lekci.“

I když to vypadá, že Cassie si pro své nepřátele připravila ten nejhorší možný trest, její plány nikdy nejsou tak zlověstné, jak by se mohlo zdát. McNamara dodává: „Chce jenom to, aby tito lidé přijali zodpovědnost za to, co udělali. Jde jí jen o omluvu. Není to o tom jít někoho zabít nebo někomu ublížit. Cassie je taková zlomená hrdinka. Jde jí o spravedlnost. Asi to nedělá úplně správným způsobem, ale má dobré úmysly.“

„Mám ráda reakci lidí, kdy se smějí a pak zalapají po dechu, protože si uvědomí, že by se smát neměli,“ říká Fennell. „Nechtěla jsem, aby tenhle film chutnal jako medicína. Chtěla jsem, aby to bylo zábavné, zajímavé a působivé. Je to snímek o absolutním porozumění. Nikdo ve filmu není špatný člověk. Muži i ženy v něm jsou všichni členové společnosti s trochu narušenými představami o sexu. Důležité pro mě je ptát se na fundamentální otázky: proč si tyto představy pěstujeme a jak je můžeme změnit, aby v naší toxické společnosti dál nepřetrvávaly.“

Cassie při svých bolestných setkáních potkává řadu různých typů lidí, které ztvárnili jedni z nejzkušenějších i nejnovějších hereckých hvězd. Alfred Molina, který s Mulligan pracoval na Škole života, hraje právníka, kterého tíží svědomí; Molly Shannon hraje matku Cassiiny kamarádky z dětství Niny. „Ten scénář mi přišel neskutečně zajímavý,“ říká Shannon, která se ve filmu s Mulligan objeví v krátké scéně, která je ale pro Casiinu postavu zásadní. „Přečetla jsem to jedním dechem, bylo to šíleně dojemné. Zábavné, úžasné postavy, smutné, děsivé, vzrušující. Bylo to zkrátka neskutečné. Ten scénář jsem si zamilovala.“

Max Greenfield a Chris Lowell hrají Cassiiny kamarády z vysoké. Oba z nich se účastnili incidentu, kvůli kterému Cassie z medicíny odešla. „Al Monroe je dnes velmi úspěšný, šťastný, prožívá nejlepší možný život, jaký může americký muž v roce 2019 mít,“ říká Lowell, který s Brie hrál v GLOW: Nádherné ženy wrestlingu. „Odpromoval magna cum laude (s vyznamenáním). Za ženu si má vzít modelku. Možná je ztělesněním amerického snu. Ale před deseti, možná dvanácti lety, tak skvělým chlápkem nebyl.“

Cassie nakonec o Ryanovi zjišťuje ničivou pravdu a ocitá se na rozcestí, které jí dovede až k osudnému setkání na rozlučce se svobodu Ala Monroa. Cassie, odhodlaná domoci se odškodnění nehledě na morální cenu, se nakonec plně odevzdává své pomstě. Její rozhodnutí vede k hororovému zážitku okořeněnému černým humorem a k nejtemnější, ale zároveň nejuspokojivější zápletce celého filmu. Takové, kterou Fennell doufá před diváky utajit až do chvíle, než film sami uvidí. Konec konců, tohle je Cassiin příběh.

O PRODUKCI
NADĚJNÁ MLADÁ ŽENA, film plně financován společností FilmNation Entertainment, byl natočen během pouhých 23 dnů primárně v Los Angeles a okolí v roce 2019. Zvrhlý feministický thriller a zároveň brilantní černou komedii chtěla Fennell zasadit do tradičního ženského světa se sytými barvami a pozitivním popovým soundtrackem. Tento kontrast s temným obsahem příběhu by měl v divácích vytvořit jistou předtuchu, že věci v Cassiině životě nejsou úplně v pořádku.

„Mám ráda popové věci, které jsou třpytivé, růžové, svůdné a hravé. Chtěla jsem jim ale dát trochu temnější obsah, aby si lidé řekli, že tyto věci samotné mohou mít i jiný význam,“ vysvětluje Fennell.

Fennell se s kameramanem Benjaminem Kracunem (Stvůra) rozhodla pro velmi konkrétní styl, který se musel odrazit ve všech prvcích produkce. „Oba jsme chtěli, aby to bylo krásné a zvláštní, a aby to na lidi působilo jako něco odlišného,“ říká Fennell. „Smyslem celého tohoto filmu je, že máte mít pocit, že jste v obchodě se sladkostmi nebo jdete na rande s někým, s kým se zrovna poznáváte, ale pak přijdete k nim do bytu a uvědomíte si, že dveře jsou zamčené a už je pozdě na cokoli. Je to temná pohádka. Bylo důležité, aby to v lidech vzbuzovalo intenzivní pocity.“

Na základě inspirace z filmů jako Zemřít pro …nebo thriller Alicie Silverstone z roku 1993 Osudný omyl, natočil Kracun NADĚJNOU MLADOU ŽENU za použití speciálních objektivů Panavision, které vytvářejí o něco jemnější obraz. Kracun často Mulligan nasvěcoval shora, aby kolem její hlavy vytvořil efekt svatozáře. Výtvarník Michael Perry se pro inspiraci ohlédl do minulosti, například do retro TV seriálů jako To je vražda, napsala nebo do seriálu pro dospívající z 90. let Sladké údolí, na kterém Perry pracoval a který Fennell jako mladší milovala.

Jako inspirace jim posloužily i videoklipy z té doby. „Ty barvy v nich jsou opravdu zářivé,“ říká Perry. „Jsou to barvy, které jste už nějakou dobu neviděli a které přinášíme zpět. Třeba neon.“ Příklad: nápis v kavárně, kde Cassie pracuje. „To místo muselo vypadat snově,“ říká. „Je to velmi vlídné a klidné místo. Jako kontrast barev jsme do něj umístili červené šálky na kávu. Vypadá jako kavárna z rockového videa z 80. let. Mohli by v něm hrát třeba A-ha.“

„Neonové barvy a světla jsou v tomto filmu hodně důležité,“ dodává dekoratérka Rae Deslich. „Je to trochu jako look z 80. nebo 90. let. Je to jasné, křiklavé a třpytivé.“

Aby vytvořili soudržný vzhled, spárovali Perry a Deslich tyto výrazné tóny s klidnými odstíny. Použili například francouzskou modř, která má představovat Cassie. „Celou restauraci v křiklavých barvách mít nemůžete, takže jsme do filmu přidali spoustu bílé. Zároveň jsme použili spoustu moderního nábytku z poloviny minulého století, aby to celé nepůsobilo až moc roztomile,“ říká Deslich.

Nejpůsobivější je asi dům Cassiiných rodičů, který je navržen ve stylu předměstí Davida Lynche. Perry spolu s kolegy přetvořili interiér již existujícího domu podle pokynů režisérky Fennell. „Chtěla jsem, aby bylo z domu Cassiiných rodičů hned jasně poznat, kdo tomu doma velí,“ říká Fennell. „Když je dům zaplněn andělíčky, portréty psů a serepetičkami, pak víte, že jste v domě, ve kterém se žena asi podílí na většině věcí. Chtěla jsem najít místo, které by bylo zvláštní, trochu mimo a velmi ženské. Tenhle dům byl přesně to, co jsem hledala.“

Původním nápadem bylo vytvořit domov, který je nedotčený a který vypadá, jako by zamrzl v čase. Je to ten typ místa, kde jsou kusy kvalitního nábytku kvůli ochraně zabaleny do plastu. „Spousta z toho souvisí s Cassiiným psychickým stavem. Vlastně žijí společně v muzeu,“ říká Perry. „Cassie je tam jako duch. Zcela zjevně se v té době zastavila a už nikdy dál nerostla.“

Mulligan dodává: „Její dům vypadá jako by na něj od roku 1970 nikdo nesáhl. Všechno na něm se nějak zastavilo. Cassie se zastavila v době, ve které se pro ni všechno pokazilo. Její ložnice vypadá jako pokoj dospívající dívky, ale podle mě jí to přináší pocit bezpečí. Nemusí díky tomu vstoupit do reálného světa nebo si tvořit nové dospělé kamarády. Chová se pořád jako dítě, které žije doma.“

Kostýmní výtvarnice Nancy Steiner, která má zásluhy na filmech Ztraceno v překladu, Malá Miss Sunshine nebo nejnovější díly Twin Peaks, oblékla Cassie do něžného oblečení, které je v rozporu s její pohnutou myslí.

„To, že ženy zajímá oblečení, je často vnímáno jako něco hloupého, ale pro ženy je to nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak využít svou ženskost,“ říká Fennell. „Všechno v Cassiině denním životě musí říkat: ‚Jsem v pohodě‘. Stvořili jsme krásnou dívku oděnou do spousty pastelových barev a bavlny s mašlemi ve vlasech. Instinkt, který lidem říká, že žena je v depresi, protože má na sobě obyčejné tričko a smutné kalhoty, tady neplatí. Ženy často vypadají nejlépe v době, kdy jsou na tom nejhůř.“

Steiner pro Cassiiny noční výpravy navrhla různé outfity, kde každý z nich má Cassie pomoct vypadat atraktivně pro specifický typ muže. „Jednu noc je rozkošnou hipsterkou, další zase ženou, která zrovna přišla z práce a přehnala to s pitím a další noc je na baru v klasických přiléhavých šatech,“ říká Fennnell. „Řekla bych, že se asi snaží být při výběru svých obětí spravedlivá.“

Aby všechny romantické scény působily opravdově a aby se herci při natáčení těch nejděsivějších scén cítili co nejkomfortněji, snažila se Fennell na place vytvořit co nejpříjemnější a nejuvolněnější atmosféru.

„Práci režiséra vnímám jako pomoc lidem dělat to, co je pro ně přirozené,“ říká Fennell. „Jakmile máte obsazení – což je podle mě ta nejnáročnější část, najít takového člověka, o kterém si myslíte, že má přesně ty kvality, které potřebujete – pak je z mé zkušenosti důležité se lidem neplést moc do cesty. Chceme po všech hercích celkem nesnadné úkoly, takže se jim snažím vytvářet příjemnou a veselou atmosféru. Spousta mé práce tkví v tom vytvořit takovou atmosféru, při které mají herci pocit, že můžou dělat svou práci a posunout své herecké limity.“

Mulligan říká, že jí pohodová atmosféra pomohla dostat se i skrze ty nejnáročnější scény, jako je například ta s Alem Monroem na jeho rozlučce se svobodou. „Často jsem měla pocit, že natáčíme romantickou komedii. S Bo jsme si užili spoustu legrace a s Laverne mi v naší kavárně bylo zkrátka skvěle,“ říká Mulligan. „I ty scény, které mají intenzivnější obsah nebo scény, kde Cassie někým manipuluje nebo někoho vydírá, jsou vytvořeny tak hravě, jako by si Cassie tyhle věci užívala. Doufám tedy, že publikum si sledování našeho filmu užije stejně tak.“

„Doufám, že tenhle film bude něčím, co si diváci v kině opravdu užijí, ale také něčím, nad čím se budou chtít zamyslet,“ shrnuje Fennell. „Přirozeně chcete, aby lidé po zhlédnutí takového filmu cítili trochu napětí.“

Zdroj a foto: CinemArt