„Házená mi bude chybět, ale nejde to natahovat do nekonečna,“ vysvětlovala rodačka z Olomouce, která vedle mateřského města hrála za Porubu, Lokomotivu Záhřeb a s roční přestávkou v maďarském Siófoku působí šestým rokem v Göppingenu. V národním týmu odehrála 151 zápasů a nastřílela více než čtyři stovky branek (406).
O konci kariéry přemýšlela už loni. „Pak přišla korona a já jsem nechtěla takhle divně končit. V březnu a se zrušenou sezonou. Řekla jsem si, že rok ještě zvládnu. Letos mi končí smlouva, a tak už jsem od začátku sezony byla rozhodnutá, že ji už neprodloužím a je to moje poslední sezona,“ vyprávěla v rozhovoru pro svazový web.
Házenou hraje od deseti let a těší se na jiné věci než tréninkovou rutinu. „Cítím, že už mám věk na to, abych řekla: končím. Už není jednoduché vstávat den po zápase rozlámaná. Všechno jednou končí a já jsem se rozhodla, že to ukončím teď,“ dodala šikovná levačka, která se dokázala prosazovat na křídle i na spojce a patřila ke spolehlivým exekutorkám sedmimetrových hodů.
 |
V Německu zůstane, i když jí chybí rodina. „Na návrat to nevidím. Kdybych se vracela, určitě bych zakotvila v Olomouci, a pokud by byla ještě možnost se někde pohnout a zahrát si házenou, tak bych ji využila. Ale teď mám zázemí, přítele i práci v Německu. Nedokážu říct, že se k házené třeba na nižší úrovni už nikdy nevrátím, ale teď potřebuju trochu odstup, odpočinout si a zregenerovat.“
