Zhruba 70 procent obyvatel České republiky bydlí podle statistiků ve městech. Trendem se ale možná postupně stane kombinování dvojího typu bydlení, uvažuje sociální geograf Martin Ouředníček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: „Povede to k flexibilnějšímu životnímu stylu bohatší společnosti, která může užívat jak atraktivity města, tak si bude chtít do značné míry užít i kvality venkova.“

Praha 20:55 12. května 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle Osama Okamury, architekta z reSite, ale řešení klimatické krize nelze hledat jinde než ve městech. „Spotřebovává se tam 75 procent veškeré světové energie, takže právě ve městech současně vzniká 75 procent úhrnu skleníkových plynů, které globální oteplování způsobují.“

Cílem je tedy omezit spotřebu energie ideálně na nulu, a to nejen u nové výstavby – je třeba mít na paměti také už stojící domy, upozorňuje architekt.

„Emise budou v příštích letech pocházet ze stávající historické zástavby, která nás už dnes obklopuje. To znamená, že většinu toho problému musíme řešit formou rekonstrukcí a úprav domů, které už kolem sebe vidíme.“

Okamura také připomíná dluh, který má Česká republika v oblasti využití zelené energie. Více než polovina spotřebované energie ve městech je využita na vytápění a ochlazování budov, přičemž pouze desetina pochází z obnovitelných zdrojů, říká.

Rozděleni klimatem: Češi se nejvíc bojí sucha a migrace. Stále ale doufají, že jim se změny vyhnou

Číst článek

„Druhá nejvyšší spotřeba je doprava, ta tvoří 32 procent spotřeby a z obnovitelných zdrojů pochází pouze třicetina.“

30 procent města je veřejný prostor

Architektka a básnířka Anna Beata Háblová má za to, že krajinu nejlépe ochráníme, když od ní budeme co nejdál. Města by se tedy neměla příliš rozrůstat za své současné hranice. „Neznamená to ale, že bychom se měli krajiny ve městech vzdát, a to ani té divoké. Diverzita ve městech je velmi důležitá.“

I v tomto směru ale existují limity, tvrdí Okamura. „O poměru veřejného prostoru a zástavby se říká, že ideální hustota obyvatel je zhruba sto až dvě stě lidí na hektar. Veřejný prostor by měl být zhruba 30 procent plochy města – ne více a ne o mnoho méně.“

V případě nižší hustoty zalidnění je obtížné zajistit ekonomičnost infrastruktuy, upozorňuje. „Když si lidé myslí, že po přestěhování do přírody budou žít ekologičtěji a přispívat přírodě, tak tomu tak bohužel není. Například samostatně stojící domy mají už z logiky věci daleko větší tepelné ztráty než srovnatelně velký byt.“

Pokud jde o pohled do křišťálové koule budoucnosti, je Anna Beata Háblová spíš pesimistka a má obavy, že za příštích deset let se v omezování vlivu měst na změnu klimatu příliš neposuneme.

„Pamatuji si doby, kdy byla klimatická změna popírána. To už jsme sice překonali, ale stále jako společnost nedokážeme uchopit způsob, jak s tím problémem bojovat. Potřeba jsou bohužel systémové změny a byť se jako jednotlivci snažíme, tak je potřeba to pojmout jako celek – změnit systém dopravy, energetiky… Je to velmi obtížná situace.“

Jan Burda, Zuzana Marková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít