Když je Zdeňce Havlíčkové, dceři Karla Havlíčka Borovského, pouhých šest let, umírá její matka Julie na tuberkulózu. 29. července 1856, o rok a tři měsíce později, jí stejná nemoc navždy vezme i otce.
O tatínkově smrti Zdeňce Havlíčkové (1848–1872) dlouho nikdo neřekne. Její poručník, lékař František Ladislav Jaroš, se bojí, že prý je „příliš slabá a citlivá, aby se nerozstonala“. Dobře se postarají o její vzdělání.
Studuje Vyšší dívčí školu v Praze v dnešní Jungmannově ulici. Je pilná, i když někdy prudká a umíněná. Čeští vlastenci ji považují za dceru národa a chtějí jí zajistit správnou budoucnost.
Zorganizují loterii v její prospěch a 30 596 zlatých, které vyberou, se má stát Zdenčiným věnem. Zároveň si ale osobují právo ovlivňovat její osud.
Nejdříve ji v roce 1863 umístí do rodiny knihovníka z pražského Klementina, později skončí v rodině pražského politika Františka Augusta Braunera (1810–1880). Ten se také místo zadluženého doktora Jaroše stává jejím novým poručníkem.
Setkání na plese
Mladé slečně, která právě dostudovala dívčí školu, ale chybí teta Jarošová, manželka doktora Jaroše, její jediná jistota z dětství. Dívka trpí tím, že každý chce rozhodovat o tom, co by měla dělat, s kým se stýkat a jak se chovat.
Nechce se přizpůsobit, změny prostředí nesnáší dobře. Protesty jí ale nepomohou. Účastní se společenského života včetně plesu konaného 4. února 1866. Na něm se seznámí s polským poručíkem Quidem Battagliou.
Přeskočí mezi nimi jiskra, Zdeňka si dokonce jeho jméno poznamenává na vějíř, on si ji zadá na tanec. Když o pár týdnů později hledá Battaglio byt v Praze, obrovskou náhodou ho najde právě v domě Braunerů, kde dívka bydlí.
Dvojice si při jednom nečekaném večerním setkání vyzná svoje city. Tuší ovšem, že přiznat svoji lásku veřejně by znamenalo skandál.
Rychlé rozloučení navždy
Přesto se rozhodnou k ráznému kroku. Tři dny za sebou se kolem poledne procházejí po pražských Příkopech, oblíbeném korzu pražské smetánky. Jakmile se to rozkřikne, Brauner jí okamžitě přikáže, aby se chystala k odjezdu z Prahy.
Známost jí s konečnou platností zakáže. „Projevila se tu i zášť českých politiků vůči Polákům, kteří se rozhodli jít na zasedání říšské rady přesto, že Češi odmítli říšskou radu obeslat,“ líčí Březina pozadí Braunerova hněvu vůči Polákům.
„Strašné věci odehrály se tady! Co jsem musila vytrpěti, a ani mne nikdy nenapadlo, že musím se s Tebou loučiti, aniž bych Tě směla přitisknout k svému srdci. Odjíždím ihned, dostala jsem takový rozkaz,“ píše narychlo před odjezdem Zdeňka.
Nejdříve jede k přítelkyni do Poděbrad, další tři roky stráví v rodině doktora práv Aloise Pravoslava Trojana (1815–1893) v Rakovníku. Snaží se dostat zpátky ke své rodině.
V létě 1870 se vrací ke své babičce do Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod). O dva roky zde umírá na tuberkulózu.
