Úvod  >  Strakonicko  > 

Dita Uhriková bojuje za kočičí útulek. Za obce hasíme problémy, z urážek na internetu si nic nedělám, říká

Dita Uhriková     Autor: Petr Eliáš - Jižní Čechy TEĎ

Co vás vedlo k aktuálnímu návrhu na vybudování útulku?

Chtěla jsem to zkusit. Pomohlo by i to, kdyby alespoň město zařídilo pozemek, protože já opravdu nemám prostory pro stavbu útulku. Už jsem si i navrhla, jaká podoba by bohatě stačila. Myslím, že optimální by byl počet 20 koček, maximální kapacitu bych viděla pro 40 kusů. Před časem se objevila iniciativa tří měst, která přemýšlela o jednom společném zařízení, ale to by bylo z mého pohledu špatně. Tam by pak mohlo být pohromadě třeba 100 koček, což je špatně. Nedá se tu zavádět podobný systém, jako u psů, kteří nejsou tolik nemocní. Kočky se museí držet dál od sebe, je třeba zajišťovat i dočasnou péči a karantény, protože mají skryté nemoci.

Takže nějaký velký útulek pro kočky by nebyl potřeba?

Podle mého návrhu by mělo jít o zděný domek s kuchyňkou, kanceláří a ošetřovnou. Musela by tam být i pračka se sušičkou a koupelnou. Je nutné dodržovat hygienu, protože viry se snadnou roznesou na šatech a vlasech. Musí to být samostatné oddělené místnosti. Chtěla jsem alespoň přispět na pozemek, peníze na vybudování útulku bych se pokusila nějak sehnat. Z mého pohledu je ideální počet 20 koček na útulek. Já je mám oddělené v pokojích, odkud jdou rovnou do adopce. Maximálně si dovolím dát k sobě ty kočky, které jsou dlouhodobě zdravé a otestované. Města a obce si neuvědomují, co to všechno obnáší a jak taková kočičí depozita zneužívají. Kdybychom tu práci nedělali, tak by se na to samosprávy asi vykašlaly. Jenže lidi pak bombardují nás, žádají pomoc a místo toho, aby se obracely na svá města a obce, tak volají nám. Jenže my to prostě všechno nemůžeme zvládnout. Chtělo by to pro města a obce nějaký osvětový program, protože tam často vůbec nevědí, jaké jsou jejich povinnosti, je to pro ně okrajová záležitost. Já jsem sice vedená jako útulek, mám odchytový kurz a povolení dělat činnost pro město, ale nechci ji dělat pořád. Přece nemůžu mít pořád z vlastního domu útulek. Dělám to už jedenáct let, a to jsem na začátku řekla, že budu fungovat dočasně a provizorně.

Tak to se moc nepovedlo...

Začala jsem za minulého vedení města. Vysvětlovala jsem, že se ozývají lidé s tím, že koček je čím dál víc. Rozhodla jsem se pomoci lidem i kočkám. Většinu kastrovaných koček jsme pak vraceli zpět do lokalit, kde si je lidé i krmili, protože kočky tam byly zvyklé. Hromada jich tam spokojeně dožívá.

Máte pocit, že města a obce slyší na vaše apely?

Snažíme se vysvětlit, že úplně nejlepší by byla situace, kdy by každá obec měla pro své dva nebo tři nalezence ročně nějaké karanténní klece. Nalezenou kočku by obec dala vykastrovat, umístila u sebe a dala do adopce, to by pak byla pohoda. Když je tady třeba 100 obcí a každá má tři nalezence ročně a spousty koťat, tak to už se pak špatně zvládá. Kdyby se každá obec starala, jak má, byla by to pohoda. Přijde mi ale, že by na to měli myslet i zákonodárci. Obce totiž mají povinnost se o nalezené zvíře postarat, ale nemají kde. Kdyby měly nařízeno, že musejí mít třeba dvě karanténní klece pro kočky a jeden záchytný kotec pro psa, krásně by se mohly postarat. Občas se mě ptají, jestli by tedy měl starosta ještě ke své práci chytat kočky a psy a starat se o ně, ale to přece nemusí dělat zrovna on. Každá obec může mít za pár korun nějakého člověka, který by kočky ráno a večer obstaral. Místo toho se jen hádají o zbytečnostech.

Změnilo se za těch jedenáct let něco v osvětě kolem péče o nalezené kočky?

Město platí alespoň kastrace, jenže my potřebujeme, aby platilo i léky, testy a očkování. Jinak musím při adopci kočky vybírat, jestli zájemci už kočku mají a jestli ji mají očkovanou, protože riskují, že si ji doma nakazí po adopci kočky od nás. Teď už některé kočky z lokalit testujeme, abychom zjistili, jestli je kolonie zdravá. Já jsem šla na město s prosíkem o pomoc, ale místo ní jsem dostala radu, abych se stala oficiálním útulkem, takže by mi k tomu ještě přibylo účetnictví – čili další práce navíc. Například odchyty dělám zadarmo, ty nám nikdo neplatí. Musíme si chodit vydělávat ještě jinam, abychom měli na chleba. A teď si vezměte, že psí útulky jsou poloprázdné, protože se díky zpřísnění podmínek situace v nich zlepšila. Kotce tam zejí prázdnotou. Většina velkých měst předělává psí útulky z části na kočičí. Je úplně jedno, že jsou u sebe. Dá se tam optická bariéra, jemnější pletivo, nějaká škrabadla... Dovedla bych si představit, že v nejhorších obdobích by mi mohl psí útulek pomoci. Takto musím škemrat po lidech, jestli by si nevzali kočičku.

Nedávno získal ocenění kočičí útulek v Táboře. Zachytila jste to?

Byla si u mě pro kočičku táborská policistka, která tam kočky odchytává. Říkala, že by se tam mohli dojet zástupci města podívat a zjistit kolik stojí. Neměli by se bát, že to bude nějaká hrůza s návaly koček, dá se to zvládnout. Pořád se všichni bojí, že jim k útulku budou lidé vozit kočky z celého okolí. Paní říkala, že občas stane, že najdou u útulku krabici s koťaty, ale není to prý nic dramatického. Nevím, proč se tomu u nás tak brání. Pořád slýchám názor, že kočka je volně žijící tvor.

No a jak to vlastně je? Existuje dnes ještě divoká kočka?

Kočka je zvíře zájmového chovu, každá kočka má majitele. Kočka divoká žije vzácně. Když se pak naše kočky přemnoží, loví další živočichy, končí pod koly aut a tak dále. Všichni pak nadávají na kočky, místo aby domluvili lidem, kteří nekastrují. Volají mi pak obyvatelé, kteří poukazují na své sousedy z vesnice. Když jim řeknu, že tedy zvolám starostovi s tím, kdo jmenovitě si stěžoval, následuje prosba, abych hlavně nikde neuváděla jméno. Všichni se bojí a nechávají to na nás. Samotní obyvatelé většinou nic nepodniknou, protože chtějí být se všemi zadobře. Všechny to štve, ale dávají si pozor, aby měli dobré vztahy.

Kolik koček ročně vám projde pod rukama?

Teď už skoro 200 ročně, což je strašné. Pomáhám také vydávat kočky i depozitu v Písku nebo v Sušici.

A daří se adopce do nových rodin?

Kupodivu se to daří. Je to asi zázrak, nebo jsem na tom Facebooku asi tak vlezlá, že vždycky nějakého zájemce najdu. Na Facebooku mám hodně přátel, které vždy žádám o sdílení nabídky.

Návrh usnesení zastupitelstva doporučuje žádost o stavbu útulku neschválit, ale pokračovat v podpoře depozita Chlup-nechlup. Co na to říkáte?

To je sice hezké, ale já nejsem robot. Teď je ještě klid, ale za chvíli to začne. Kočky odrodí koťata a na léto mi je sem lidé začnou strkat. Nemám čas a energii na to, abych pořád běhala na město a do něčeho ho tlačila. Chtěla jsem kočkám pomáhat, ale takové množství je na jednoho člověka už moc.

Na sociálních sítích občas vedle pochopení schytáváte i urážky, že jste přecitlivělá nebo potížistka. Jak to berete?

Někdo si asi myslí, že jsem cvok. My přitom jen chceme, aby se dodržoval zákon. Nadávají nám spořádaným, ne těm, kteří to zavinili. Občas mě zamrzí dotaz, proč situaci nenechám volný průběh. Ale to přece nejde. Musí se provádět kastrace v místech, odkud se kočky šíří. A mně pak volají zahrádkáři, kteří kočky nechtějí. Takže kastrováním tak trochu chráním i sama sebe. Nevím, proč to lidi nechápou. Mně nadávání nevadí, už jsem si na to zvykla. Buď takové lidi pošlu do háje, nebo si je na Facebooku zablokuju. Když se mě někdo normálně ptá, v pohodě mu odpovím, a třeba je to pak osvěta i pro ostatní. Některým to pomůže, někteří zůstanou mezi, a některým není pomoci. Někdy zvířatům rozumím víc než lidem.

Lepší se situace v ulicích?

Ano, zlepšila se. Ale strašné je, že když se tato práce přestane dělat, za dva roky bude situace stejná, jako před jedenácti lety. Práce by pak vyšla vniveč. Nedá se přestat. Teď máme možná lepší situaci než v Písku. Tady jsem zvládla kočky v centru překastrovat a řeším už jen nahlášené případy. Nejhorší snad máme za sebou, ale bylo i období, kdy jsme měli 28 koček za měsíc. Pan veterinář ze mě byl asi už nešťastný, kolikrát vlezly do sklopce i dvě kočky najednou. Teď už jde spíš o jednotlivé kusy, ale nesmí se s prací přestat. Lidé totiž pořád kočky množí a rozváží je auty pryč. Největším zdrojem jsou podle mě obce, odkud se kočky vozí do města. Lidé vědí, kdo to tam dělá, ale nikdo nic neřekne.

Autor: Petr Eliáš

Další zprávy z regionu

• Kam na Strakonicku za sportem?

  

  před 9 hodinami
  STRAKONICKO - Vodní pólisté mají před sebou druhý finálový zápas, ve kterém se pokusí umazat tříbrankové manko z bazénu brněnské Komety.…

  0 komentářů Více info

• Samuel Drančák: Draft do NHL? Přistupuji k němu s pokorou

  

  před 10 hodinami
  STRAKONICE – Už předchozí sezona pro něj byla velmi povedená. Samuel Drančák, který se řadí k odchovancům strakonického hokeje, patřil v…

  0 komentářů Více info

• Turnaj přípravek, Den dětí s házenou a návštěva z Hofenu

  

  před 10 hodinami
  STRAKONICE - První červnový den bude ve Strakonicích patřit házené. Od 9 hodin se v obloukové hale uskuteční krajský turnaj přípravek 4+1 a…

  0 komentářů
•