Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části

...U Kamenného mostu
zní nejkrásněji tvoje lyra.
Hlas řeky, Praho, a tvůj diadém.
Jdem, vítr v listí otevírá
tvou krásu do vějíře pod sadem...
(úryvek z básně Mosty a věže, 1940)

"Kdo se chce o mně něco dozvědět, ať si přečte mé básně," prohlásil v jednom z rozhovorů básník a překladatel František Branislav. A čtenář si z jeho veršů skutečně utvoří představu o autorovi jako o člověku jemném a citlivém, okouzleném krásou přírody, i vnímavém intimním lyrikovi. O "próze" svého života však František Branislav psal jen málo...

Narodil se na samém přelomu 19. a 20. století v Berouně. Místo svého původního příjmení Blecha si jako literární pseudonym a později i občanské jméno zvolil "Branislav" podle karlínského kovolitce Josefa Branislava Mencla z přátelského okruhu Boženy Němcové.

 
Po studiích na berounském gymnáziu přešel na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde začal publikovat i své verše (roku 1924 vydal první básnickou sbírku Bílý kruh). Po studiích pracoval následujících 17 let ve Všeobecném penzijním ústavu a teprve od konce 2. světové války se i svou civilní profesí přiblížil literárním zálibám. Nejprve působil v Čs. rozhlasu, poté se stal šéfredaktorem Literárních novin. Od konce 50. let se věnoval výlučně literární tvorbě. Během necelých 12 let publikoval čtrnáct původních básnických sbírek a tři další výbory poezie.

Okruhem literárních zájmů patřil k wolkrovsko-nezvalovské generaci; na rozdíl od mnoha svých generačních druhů si však podržel příznačnou básnickou poetiku, vycházející ze zdrojů proletářské poezie. Významný literární kritik A. M. Píša hodnotil Branislavovu poezii jako "esenciální lyrické zaklínadlo".

Na Františka Branislava však silně zapůsobila i znalost života ve skandinávských zemích, kam rád zajížděl. Poznal například život na norských rybářských lodích, pracoval na stavbách v Dánsku. Později působil rovněž jako lektor skandinávských jazyků na Univerzitě Karlově, a využil tak i své překladatelské zkušenosti.

Velkým tématem v jeho tvorbě 50. a 60. let byla poezie pro děti. Jeho dětské říkanky, rozpočitadla a hádanky dosud tvoří "zlatý fond" tohoto literárního žánru. Branislavova slova, že při psaní poezie určené dětem je třeba "nezaplašit to tajemství slova, ten div nad krásou, cudnost úsměvu, hravost, rozechvění nad důvěrou, kterou u dítěte nejcitlivěji pociťuješ," svědčí o jeho autorské odpovědnosti. Na jeho pečlivý přístup k tvorbě pro děti, jimž věnoval například i krátké básničky o hudebních nástrojích ve sbírce Přijďte k nám, muzikanti, zavzpomínala paní Věra Branislavová: "Jaké poznatky třeba shromáždilo houslích nebo o dechových nástrojích! Ale ta poučenost nesměla čouhat jako sláma z kytice, kterou nabízel čtenáři. Výslednicí měla být specifická charakteristika nástroje, atmosféra, nálada, něco jako vůně a chuť po ovoci..."

František Branislav bydlel spolu se svou paní Věrou a synem, později úspěšným violoncellistou, dlouhá léta v domě v Komořanech. Tam ho navštěvovali jeho literární přátelé, tam se podle pamětníků věnoval dlouhým procházkám v okolních komořanských lesích - a tam také prožil poslední týdny před svou smrtí.