NEVÝSLOVNÉ KULTY (1)

„Ale podívejte tamhle,“ pokračoval, „tamhle jsou mezi Huysmansovu noční můru a Walpoleův Otrantský zámek vklíněny von Junztovy Nevýslovné kulty. To je přesně kniha, která člověku v noci nedá spát!“

„Já ji četl,“ ozval se Taverel, „a jsem přesvědčený, že ten člověk je šílenec. Jeho kniha působí jako konverzace vyšinutého fanatika — chvíli plyne s překvapující srozumitelností, poté však znenadání přejde do neurčitosti a nesouvislého blábolení.“

Conrad zavrtěl hlavou. „Napadlo vás někdy, že psát tímto způsobem ho mohla přimět právě jeho příčetnost? Co když se neodvažuje svěřit papíru všechno, co ví? Co když jeho vágní domněnky jsou temné a tajemné náznaky, klíče k hádance pro ty, kdož vědí?“

„Nesmysl!“ To pronesl Kirowan. „Chcete naznačit, že některé z oněch přízračných kultů, o kterých se zmiňuje von Junzt, přežívají až do našich časů – pokud tedy vůbec někdy existovaly i mimo čarodějnicemi posedlý mozek jakéhosi blouznivého básníka a filosofa?“

„Nebyl jediný, kdo používal skryté významy,“ odpověděl Conrad.^[1]

Nejslavnější postavou Roberta E. Howarda z jeho fantasy příběhů se vedle piktského krále Bran Mak Morna^[2] stal Barbar Conan, kterou ještě více proslavil herec Arnold Schwarzenegger. Howard spáchal sebevraždu v roce 1936 ve věku 30 let. A nebyl jediným členem Lovecraftova vnitřního kruhu, který tak učinil. Roku 1951 jej následoval Robert H. Barlow, uznávaný antropolog zabývající se kulturami starého Mexika, expert na jazyk náhuatl a vykonavatel Lovecraftovy literární závěti. Sebevraždu spáchal v Mexiku ve věku 32 let.

Černý kámen

Howard patřil k okruhu autorů fantasy literatury, který se vytvořil kolem osoby H. P. Lovecrafta a někdy se mu také říká "Lovecraftův kruh". Několika příběhy a zmínkami přispěl k obohacení „mýtu Cthulhu“, jako je ta shora uvedená, v níž se odkazuje na Lovecraftova "Cthulhu", "Necronomicon" a další motivy. Povídka "Černý kámen" byla například už jako součást mýtu "Cthulhu" napsána – tedy nikoliv že by šlo prostě jen o nějaký příběh, který zapadá do rámce lovecraftovského universa – objevil se v ní šílený básník Justin Geoffrey a zejména fiktivní dílo "Unaussprechlichen Kulten" (lat. De cultibus ineffabilibus) Friedricha von Junzta, v lovecraftovském kruhu hojně citované, o němž se takto dovídáme cenné, jinde neuváděné informace. Fiktivní titul "Bezejmenné kulty" (tzv. Černá kniha) se v Lovecraftově redakci přejmenoval na "Unaussprechlichen Kulten" – za překladem do němčiny stál jeho chráněnec August Derleth, protože Lovecraft neuměl dobře německy –, odtud tedy "Nevýslovné kulty".

A co se týče objektu zvaného Černý kámen:

„Poprvé jsem o něm četl v oné prazvláštní knize z pera von Junzta, německého excentrika, který vedl prapodivný život a zemřel nadmíru úděsným a záhadným způsobem. Poštěstilo se mi získat přístup k jeho Nevýslovným kultům, jinak zvaným také Černá kniha, v původním vydání, jež spatřilo světlo světa v Düsseldorfu roku 1839 krátce předtím, než autora dohnala neúprosná smrt.“^[3]

Friedrich Wilhelm von Juntz byl německý excentrik narozený v Kolíně roku 1795. Ve zralém věku procestoval Evropu a Asii, když pátral po prastarých foliantech, a současně získal přístup do řady tajných společností. Po návratu z cesty do Mongolska se von Junzt zavřel ve svém pokoji a řadu měsíců strávil psaním nového rukopisu. V roce 1839 von Junzt vydal svoji "Černou knihu" obsahující tajemství, o nichž byl poučen. Roku 1840, šest měsíců po svém návratu, začal pracovat na druhém svazku, jenže brzy nato byl nalezen zavražděný, uškrcen, uvnitř zamčené studovny a rukopisem roztrhaným na kusy nelidskými pařáty.

Našel ho jeho společník Francouz Alexis Ladeau, který poté znovu poskládal manuskript kousek po kousku dohromady, přečetl si ho, pak vše spálil, načež si prořízl hrdlo břitvou. Alexis Ladeau byl velmi učený, měl rozsáhlé znalosti z historie a antropologie, přečetl kdejaký spis o starověkých náboženstvích včetně obskurních a bizarních autorů téhož rodu, jako byl právě von Junzt.

Proslýchá se, že se dochovaly jisté části druhého rukopisu, není však známo, kde se nacházejí. Düsseldorfský nakladatel Gottfried Mülder vydal německou edici "Unaussprechlichen Kulten" v roce 1839. Knihu vlastnili mnozí, leč zničili ji poté, co se dozvěděli, jaký osud potkal autora. Kniha by bývala byla zapomenuta, kdyby nebylo francouzského překladu jezuity Pierra Sansrirea, jenž k němu přikročil patrně proto, aby své studenty obeznámil s kulty z celého světa. knihu vytiskli v St. Malo v roce 1843; žádný exemplář se nedochoval. 

Knihkupec M. A. G. Bridewall mající špatnou pověst nalezl exemplář tohoto francouzského překladu v jednom londýnském skladu. Považoval jej za tak skandální, že první anglický překlad vydal roku 1845 a nazval jej "Bezejmenné kulty". Toto vydání bylo plné chyb a překlepů, ilustrované lacinými dřevoryty, a tak posloužilo jen k další diskreditaci originálu. "Golden Goblin Press" v New Yorku zaplatil svůj vlastní překlad z německé knihy a dal jej do tisku roku 1909, měl barevné desky, jež provedl Diego Velasquez.

Třebaže překlad byl daleko věrnější než v oné Bridewallově edici, překladatelé odstranili více jak čtvrtinu z originálního svazku, přitom ale cena knihy byla vysoká, aby byla nepřístupná běžné veřejnosti. Téhož roku zřejmě vyšlo vydání naprosto nenalezitelného nakladatelství Starry Wisdom,^[4] ačkoliv nikdo dosud žádný výtisk nespatřil. Miskatonické nakladatelství učinilo řadu pokusů vydat odbornou edici této knihy, jenže von Junztovi dědici odmítli dát svolení k novému vydání. Exempláře knihy "Unaussprechlichen Kulten" se nacházejí v knihovně Miskatonické univerzity, v institutu v Sanbourne, v knihovně zaniklé církve "Hvězdné moudrosti" v Providence, a konečně v huntingdonské knihovně v Kalifornii.

Na stránkách této knihy von Junzt pojednává o svých nálezech, jež se týkaly známek uctívání po celém světě. Část tohoto svazku se zabývá běžně známými tajnými společnostmi, jako jsou např. thugové a africká "Společnost leoparda".^[5]

Charakteristická žlutá, písková, okrová, oranžová či cihlová barva srsti leoparda, na níž jsou rozmístěny černé skvrny a rozety, jest upomínkou na "Krále ve žlutém" a považována toliko za jeho masku.^[6] Za pozornost stojí řada románů Wilbura Smithe, jejichž látkou jsou odstíny žluté, mj. Zlatá liška,^[7] Zlatý lev,^[8] Leopard loví v temnotách^[9] atd. Isaac Bonewits sepsal „magické zákony“ ve svém díle "Real Magic: An Introductory Treatise on the Basic Principles of Yellow Magic" o „opravdové“, tj. „žluté magii“.^[10]

Hlavní část díla, v jehož úvodu se nachází dlouhý esej nazvaný "Vyprávění ze starodávného světa", pojednává o uctívání Cthulhu a podobných jeho druhu, čítaje v to kulty "Čo-čo" pěstované na planině Leng, též u lidu "Černého kamene", dále o hyperborejském věku a o sektě "Ghatanothoi" rozšířené po celém světě. V určitých místech von Junzta opouští racionální náhled na tyto kulty a upadá do nesouvislého těkání. Jeho tvrzení, že roh jednorožce reálně existoval a že se dostal do pekla, se často uvádějí jako důkaz jeho labilnosti. Nicméně velká část jeho díla svědčí o zasvěceném vhledu do problému a neměl by být pomíjen.^[11]

Mýtus lidu "Čo-čo", mimozemské rasy malého vzrůstu usídlivší se v Asii (srv. Malý lid Arthura Machena), rozvíjí mimo jiné i Robert M. Price v delší povídce "Drogová válka Černého tongu",^[12] v níž zmiňuje Yamu, krále démonů, což je Yamath, Pán plamenů – srv. Lin Carter a jeho "Čaroděj z Lemurie"^[13] a "Sloupy Melkarthu" od Richarda Tierneyho^[14] – "Velestarý" uctívaný ve starověké Lemurii v městě Patanga, zvaném též "Město plamene", jeden ze tří prvotních bohů Lemurie a aspekt Trojitého Boha Chaosu.

-pokračování-

---------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Robert Erwin Howard: Černý kámen. Laser-books, Praha 2016. Přeložil Milan Žáček, s jehož laskavým svolením jsme v textu uvedené citace použili.
[2] Robert Erwin Howard: Kings of the Night (Králové noci).
[3] Robert Erwin Howard: Černý kámen.
[4] Hvězdná moudrost.
[5] Viz např. Edgar Rice Burroughs: Tarzan and the Leopard Men. ERB Inc., 1935.
[6] Robert William Chambers: Král ve žlutém. Argo, Praha 2014, str. 43.
[7] Wilbur Smith: Golden Fox (1990), česky 2009.
[8] Wilbur Smith: Golden Lion (2015).
[9] Wilbur Smith: The Leopard Hunts in Darkness (1984).
[10] Isaac Bonewits: Real Magic: An Introductory Treatise on the Basic Principles of Yellow Magic. Weiser Books 1972.
[11] Historii tohoto díla sepsal Steven Marc Harris: Von Unaussprechlichen Kulten. A Preliminary History. Monographs in Contemporary Metaphysics No. 1. Celestial Enlightment Press, New York 1995.
[12] Robert M. Price: Dope War of the Black Tong. (Tong je čínská zločinecká skupina.) Prvně vyšlo ve sbírce Edward P. Berglund (ed.): Disciples of Cthulhu. Chaosium 1996, kde tato povídka nahradila příběhy Lina Cartera a Josepha Payne Brennana. Znovu pak vydáno roku 2002 ve sbírce Lin Carter’s Anton Zarnak: Supernatural Sleuth, a pak ve vlastním výboru Roberta M. Price: Blasphemies & Revelations (2008-2019).
[13] Lin Carter: The Wizard of Lemuria.