Sad se starými odrůdami ovoce založili pro vnoučata. Každé jaro jim krásně pokvete
Manželé Krajíčkovi z Bílku u Chotěboře založili ovocný sad s téměř stovkou ovocných stromů a jedlých keřů před deseti lety.
Pod sadem navíc ve spolupráci s CHKO Žďárské vrchy vybudovali dva mokřady, aby využili odtékající vodu a poskytli domov mnoha vzácným živočichům i rostlinám. Do mokřadu se nastěhovaly desítky živočichů, především vzácných obojživelníků a hmyzu.
I mladé stromky je potřeba stříhat
Sad doplňuje velkou zahradu kolem domu, stromy rostou na přilehlém pozemku, který je volně přístupný. Dohromady je v něm dřevin asi stovka, říká Marie Krajíčková: „Stromů je přes 80, k tomu máme ještě hodně jedlých keřů. V těchto dnech sice sad ještě spí, ale už bude pomalu čas na ořez stromů, takže je potřeba zařídit, aby někdo ostříhal jádroviny, to znamená jabloně a hrušně. Peckoviny se stříhají až v květu.“
Sad je na větším svažitém pozemku, stromy jsou sázené po řadách podle druhů. „Třešně jsou celá první řada, sázené po dvanácti metrech a krásně rostou. Máme třešně, slívy, pak různé mirabelky, špendlíky, ryngle, ty jsou nad cestou a tady dole jsou švestka chrudimská domácí, jabloně a hrušně,“ ukazuje paní Marie asi desetileté stromky starých odrůd, které vybírali podle rad odborníků.
Oskeruše, mišpule, kdoule
Mezi starými odrůdami známého ovoce najdeme v sadu manželů Krajíčkových i méně známé druhy, jako je oskeruše nebo mišpule. Stromek mišpule má ještě ovoce na větvích. To se jí až když přejde mrazem, takže se do ní dá kousnout i teď na konci zimy. „Vařila jsem z toho povidla, chutná to trochu jako pečené jablko. Máme i kdoule, ty nám krásně rodí, loni jsem z toho dělala želé a zavařovala jsem je,“ usmívá se paní Krajíčková.
Myšlenka založit ovocný sad vznikla na návštěvě. „Seděli jsme jednou na zahradě u naší kamarádky tady ve vsi a nad námi se klonily ty kvetoucí větve, tak jsem řekla Zdeňkovi, že vysázíme sad, aby po nás něco zůstalo pro vnoučata,“ vzpomíná Marie Krajíčková.
Kvetoucí stromy už si manželé na jaře užívají a radost z nich jim vracejí. „Já to vždycky obejdu, každý strom pohladím, poděkuju mu, že tak pěkně roste, a že nám dělá radost.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
