Město Lanškroun - Oficiální web

Pokud byste ze své role dokázal vystoupit a ohlédnout se za ní, jak byste hodnotil své působení v pozici tajemníka?

Víte, celou dobu svého působení v této pozici jsem sledoval svůj zásadní cíl, a to aby úřad v Lanškrouně byl moderní a přívětivou institucí ve vztahu k občanům, aby se zde používal zdravý rozum a aby také lidé zde pracující byli spokojenými zaměstnanci chráněnými před různými vnějšími tlaky. A já myslím, že se mi to i díky dobré spolupráci s vedoucími úředníky a vedením města do poslední chvíle dařilo. Sám osobně bytostně nemám rád, když přijdu na jiný úřad vyřídit své věci, kterým úplně do detailu nemusím rozumět, a setkám se s protivným úředníkem, kterému se do ničeho nechce. Tohle se na úřadě v Lanškrouně prakticky neděje. V tomto ohledu své působení v pozici tajemníka vidím jako přínosné.

Lanškroun není vaším bydlištěm. Jak jste ho vnímal před příchodem na městský úřad a jak na něj nahlížíte nyní? Můžete ho zhodnotit v několika úrovních – lidé, prostředí, městský úřad.

Zpočátku to zde bylo velmi těžké. Lidé v Lanškrouně jsou propojeni letitými vztahy, někdy dobrými, někdy zásadně opačnými, a někomu, kdo přichází z jiného města, to opravdu trvá delší čas, než to všechno pochopí. Lidé v Lanškrouně jsou obrovští patrioté, což je obdivuhodné, a jen tak si mezi sebe někoho nepustí. To se zpočátku projevovalo i ve vztazích na úřadě. Jsem ale velmi vděčný za to, že se ta počáteční nedůvěra změnila a lidé, se kterými pracuji, vědí, že jsem se o ně uměl postarat a byl jsem k nim spravedlivý. Vždycky s velkým úsměvem vzpomínám na slova jedné nejmenované vedoucí, která vždy říká: „Tajemníku, já vás sice nemám ráda, ale jste ten nejlepší tajemník, kterého jsme zde měli…“

Jak se změnil městský úřad během uplynulé doby, kdy jste byl jeho součástí?

Myslím, že více ožil, a to je asi to přesné a výstižné. Není to zde jen o formalitách a matematické logice, což určitě na druhou stranu je k úřadu třeba, ale řekl bych, že do něho vstoupil ještě ten potřebný prolidský prvek, a to jak ve vztahu úředníků k občanům, tak ve vztahu zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Ostatně i já sám jsem tak trochu živel, což si uvědomuji.

Podařilo se vám naplnit vize, se kterými jste do Lanškrouna přišel?

Autor mé tolik oblíbené knížky z dětství Gulliverovy cesty do ní myslím někam napsal, že vize je umění vidět neviditelné. Velké vize jde proto realizovat s lidmi, kteří věří, že neexistuje jen to, na co si mohou sáhnout. A světe, div se, i v prostředí úřadu je takových lidí spousta. Takže myslím, že se nám jich společně podařilo realizovat tak akorát.

A na druhou stranu… Pokud byste měl zhodnotit některé projekty (např. úředník roku či létající úředník) nebo změny, které jste zavedl, stojíte si za nimi?

Jednoznačně. Například úředník roku, vždyť právě to je hezká vize, vtáhnout veřejnost do kladného hodnocení velmi často zatracované práce úředníků. Na druhé straně se pak mění i jejich samotný přístup k lidem poté, co obdrží od veřejnosti zpětnou vazbu ve formě veřejné pochvaly. A nemyslím si to, jak vidno, jen já, projekt úředník roku byl ministerstvem vnitra doporučen jako příklad dobré praxe všem úřadům v ČR. Bohužel se někdy stává, že podobné projekty skončí díky malosti některých lidí, kteří je začnou zesměšňovat, vytrhávat věci z kontextu apod. Přitom já bych skutečně a srdečně těmto lidem přál, aby dokázali vidět i to neviditelné.

Několikrát jsme mohli slyšet názory, že městský úřad v současné době není tak dobře fungující institucí jako dříve, že řady zaměstnanců opustili schopní lidé. Jaký je váš pohled na věc?

Podívejte, tyhle věci šíří jen ti zapšklí a právě možná jen ti méně schopní, kteří se nikdy nedovedli smířit s tím, že se na úřadě najednou lépe dýchá.  Vždycky se ptám, kdože to byli ti schopní, kteří úřad opustili, a v čem byli tak schopní? Ale žádná jména a již vůbec ne výčet jejich schopností jsem jako odpověď nikdy neslyšel. Úřad má naopak ve svých řadách kvalitní a na odborné výši vybavené zaměstnance. Těm se sluší za jejich práci spíš poděkovat. Ostatně hmatatelné výsledky jako dvě první místa v soutěži o nejpřívětivější úřad v Pardubickém kraji ve dvou po sobě jdoucích letech 2019 i 2020 jsou toho přece jasným a neoddiskutovatelným důkazem.

Co vás za dobu vašeho působení nejvíce potěšilo?

To bude asi zvláštní odpověď, ale mě nejvíc těší úsměvy lidí. A někdy, když se mi stane, že sám v sobě neudržím v nějaké konkrétní situaci na úřadě spontánní smích, trošku si to sice potom jako tajemník úřadu vyčítám, ale jako člověk mám radost, že ostatní to nedali také…

A co se nepovedlo?

Jestli si mohu dovolit tu otázku trošku upravit a říct, co mě osobně nejvíc mrzí, tak to byl můj nucený odchod z Divadla Ve středu. Splnil se mi na chviličku můj klukovský sen stát na prknech, co znamenají svět. A jakože mne máloco zlomí, tak tady to byl zásah do černého. Vždycky si vybavuji, jak jsem poprvé seděl připraven nastoupit před zaplněný sál a zeptal jsem se vedle sedícího Oldy P., jestli má taky vždycky takové nervy, a on mi odpověděl, že hlavní je se z toho ne…. A mě to uklidnilo.

Co se nepovedlo ve vztahu k úřadu?

Myslím, že se mi určitě nepovedlo odnaučit některé úředníky kouřit. Já sám nekouřím, takže pochopitelně nemohu vědět, co je to za slast, ale stokrát raději bych viděl, jak si o přestávce dávají třeba věneček, než si kazí svoje zdraví vdechováním kouře. Můj táta mě to odnaučil už asi v pěti letech, když mi tajně, aby to neviděla máma, dával ve stodole cigarety. À propos, i polibek od ženy pak chutná tak trochu jako popelník.

Jaké to je být středobodem mezi úředníky, vedením města a zastupiteli? Pokud jste tedy svou pozici takto vnímal…

To je v Lanškrouně těžší, než si vůbec dokážete představit…

V jakém stavu se nachází úřad teď, když ho opouštíte?

Po pravdě musím říct, že s velkou bolestí sleduji, jak je hodně lidí vlivem tlaku, zcela nesmyslně na ně vytvářenému, opakujícím se nepravdivým a nepodloženým tvrzením o nefunkčnosti, nicnedělání apod. zcela vyčerpáno, a to se odráží i na stavu celého úřadu. V tuto dobu, pro všechny z nás těžkou, považuji vyvolávání takového nehezkého klimatu za zločin. Přitom úřad je v kompaktním stavu s dobrými základy a s dobrým personálním obsazením. Chtěl bych proto poděkovat Miloši Smolovi, který i přes velké nároky na dobrou práci se za naše lidi vždy postaví, stejně tak i Olda Strnad a stejně tak i mnozí další. Určitě chci také poděkovat starostovi Radimu Vetchému za jeho důvěru, kterou mi svěřil, a jeho slušnost, takový by starosta opravdu měl být. Přál bych si, aby můj odchod vedl k návratu, a tedy změně přístupu k našim lidem, a asi mi i nevadí, když se možná následně kdeco tzv. svede, protože ono to tak často i bývá. Znám to velmi dobře, ale lidem je třeba dát, co nyní potřebují nejvíce - naději. Nejen našim zaměstnancům, ale i všem tady v Lanškrouně přeji proto naději, sílu a víru v to dobré. Děkuji vám za každý den tady s vámi, s velkou pokorou a velkým pochopením.

Ptala se Tereza Juřinová