Výstava Tady a Teď! kurátorek Jany Písaříkové a Mariky Svobodové v hlavní budově na Malinovského náměstí obrací pozornost od historické perspektivy Domu umění k současnosti. Vychází z potřeby napojit se na místní uměleckou komunitu a poskytnout jí prostor pro společnou prezentaci. Dalším impulzem ke vzniku výstavy byla potřeba zmapovat situaci současné brněnské umělecké scény. Přestože si výstava neklade nároky na úplnost, staví na otevřeném principu a zahrnuje širokou škálu umělců a umělkyň, která vznikala skrze návštěvy kurátorek v jednotlivých ateliérech. Právě moment osobních setkání a množství času vyčleněného na návštěvy ateliérů tvoří podstatnou součást projektu, ve kterém se společně strávený čas, pozornost a péče stává důležitou kvalitou. Je výzvou k pospolitosti a sdílení, které staví nad potřebu hodnotit, třídit a hierarchizovat.

Výstava o klubu Mladých přátel výtvarného umění (1960-1995) kurátorek Mariky Svobodové a Jany Vránové v Domě pánů z Kunštátu představí inovativní a popularizační činnost tohoto sdružení. MPVU pracovalo zcela novým způsobem se zapojením diváka do galerijního provozu a s jeho aktivní účastí na pestře připraveném programu, který zahrnoval přednášky, návštěvy ateliérů, zájezdy, taneční večery, exkurze a další. Polooficiální program MPVU, zaměřený na mladé lidi, neměl v tehdejším Československu obdoby. Členům sdružení umožňoval například seznámit se s nejnovějšími uměleckými tendencemi ve světě a již na začátku sedmdesátých let vyzkoušet a zažít tvorbu akčního charakteru. Stejně tak byla podněcována vlastní autorská tvorba členů, která byla vystavována na výstavách a přehlídkách MAX, později Trienále 15/30. Setkávání, společné prožívání a sdílení zážitků z umění i relativně svobodný přístup k informacím o soudobém světovém umění ovlivnilo celé generace členů, kteří na semknutý kolektiv a přátelství dodnes vzpomínají.

Potřeba setkávání a společného prožívání dostává v současné pandemické situaci zcela nový a naléhavý význam. To, co nám připadalo jako samozřejmé a neohrozitelné, je dnes něčím, čeho se nám bytostně nedostává. Přestože ještě nedávno se zdálo, že doba živých uměleckých komunit nebo společenství je minulostí, kterou nahradily kontakty zprostředkované digitálními médii, potvrdilo se, že osobní kontakt a skutečné lidské vztahy jsou nenahraditelné.

Obě výstavy bude na oficiálních stránkách a sociálních sítích Domu umění provázet bohatý vizuální materiál. Na své diváky ale budou trpělivě čekat, neboť bez návštěv a setkávání by jejich konání nemělo smysl.