Mlčení jehňátek

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nadaná stu­dent­ka aka­de­mie FBI Clarice Starlingová (Jodie Foster) je při­dě­le­na k pří­pa­du maso­vé­ho vra­ha Buffalo Billa (Ted Levine), kte­rý své obě­ti sta­hu­je z kůže. Clarice navští­ví v bal­ti­mor­ské vězeň­ské nemoc­ni­ci býva­lé­ho vyni­ka­jí­cí­ho psy­chi­at­ra Hannibala Lectera (Anthony Hopkins), odsou­ze­né­ho na doži­vo­tí za sérii bru­tál­ních vražd a kani­ba­lis­mus, kte­rý by o vra­ho­vi mohl něco vědět. Odsouzený psy­chi­atr Clarice záro­veň děsí a fas­ci­nu­je...

Hannibal Lecter se (se změ­ně­ným jmé­nem na Hannibal Lecktor) již před Mlčením jeh­ňá­tek jed­no­ho fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní dočkal v podo­bě Manhuntera Michaela Manna, tou pra­vou výbor­nou adap­ta­cí se stal prá­vě ale až sní­mek Jonathana Demmea. Teprve až prá­vě Mlčení jeh­ňá­tek v roce 1991 defi­ni­tiv­ně sklo­ni­lo poctu té geni­ál­ní lite­rár­ní posta­vě Thomase Harrise, před­sta­vi­la mno­ho sil­ných herec­kých výko­nů, uká­za­la jak ide­ál­ně sklou­bit mno­ho žánrů jako kri­mi, psy­cho­lo­gic­ký, thriller či horor a doká­za­la, že romá­ny Thomase Harrise jde napros­to parád­ně pře­vést do fil­mo­vé podo­by. Když se to dělá ovšem oprav­du správ­ně, napl­no se poda­ří vystih­nout ducha Harrisových romá­nů a jeho iko­nic­ké posta­vy a záro­veň se fil­mař­ský­mi postu­py adap­ta­ce vydá též tak tro­chu svým jiným smě­rem. Zároveň ovšem posel­ství pří­bě­hu vystih­ne napros­to bra­vur­ně.

Mlčení jeh­ňá­tek je vším, jenom ne kla­sic­kou kri­mi­nál­kou. Je to film o sna­ze o dopa­de­ní séri­o­vé­ho vra­ha, záro­veň o vyrov­ná­ní se s dět­ským trau­ma­tem, změ­ně, sou­bo­jem s pod­ce­ňo­vá­ním a pře­de­vším zátě­žo­vé zkouš­ce vlast­ních schop­nos­tí. Demmeova adap­ta­ce je stej­ně tak kom­plex­ní jako kniž­ní před­lo­ha a i přes leh­ké změ­ny (jinak jde ovšem o vel­mi věr­nou adap­ta­ci) se jí myš­len­ku sku­teč­ně napros­to výteč­ně poda­ři­lo pře­vést do fil­mo­vé podo­by.

Clarice Starlingová je jakož­to stu­dent­ka FBI vho­ze­na do svě­ta sil­ných mužů, při­čemž se napros­to bra­vur­ně poda­ří ztvár­nit to, že je Jodie Foster opro­ti všem mužům od poli­cie a FBI jed­no­du­še polo­vič­ní. Jodie Foster byla výbor­ně obsa­ze­na nejen typo­vě, ale záro­veň je v roli oprav­du skvě­lá. Už úvod­ní scé­na napros­to výteč­ně uka­zu­je, jak jde Clarice Starlingová v rám­ci výcvi­ku FBI na hra­nu svých fyzic­kých sil a výteč­ný záběr ve výta­hu, kte­rý uka­zu­je Clarice pou­ze ve spo­leč­nos­ti dvou­me­t­ro­vých mužů je jed­ním z těch důka­zů, kdy vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní nahra­zu­je vnitř­ní mono­lo­gy, kte­ré do fil­mo­vé podo­by není tak snad­né pře­vézt. Scenárista Ted Tally vzal před­lo­hu Thomase Harrise a jeho Clarice napsal pří­mo na tělo Jodie Foster a dost mož­ná i pro­to ona v té roli tak výbor­ně fun­gu­je. Pravdou nicmé­ně zůstá­vá, že ať už musí Foster ztvár­nit stu­dent­ku aka­de­mie FBI na dni fyzic­kých sil, musí vézt sil­né dia­lo­go­vé kon­ver­za­ce s Hannibalem Lecterem nebo se defi­ni­tiv­ně stát tou sil­nou ženou, kte­rou chce být, Foster se to daří skvě­le.

Výkon Anthonyho Hopkinse v roli Hannibala Lectera byl tak mis­trov­ský, že mu sta­či­lo pou­hých 16 minut, aby zís­kal Oscara za nej­lep­ší výkon v hlav­ní roli. Stačil by mu při­tom už jenom nástup na scé­nu. Do prv­ní scé­ny s Hannibalem Lecterem se výbor­ně daří budo­vat děsi­vou atmo­sfé­ru, kte­rá kolem Hannibala kani­ba­la oplý­vá a pak defi­ni­tiv­ně při­jde Hopkins na scé­nu a Hopkins hned svým prv­ním ges­tem doká­že napros­to vystih­nout mra­zi­vost, kte­rá kolem něj sálá. Při svém prv­ním nástu­pu na scé­nu se Hopkinsův Hannibal oprav­du začne vyja­d­řo­vat jako chyt­rý muž, záro­veň je ale od začát­ku jas­né, že s tím sku­teč­ně není něco v pořád­ku a nejde jen o to, že divák pár minut nazpá­tek sly­šel, co všech­no tenhle kani­bal spáchal. Právě zde fun­gu­jí názna­ky ohled­ně toho, jakých bru­tál­ních skut­ků byl Hannibal schop­ný a před­sta­vi­vost v tomhle ohle­du půso­bí mno­hem lépe než kdy­by nám byli Hannibalovy skut­ky před­sta­ve­ny v rám­ci fla­shbac­ků. Hopkins je pros­tě napros­to feno­me­nál­ní a napros­to z něj jde cítit ta děsi­vá aura. Ať už mlu­ví o tom, že si užil kva­lit­ní ját­ra s fazo­le­mi a výbor­ným chian­ti nebo se vylo­že­ně vyží­vá v posmí­vá­ní Clarice Starlingové, Hopkinsův výkon je tak sil­ný, že bys­te mu toho šíle­né­ho kani­ba­la sku­teč­ně věři­li. A to nemlu­ví­me o momen­tu, kdy Hannibal dosto­jí své pověs­ti a uká­že se, že všech­ny ty opat­ře­ní měli zce­la svůj důvod. Hopkinsův Hannibal se napříč fil­mem uká­že jako nebez­peč­ný mani­pu­lá­tor, veli­ce inte­li­gent­ní člo­věk s výteč­ným dedukč­ním talen­tem a pře­de­vším sku­teč­ně bru­tál­ní vrah, což dohro­ma­dy tvo­ří nebez­peč­nou kon­fron­ta­ci, kte­rá Hopkinsova Lectera dělá jed­nu z nej­ne­bez­peč­něj­ších fil­mo­vých postav a záro­veň jed­no z nej­sil­něj­ších herec­kých ztvár­ně­ní v his­to­rii kine­ma­to­gra­fie.

Mezi Hannibalem a Clarice ovšem vzni­ká víc než pou­há spo­lu­prá­ce na pří­pa­du. Navzájem se zaujmou, pro­to­že jsou oba vel­mi zají­ma­vé osob­nos­ti, ovšem oba z růz­ných důvo­dů. Konzultace ohled­ně pří­pa­dů fun­gu­jí na tako­vé bázi, že Hannibal vždy chce infor­ma­ci za infor­ma­ci a tak se postup­ně dozví­dá více o minu­los­ti Clarice a i přes­to, že jí do jis­té míry deptá při­po­mín­ka­mi na dět­ství, prá­vě svě­ře­ní se o svém dět­ském trau­ma­tu ve finá­le pomá­há Clarice k síle ohled­ně kon­fron­ta­ce Buffalo Billa.

Ve stí­nu Anthony Hopkinse ješ­tě ve fil­mu je jeden vyni­ka­jí­cí výkon v roli šíle­né­ho vra­ha a to Ted Levine jakož­to Buffalo Bill. Od začát­ku je více­mé­ně jas­né, jak přes­ně Buffalo Bill vypa­dá a je to zce­la jed­no. Jde totiž pou­ze o pře­zdív­ku a záro­veň má tak člo­věk pří­le­ži­tost vidět v jakém psy­cho­lo­gic­kém roz­po­lo­že­ní hlav­ní pro­tiv­ník je. Levine je jakož­to Buffalo Bill děsi­vý a pře­de­vším jde též o veli­ce zají­ma­vý cha­rak­ter. I Scott Glenn jako vedou­cí FBI Jack Crawford výteč­ně fun­gu­je jako men­tor Clarice a cel­ko­vě je pro mě Glenn nej­lep­ším před­sta­vi­te­lem této role v rám­ci his­to­rie adap­ta­cí knih Thomase Harrise.

Demme spo­leč­ně s kame­ra­ma­nem Takem Fujimotou bere během roz­ho­vo­rů postav důraz na detai­ly jejich tvá­ře. Díky tomu se divák nejen vel­mi snad­no vcí­tí do aktu­ál­ních sta­vů postav, ale záro­veň to celé ješ­tě více pro­dá­vá atmo­sfé­ru ješ­tě o pozná­ní více. Stejně tak se ele­gant­ně pra­cu­je se stři­hem jed­not­li­vých zábě­rů, kdy se záro­veň stři­hem bra­vur­ně budu­je napě­tí v tom osu­do­vém finá­le. A do toho celou dobu hra­je famóz­ní soun­d­track Howarda Shorea, kte­rý napros­to výteč­ně sedí k jed­not­li­vým pasá­žím a ve finá­le nako­nec máte pocit, že vzni­kl jeden z nej­kom­plex­něj­ších thrille­rů všech dob, kte­rý ani po 30 letech neztra­til nic ze své­ho výteč­né­ho kouz­la.

Společně se Stalo se jed­né noci a Přelet nad kukač­čím hníz­dem je Mlčení jeh­ňá­tek dodnes posled­ním fil­mem, kte­rý zís­kal Oscara ve všech pěti hlav­ních kate­go­ri­ích (film, režie, hlav­ní herec, hlav­ní hereč­ka, scé­nář) a to napros­tým prá­vem. Děsivý Hopkins, výteč­ná Foster, bra­vur­ní Levine, výteč­ný tvůr­čí vede­ní, vizu­ál­ně nesku­teč­ně kre­a­tiv­ní a pře­de­vším sku­teč­ně kom­plex­ní a duchem drží­cí se kniž­ní před­lo­hy. Mistrovský thriller, kte­rý sku­teč­ně nestár­ne a výteč­ně fun­gu­je i po třech deká­dách......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře