Léčebný dům nebo rezidenční centrum pro umělce? Funkcionalistická památka lázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích chátrá
V lázeňském centru Trenčianských Teplic už dlouho chátrá jedna z nejkrásnějších staveb, jaké kdy v Československu vznikly. Budova známá jako Liečebný dom Machnáč je přitom vrcholným dílem českého lyrického funkcionalismu stejně jako svého tvůrce, architekta Jaromíra Krejcara (1895 – 1949). Bonviván, který Karlu Honzíkovi připadal jako „námořní kapitán v civilu“ byl také zdatný organizátor, jemuž se českou stavební kulturu podařilo dostat až na výsluní evropské avantgardy.
Na projektu domu, jehož investorem byla Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze, začal Krejcarův tým pracovat v roce 1929. Tedy v době, která i díky stavebním technologiím nabízejícím architektům dosud nevídané možnosti, prahla po nových formách bydlení. Koncept tzv. boardinghousu spojujícího výhody bydlení v rodinném a nájemním domě, byl tudíž logickou volbou.
Lázeňský dům proto utvářejí dvě vizuálně i funkčně odlišná křídla. Menší trakt přístupný rampou byl určen společenskému životu. Kromě recepce, jídelny a klubovny s krytou terasou (vybavena byla trubkovým nábytkem navrženým Marcelem Breuerem), disponoval také střešní zahradou opatřenou konstrukcí nesoucí modrobílé závěsy. Pro pobyt na čerstvém vzduchu architekt upravil také střešní krajinu většího obytného křídla, kterou proměnil v oblíbené sluneční lázně (důsledně dělené na dámskou a pánskou sekci), jímž dominuje železobetonový slunolam.
Důležitou roli v estetice sehrála kromě Le Corbuierových tezí o moderní architektuře a Krejcarova přirozeného citu pro jemnou modelaci celku, také moderní ocelová okna značky Kraus. Vyrobena byla z prefabrikovaného profilu (dubové jádro – ocelový plášť) podle Krejcarova návrhu, díky čemuž získala jak atypické tvary, tak neobvyklé barvy (černá, bílá, bledě modrá a světle zelená). Barevnost, která dříve charakterizovala také interiéry jinak bíle omítnuté stavby, představovala reziduum devětsilského poetismu, díky němuž spartánsky vybavené obytné buňky získaly značně lyrickou dimenzi. Prostor pokojů pojatých v červených, žlutých a modrých tónech, Krejcar maximálně otevřel zeleni lázeňského parku. Umožnily mu to jak balkony stíněné modrobílými roletami, tak hlavně Krausova ocelová okna, která bylo možné doslova rozhrnout jako závěs.
Lázeňský dům, prohlášený koncem 60. let za kulturní památku, sloužil svému účelu až do roku 2002, kdy byl uzavřen. Během následujících let opakovaně měnil majitele, kteří chtěli na spekulativním prodeji vydělat. O budovu tudíž řádně nepečovali, neplatili daně, ani ji nezabezpečili před vniknutím. Chátrající, přesto stále impozantní stavba, se tak časem stala cílem vandalů, zároveň ji ale začali navštěvovat vyznavači urbexu, kteří prostřednictvím svých fotografií přitáhli k budově zaslouženou pozornost. Od roku 2011 se tak lázeňský dům Machnáč stal místem uměleckých aktivit projektu Opustená (re)kreácia, v němž se slovenská konceptualistka Andrea Kalinová formou site specific instalací věnovala problematice architektonických památek lázní Trenčianské Teplice.
Vyvrcholením těchto aktivit se roku 2017 stalo vydání knihy OFF SEASON iniciované Andreou Kalinovou a Martinem Zaičekem, která shrnuje „architektonické, politické a historické souvislosti vzniku a fungování této stavby“. A právě tuto publikaci můžeme považovat za předvoj úsilí, které v posledním roce vyvíjí nezisková organizace Spoločnosť Jaromíra Krejcara v čele s architektem Marinem Zaičekem. Jejím záměrem je stavbu vyvlastnit, citlivě rekonstruovat a posléze provozovat jako lázeňský dům a dokumentační centrum moderní slovenské architektury, v němž by se historikové umění, památkáři i specialisté na rekonstrukce tohoto typu staveb setkávali s umělci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
