Se zaváděním kvót je třeba zpomalit
20. ledna 2021 schválila sněmovna novelu o potravinách. Prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních by od příštího roku měly prodávat nejméně 55 % domácí produkce. Sněmovna rovněž schválila zákaz prodeje potravin dvojí kvality. Na první pohled se zdá, že novela podpoří českou zemědělskou produkci a zajistí její lepší odbyt. Není to ale tak jednoznačné. Slow Food Prague se zabýval aktuální problematikou potravinové politiky z hlediska filozofie pomalého jídla.
„Slow Food Prague doporučuje spíš než kvóty potravin prodej plodin a potravinářských výrobků s jasnou etiketou, kde je uveden výrobce případně zemědělský podnik, který produkt vyrobil. Nemohou být polská vejce v českých krabičkách a jiné triky, které nevrhají dobré světlo na českou produkci. Stejně tak nemůže být vytvořen řetězcem marketingový název českého řezníka pro větší iluzi domácích výrobků,“ vysvětluje Blanka Turturro, předsedkyně Slow Food Prague.
Mezinárodní hnutí Slow Food upozorňuje, že je fér zákazníka informovat o původu potravin. Označení musí být viditelné a průkazné, nesmí se obcházet. Jedním z mezinárodních programů Slow Food, který garantuje transparentní etiketu, je Narrative Label – etiketa, která vypráví příběh produktu. Taková značka poskytuje přesné informace o výrobcích, společnosti, použitých odrůdách rostlin nebo plemenech zvířat, chovu a zpracování, dobrých životních podmínkách zvířat a oblastech původu.
K posouzení kvality produktu nestačí chemické nebo fyzikální analýzy a nestačí ani ochutnávka. Jakýkoli technický přístup nebude brát v úvahu vše, co stojí za výrobkem – jeho původ, historii, techniku zpracování – a neumožní spotřebiteli pochopit, zda je potravina vyráběna způsobem, který respektuje životní prostředí nebo sociální spravedlnost. Všechna tato hlediska zohledňuje právě Narrative Label.
Cílená podpora drobných zemědělců
Eva Jelínková, členka výboru Slow Food Prague, se aktivně účastní komunitních akcí na spořilovském trhu, kde sama ráda nakupuje: „Malí výrobci mají ceny o něco vyšší nežli velcí producenti, ale jejich produkce je ve většině případů mnohem kvalitnější. Proto by jim stát měl poskytnout výhody, třeba dotovat jejich produkci, aby měli stejné předpoklady odbytu jako giganti. Dále je nutno velice zohlednit, že malí zemědělci přispívají velkým dílem k tomu, aby se začala měnit naše krajina devastovaná desetiletími hospodaření JZD, přičemž situace i po roce 1990, díky výhodám pro velkopodnikatele v zemědělství, ve velké míře přetrvává! Důkazem jsou lány řepky, kukuřice a ostatních plodin, klesající kvalita orné půdy, vymizení mnoha živočišných druhů, kterým chybí remízky a podobné krajinné útvary a další. Snad nejhorší vliv mají velké širé lány na hospodaření s vodou v naší krajině. Na to by se měla zaměřit zemědělská politika, nikoliv kosmetickými úpravami, ale co největší podporou malopodnikatelů v pěstování plodin, chování dobytka i producentů potravin. Pak u nás určitě poroste zájem o podnikání v zemědělství a tím i naše soběstačnost ve výrobě potravin, i když 100 % nemůžeme ve všech druzích produkce nikdy dosáhnout.“
Sejdeme se u virtuálního stolu?
Raději než odsuzování jednoho názoru pojďme o jídle přátelsky konverzovat a vytvořit prostor pro různá hlediska. Vzpomínáte na nejoblíbenější jídlo svého dětství? Proč chutnalo tak dobře? Podělte se s kolegy v práci o rodinný recept a přispějte k šíření kulinární tradice. Komunikovat by stejně tak měli naši političtí představitelé s těmi, kterých se chystaná novela týká. Dialog by se měl odehrávat na několika úrovních. Mezi zemědělci a politiky, mezi obchodníky a zemědělci, mezi obchodníky a spotřebiteli, protože jsme to právě my, kdo plní nákupní košík. Další cestou, jak přimět veřejnost k zamyšlení nad spotřebním chováním je občanský aktivismus a hledání alternativních potravinových systémů: „Osvěta se dá šířit i zábavným způsobem, například zveřejňováním receptů nebo postřehů o jídle na sociálních sítích. Zájem o tematiku jídla je dnes obrovský a internet je prostorem, kde se mohou setkávat pestré názory. V komunikaci o jídle a sdílením osobního příběhu můžeme přispět ke kultivaci diskuze a vzájemně se obohatit. Zároveň lze zasáhnout různé cílové skupiny a vyzvat je k dobrodružné cestě za udržitelnějším přístupem k jídlu, třeba přímo při paběrkování na poli,“ vysvětluje Eva Rýznerová, novinářka a členka výboru Slow Food Prague. Šíření myšlenky udržitelného přístupu k potravinové produkci by měly podpořit státní dotační programy nebo mezinárodní evropské projekty: „Stát by měl podporovat akce, na kterých by zemědělci prezentovali svou práci a život na venkově, neboť spotřebitel nemá kolikrát žádný vztah k přírodě a mnohé zemědělské produkty bere jako zboží v akci bez ohledu na to, kolik práce je za vypěstováním jakékoli plodiny a s touto často plýtvá,“ dodává Blanka Turturro.
Jídlo je hodnota
Všichni se shodneme, že české potraviny od poctivých zemědělců v obchodech chceme. Jejich prodej ale nesmí být v rozporu s unijními pravidly a nesmí omezovat volný pohyb zboží a svobodu podnikání. Pojďme začít u našeho stolu, u našich individuálních voleb. Upřednostnit české potraviny znamená zařadit do jídelníčku sezónní potraviny a seznámit se s recepty, ve kterých hrají tyto suroviny prim. Kvalitní surovina od drobného zemědělce, který hospodaří udržitelně, bude pravděpodobně dražší než ta z intenzivního zemědělství. Je důležité věnovat se vysvětlení cenové politiky. Tím, že nakoupíme surovinu nebo zpracovaný potravinářský produkt od soukromého zemědělce nebo výrobce, podpoříme jeho rodinu a přispějeme k udržení pracovních míst v regionech. Dříve než se jídlo dostane na náš stůl, urazí dlouhou cestu a po té je třeba se vydat. Se vzděláváním ohledně vědomé spotřeby přichází na pomoc Slow Food. Už 30 let prosazujeme edukativní programy, ve kterých učíme naše příznivce milovat dobré, čisté a poctivé jídlo.
Výbor Slow Food Prague: Blanka Turturro, Eva Jelínková, Renata Lukášová, Eva Rýznerová
