V polovině srpna letošního roku se pětačtyřicetiletý Petr Marák z Prostějova účastnil narozeninové party na zahradě jednoho rodinného domu v nedalekých Otaslavicích. Děti si zde hrály na schovávanou. Osmiletý klučina v zápalu hry vyskočil na dřevěný poklop septiku, a propadl se dolů.
Chlapec proletěl dlouhou šachtou a skončil v pět metrů hluboké jímce.
„Jakmile jsme se o tom dozvěděli, vypukly strašný chaos a panika. Moc jsem nepřemýšlel. Když jsem chlapce viděl dole, pamatuji si, že jsem začal křičet, jestli někdo nemá autolano, protože tam byla zaparkovaná auta,“ popisuje první okamžiky zachránce.
Podíval se i nahoru na střechu a tam byl žebřík. „Ale pak jsem si uvědomil, že není možné čekat, až někdo vytáhne klíče od auta nebo doběhne pro žebřík, a téměř okamžitě jsem se rozhodl. Vyzul jsem si boty a začal se soukat dolů,“ vzpomíná Marák.
Do šachty se jen tak tak vešel. Komín se po dvou a půl metrech rozšiřoval a ústil ve stropě několik metrů široké a hluboké jímky částečně naplněné odpadem.
„Snažil jsem se chlapci podat nohu, aby se mě chytl. Myslel jsem si, že se zavěsím, ale nedosáhl na mě. Tak jsem chlapy nahoře prosil, ať mě podrží. Visel jsem za ruku, abych byl ještě níž, ale stále to bylo málo,“ přibližuje kritické okamžiky muž.
Pod ním bylo několik kubíků odporné, smrduté, černé hmoty, směsi odpadu a chemie z myčky a z pračky. Kluzké a mazlavé splašky.
„Chlapec vůbec neměl šanci se mě chytit, proto jsem se rozhodl skočit pro něho dolů. Možná k tomu přispělo i to, že mám doma dva malé kluky, takže jsem se nemohl dívat na to, jak se ten chlapec dole topí,“ hodnotí své pohnutky muž.
Bylo to nejhorších pár vteřin v celém životě
Vzápětí nastal obrovský problém, který mohl skončit ne jedním, ale hned dvěma vyhaslými životy.
„Nešlo jen o to, že se otrávíme nebo nadýcháme těch látek, ale když jsem skákal, vůbec jsem nevěděl, jak je jímka hluboká. Čekal jsem, že se odrazím ode dna, ale to se nestalo. Najednou jsem byl metr až dva pod hladinou, a protože mám sto kilo, zaletěl jsem až úplně dolů. Nohy se mi po stehna zachytily v hustém marastu, který byl usazený u dna,“ popisuje muž.
Ani tentokrát neztratil hlavu. Kroužením, kýváním a rotováním se mu podařilo vyváznout a vyplavat.
„Pro mě to bylo určitě nejhorších pár vteřin v životě. To říkám smrtelně vážně. Vůbec jsem nemohl hýbat nohama, byl jsem pod hladinou a bezradný. Možná to byl malý zázrak a určitě k tomu přispělo, že jsem se vyzul,“ přemýšlí s odstupem času zachránce.
„To byla taková zvláštní reakce, ale kdybych měl boty, možná jsem se už nevynořil, protože nohy v botách mohly více uváznout v usazenině,“ dodává.
Muž dostal Cenu Michala Velíška a medaili primátora
Mezitím už lidé nahoře podali žebřík a oběma pomohli vylézt ven. Petr Marák si ovšem nechce hrát na hrdinu.
„Hrdinů je mnohem víc. Hlavně je to ten chlapec, co byl dole, že uměl plavat a tu půl minutu až minutu se udržel na hladině, než jsem za ním skočil. Za druhé to jsou moji dva kluci, kteří tam byli a zalarmovali mě a ostatní,“ vypočítává muž.
„A za třetí jsou to chlapi nahoře, kteří rychle přiletěli s žebříkem, protože šlo opravdu o vteřiny. Mohli jsme tam dole zkolabovat nebo omdlít, ale věřil jsem a spolehl jsem se na to, že mi ostatní nahoře pomohou,“ říká.
Už v minulosti při jedné havárii vytahoval z převráceného automobilu dívčinu a věří, že by se při podobné příležitosti zachoval stejně i v budoucnu. Za svůj čin dostal Cenu Michala Velíška a medaili primátora Prostějova.
„Když jsem slyšel příběh pana Maráka, musím říct stejně jako ostatní, že jsme se skoro neubránili slzám. Naštěstí to je příběh s dobrým koncem. Jsem rád, že medaili primátora za záchranu lidského života, kterou předávám poprvé, a zřejmě se tak děje i poprvé v novodobé historii města, dostává právě tento statečný muž,“ svěřil se při předávání primátor Prostějova František Jura.
