Momenty roku 2020: Co nejvíc zaujalo redakci ctsport.cz?

Jan Dvořák: Ledecká dělá, co baví ji a pak i nás

To děvče je neskutečné. Holka ze Špindlu se ve Světovém poháru sjezdařek stále vehementně sápe na pozice, které vždycky patřily zemím s pořádným pohořím. Ale u ní je to pořád o tom, že dělá jen to, co ji baví. A když ji to baví, tak to dělá skutečně naplno. Udržela si touhu závodit, vyhrávat a radovat se z toho.

Ester Ledecká si ale dál nechala i snowboard, a když se na něj v závodě po roce v Itálii postavila, vytřela opět všem svým soupeřkám v paralelním obřím slalomu zrak takovým způsobem, jako by z prkna za celou dobu neslezla. Její přirozený talent a nepřirozená pracovitost a k tomu všemu radost z pohybu – to je vzorec, jak má vypadat vrcholový sportovec současnosti i budoucnosti.

Jiří Kalemba: Vzpomínka na Kobeho i burácející Přerov

V současné době zasněně vzpomínám na burácející atletický stadion v Přerově. Proč? Na konci srpna tam začala česká liga amerického fotbalu a debut domácích Mamutů si nenechala ujít dobrá tisícovka fanoušků. Když pak hned v první akci přeběhl reprezentační running back Michal Bock celé hřiště a zaznamenal touchdown, z diváckého nadšení se hlavní tribuna otřásala. Tenhle rachot mi momentálně u sportu chybí nejvíc.

Nejsilnějším momentem roku 2020 pro mě zůstává tragická událost z 26. ledna. Při havárii vrtulníku u Los Angeles zahynul 41letý basketbalista Kobe Bryant. Čtyřnásobný otec, pětinásobný šampion NBA, dvojnásobný olympijský vítěz. Ikona, vzor, vítěz. Basketbal přišel o jednu ze svých nejvýraznějších osobností. I pro něj pak ve floridské bublině vyhrál LeBron James se svými Lakers 17. mistrovský titul.

Ota Duben: Užije si největší domácí objev ovací tribun?

Než stačilo třetiligové Táborsko vyřídit registraci senegalského útočníka Abdallaha Simy, přerušila a později i ukončila ČFL první vlna koronaviru. Osmnáctiletý mladík celé jaro dřel individuálně, a když dostal na úvod přípravné Letní ligy šanci proti béčku Slavie, odvděčil se dvěma góly.

Červenobílé ale zaujal natolik, že si ho následně vyžádali na desetidenní zkoušku. A nakonec, aniž by odehrál jediný soutěžní zápas za jihočeský klub, hlásil se před novou sezonou v Edenu. Původně měl nastupovat hlavně za béčko, pak se ale nečekaně probojoval i na soupisku pro Evropskou ligu.

A trenér Slavie Jindřich Trpišovský si k odvážnému rozhodnutí může jen gratulovat. Kvůli pozitivním testům a dalším zdravotním patáliím oslabeného týmu se Sima dostal do sestavy v klíčovém domácím zápase s Nice a jak se říká, zbytek je historie. Mladíček skóroval ve třech zápasech Evropské ligy za sebou, v domácí soutěži dal sedm gólů v osmi utkáních a dvěma brankami rozhodl derby na Letné. Stačily dva měsíce a z takřka neznámého hráče je zničehonic největší ofenzivní hvězda ligového lídra.

Následovalo nezbytné vylepšení smlouvy, spekulace o prvních zahraničních zájemcích a srovnávání třeba s Edinem Džekem, asi nejlepším cizincem, kterého česká liga vyslala do velkého fotbalu. Pokud mladému Senegalci forma vydrží, ve Slavii možná dlouho nezůstane. A může se tak klidně stát, že největší domácí objev letošního roku většina fanoušků sešívaných neuvidí ani jednou naživo na hřišti. Takovou tečku by si ale Simův příběh nezasloužil.

Pavel Jahoda: Pohádka liverpoolská i mnichovská

Třicet let je skutečně dlouhá doba. Právě takový časový úsek museli Reds čekat, než si opět budou moci říct: Jsme mistři Anglie. Přitom chvílemi až prokletí se snažili prolomit silné výběry, ale uspěl až ten pod dirigentskou taktovkou kouče Jürgena Kloppa. Navíc zaslouženě. Jen škoda že hráči nemohli slavit před zaplněný Anfieldem.

A pak je tu jméno Hansi Flick. Pro mnohé, včetně mě ještě pár měsíců zpět, neznámý trenér, jenž na konci roku 2019 měl jen na chvíli převzít Bayern Mnichov, než se najde někdo lepší. Jenže je závěr roku 2020 a německý kouč stále vede bavorského giganta. A navíc patří najednou mezi nejlepší trenéry na světě. Holt krásný příběh, který umí často psát jen sport. Z Mnichovanů totiž udělal opět nezastavitelný stroj, který ničí vše, co mu přijde do cesty. Bilance? Ligový titul, pohár, superpohár domácí i evropský a Ligy mistrů k tomu. To vše za pár měsíců práce. Fantastický počin.

Ale není to jenom o něm. To bych upíral kredit třeba Robertu Lewandowskému, jenž se nedávno dočkal trofeje pro nejlepšího hráče světa. Jo, pětapadesát branek za sezonu je pětapadesát branek.

Marek Ustohal: Výkřiky do ruchových mikrofonů mají k pravé atmosféře daleko

Fotbal bez fanoušků, to je fotbal tak napůl. Liverpool letos vyhrál anglický titul po 30 letech. Konečně! A žádný z příznivců si to se svými hrdiny na Anfield Road neužil. Tomáš Souček v Premier League dává gól za gólem. A slaví jen se spoluhráči. Barcelona dostala v Lize mistrů od Bayernu osmičku. A nikdo ji nevybučel.

Takový fotbal se mi nelíbí.

Ze zápasů bez plných tribun a desítek tisíc hlasivek se vytrácí náboj a tempo. Člověk u televize ztrácí pozornost a občas to vypadá, že zájem o hru se postupem času snižuje i u samotných hráčů. Nezbývá než věřit, že se duše sportu brzy zase do ochozů vrátí a největší atrakcí zápasů už nebudou výkřiky aktérů, kteří se náhodou objeví poblíž ruchových mikrofonů.

Vojtěch Jírovec: Když Pogačar bral dech

Předposlední etapa Tour de France, Primož Roglič musí už vyjet pouze jeden kopec. Náskok má pohodlný, disciplínu ideální, vždyť v časovce poráží soupeře v posledních letech zcela rutinně. Nahoře na Planině krásných dívek už jsou jeho pomocníci Wout van Aert s Tomem Dumoulinem, kteří se chystají na oslavy. Tohle nemůže dopadnout jinak.

Jenže na plátně, které oba sledují, se odehraje úplně jiný příběh. Roglič se na kole vrtí, skoro jako kdyby to nešlapal on, ale nějaký bezejmenný človíček, co si poprvé zacvakl tretry do pedálů. Helma mu podivně sklouzává a v obličeji je mrtvolně bledý. Působí bezradně. Naopak jeho o generaci mladší krajan (a debutant!) Tadej Pogačar letí neuvěřitelně.

Vždycky jsem slýchal, že Tour de France 1989 byla tou nejdramatičtější v historii: rozhodlo ji pouhých osm vteřin. Pro mě to ale bude ta letošní. Je podivné to říci o 22letém mladíkovi, ale nemohl jsem setřást dojem, že on už nikdy na kole tak dobře nepojede. Pogačar mi sebral dech a snad to, podobně jako v cyklistické historii tak často, není špatné znamení.

Petr Musil: Hokej a mexické vlny? Jen 12 měsíců nazpět

Rychlost, tvrdost, žádné přehnané taktické šachy. Ostrava a Třinec uspořádaly mistrovství světa hráčů do 20 let, kterému k dokonalosti příliš nescházelo. Snad jen lepší výsledek domácího výběru, ovšem realita je taková, že čtvrtfinále turnaje v této kategorii nejspíš bude pro český hokej nějaký čas standardem. Proč byl šampionát tak zábavný?

Na ledě se proháněla vycházející superstar Alexis Lafreniere. Ke zlatu táhl Kanadu mladík s vytříbenou technikou, kterou předváděl ve velké rychlosti a k ní přidal tvrdé hity. Na podzim stvrdil pozici jedničky na draftu NHL, po pěti letech od Connora McDavida. Javorové listy mají další příslib nejen v něm, ale v partě talentů, jež předvedla snový obrat v hokejové klasice proti Rusku.

Ostravská aréna téměř po celý šampionát burácela. Jindy odměření Švédové, celé kanadské rodiny a čeští fanoušci, kteří vybičovali juniory k výkonům na hraně možností. Do mexických vln se zapojili všichni. Nikdo netušil, jak bude tato atmosféra o pár týdnů později vzácná. Kanada - Rusko, 5. ledna 2020, tehdy jsem byl naposledy na pořádném hokeji. Bohužel…

Tomáš Řanda: Nejdelší sezona

V září měla po roce dorazit NHL znovu do Prahy na rozjezd nové sezony. Kdo by se netěšil. Jenže koronavirovou pandemií poznamenaná zámořská soutěž měla problém dohrát už minulý ročník 2019/2020. A posunul se i ten další. Nakonec se po dlouhé jarní pauze představitelé ligy dohodli s hráči na netradičním formátu play-off, které se odehrálo podobně jako NBA v uzavřené bublině v Torontu a Edmontonu.

Atypický turnaj bez diváků hraný v srpnu a září přesto bavil. Nakonec ho symbolicky ovládli hokejisté Tampy Bay Lightning, kteří odčinili rychlý výprask z prvního kola vyřazovacích bojů z předchozí sezony, kdy vypadli s Columbusem po čtyřech duelech. Tentokrát už jeden z favoritů uspěl a ziskem Stanley Cupu završil nejdelší sezonu v historii NHL, která trvala téměř 12 měsíců.

Jakub Vaněk: Pro koho je limitem jen nebe?

Chvíle soustředění, svižný rozběh, skok s rezervou a zbytek už je historie. Ladnost, s jakou Armand Duplantis překonal na Olympijském stadionu v Římě laťku ve výšce 615 centimetrů a sebral legendárnímu Sergeji Bubkovi po 26 letech světový rekord, se zkrátka a dobře neokouká.

Éra jamajského sprintera Usaina Bolta je sice minulostí, ale atletika smutnit nemusí. V podobě švédského tyčkaře našla bryskně nového krále, jehož limitem je, zdá se, pouze nebe.

Ondřej Nováček: Velké biatlonové loučení a překvapivá medaile

Bylo to zvláštní loučení. Tradičně burácející, letos v březnu ovšem ztichlé Nové Město. Měl jsem to štěstí být u toho a je mi jasné, že si to Michal Šlesingr představoval jinak. Na atmosféře rozlučky, kterou mu připravili biatlonisté i dobrovolníci, to ale neubralo.

A bronz Lucie Charvátové ze sprintu? Věc naprosto nečekaná, navíc po té horské dráze, která tak nějak pokračuje i na prahu nové sezony. Ale kdyby měl zase přijít medailový vrchol na mistrovství světa, tak proč ne?

Matěj Jankovský: Futsalové drama se šťastnou českou tečkou

Pátá a závěrečná série. Radim Záruba předcházející penaltu neproměnil, což znamená jediné. Davor Kanjuh může poslat Chorvaty po dvaceti letech na futsalové mistrovství světa. Pomalu se rozbíhá k míči. Ten se však zničehonic na hladkém sálovém povrchu odkoulí o pár centimetrů mimo značku. Zřejmě vítr…

Chorvatský střelec musí úvodní proceduru před samotnou exekucí zopakovat – umístit balon na penaltový bod a odkrokovat potřebnou vzdálenost. Na klidu mu to rozhodně nepřidává. U druhého pokusu už je vše v pořádku. Kanjuh běží vstříc slávě, nebo doživotním výčitkám. A nás čeká pět minut grandiózního sportovního dramatu, které na Facebooku ČT sport doposud nasbíralo takřka dva a půl milionu zhlédnutí a suverénně je naším nejsledovanějším videem tohoto roku.

Hynek Roleček: Ať už zase lokomotiva spokojeně supí

Jedna běžná středa. Bylo 29. ledna. Světová atletika zrušila halový šampionát v Nan-ťingu. Zprvu trochu nenápadná zpráva. Biatlonový Světový pohár v Novém Městě bude bez diváků. Radikální rozhodnutí. A proč vlastně? Nejsou to zbytečné obavy? Překvapení, rozčarování a pak lavina. Že by snad nebyla olympiáda? Nemyslitelné. Anebo vlastně...

Hry v Tokiu se nekonaly, stejně tak mistrovství Evropy ve fotbale, Wimbledon a desítky a stovky dalších velkých akcí. Vůbec poprvé od roku 1897 se neuskutečnil ani Bostonský maraton. Legendární běh nezhatily války, covid ano.

Byl to zvláštní rok, jindy vesele supící sportovní lokomotiva byla odsunuta na pátou kolej. Snad už brzy se ale její kola zase roztočí nejen s profesionálními drážními zaměstnanci, ale hlavně s normálními pasažéry, bez kterých se smysl ztrácí kdesi v mlžném oparu.