Zemřel Chet Yorton

Legendárního sedminásobného šampióna Mr. Olympia Arnolda Schwarzeneggera za jeho sportovní kariéru mnoho kulturistů neporazilo. Pomineme-li regionální soutěže v Rakousku, na kterých Arnold sbíral první zkušenosti, tak jej překonat dokázali pouze Frank Zane, Sergio Oliva a Chet Yorton. Mít v soutěžní historii umístění před charismatickým Rakušanem se proto cení jako něco mimořádného. Je to minimálně jeden ze střípků do mozaiky věcí, kterými se tito borci proslavili. V případě Yortona to je dokonce považováno za jeden z jeho nejvýraznějších sportovních úspěchů. Bohužel důvod, proč právě Cheta dnes takto připomínáme, je velmi smutný. V pátek jeho dcera Shannan na Facebooku informovala, že Chet Yorton přibližně před čtrnácti dny zemřel. Krátce poté, kdy se dověděl, že na věčnost odešla jeho manželka, podlehl srdečními infarktu. Bylo mu 81 let.

Chet Yorton, o kterém později někteří hovořili jako o otci naturální kulturistiky, se narodil 1. června 1939 ve Stevens Pointu v americkém státu Wisconsin. Někdy na přelomu teenagerovských let a dospělosti se připletl do dopravní nehody, ze které si odnesl úraz levého oka, roztržené předloktí, vykloubené kyčle a tříštivé zlomeniny obou stehenních kostí. Ve skutečnosti na tom jeho levá noha byla tak zle, že lékaři zvažovali její amputaci. Konečným výsledkem byla kovová výztuha jeho stehenní kosti zvenčí i zevnitř a pořádně dlouhá rekonvalescence, která se protáhla ještě o to více, že Chet při chůzi o berlích spadl ze schodů, musel na operaci znovu a následně strávil čtyři měsíce na vozíku. Během dlouhého pobytu v nemocnici si Yorton někde v koutě všiml sady jednoruček a zeptal se lékaře, zda by trénink s nimi mohl jeho zotavování urychlit. Doktor nebyl proti, a tak Chet, aniž by kdykoliv předtím zvedal železo, začal s tréninkem. O sedm měsíců později byl údajně o 25 kilogramů mohutnější, tréninku se věnoval naplno a další dva roky nato startoval na své první kulturistické soutěži. To se psal rok 1960, ze kterého se dochoval záznam o Yortonově účasti na AAU Mr. Mid-America, kde závodil například i Harold Poole.

Do světa velké kulturistiky Chet nahlédl poprvé o sezónu později, kdy nastoupil k tehdy prestižnímu AAU Mr. America. Žádná hitparáda to tehdy v Yortonově podání nebyla, když se musel spokojit s jednadvacátým místem, a stejně si na tomto klání vedl i v roce 1962. V soutěžním ročníku 1964 to ale už od Cheta bylo jiné kafe. Zvítězil na AAU Mr. Los Angeles, a také na AAU Mr. Pacific Coast, kde sestřelil i na míli širokými rameny pyšnícího se Dona Howortha. Zároveň si v tomto roce připsal také své první vystoupení ve federaci IFBB, v níž na Mr. America v nejvyšší kategorii obsadil druhé místo za už vzpomínaným Haroldem Poolem. Úplně stejně si na IFBB Mr. America vedl o rok později, kdy pro změnu nestačil na Davea Drapera. K vítězství, a to rovnou absolutnímu, se Chet Yorton na této soutěži probojoval v roce 1966, kdy porazil i Franka Zanea. Sezóna 1966 se pro Cheta stala tou vůbec nejúspěšnější, když se právě do ní datuje také zmíněná porážka, kterou uštědřil devatenáctiletému Arnoldu Schwarzeneggerovi. Stalo se tak na NABBA Mr. Universe, kde ze známějších borců závodili třeba také Albert Beckles, John Citrone nebo Wilfred Sylvester.

Je potřeba říci, že i když Arnold Chetovi na soutěži podlehl, už tehdy publiku učaroval. Oscar Heidenstam, který soutěž sledoval jako reportér magazínu IronMan, o Arnoldovi psal jako o kulturistovi, který má potenciál stát se jedním z nejlepších závodníků historie. K nepřekonatelnosti tehdy mladému Schwarzeneggerovi podle něj chyběla pouze větší vyzrálost a lepší stehna. Právě vyzrálost svalů, ale i projevu na pódiu k jeho nejpamátnějšímu úspěchu nakonec pomohla Chetovi. Yorton samozřejmě v následujících letech na svůj souboj s největší ikonou bodybuildingu často vzpomínal. "Tohoto mladého kluka jsem porazil na NABBA Mr. Universe v roce 1966. Byl velmi zamlklý. Potřeboval tlumočníka, protože mluvil velmi málo anglicky. V zákulisí za mnou chodil jako štěně. Chtěl vědět, co má dělat pro to, aby mu narostla lýtka, co má dělat pro to či ono. Skončil za mnou na druhém místě, ale s ohledem na to, že mu bylo jen devatenáct let, jste mohli říct, že byl neuvěřitelný. Když jsem se vrátil do Gold's Gymu, všem jsem řekl - tomuhle chlápkovi nebudete věřit. Už tehdy jsem to věděl, " uvedl na Arnoldovu adresu Chet Yorton.

Chet závodil i v sedmdesátých letech, přičemž jeho nejvýraznějším výsledkem této dekády pro něj je vítězství z NABBA Mr. Universe 1975 mezi profesionály. Na soutěži tehdy zlato bral ve vyšší kategorii. V té nižší triumfoval Boyer Coe, který posléze Yortona udolal v absolutce. Už v šedesátých letech se Chet dostal do kontaktu s anabolickými steroidy, a ačkoliv byl v pokušení je zkusit, uvádí se, že se je po poradě s lékařem, který mu vylíčil jejich vedlejší účinky, rozhodl neužívat. Na diskusních fórech se již někdy od konce 90. let, kdy se začal více používat internet, živě debatuje o tom, zda Yorton mohl dokázat vybudovat svou postavu bez chemie. Faktem je, že tohle ale v tomto článku určitě nevyřešíme, a tak se raději posuňme v čase dál. Ve druhé polovině sedmdesátých let Yorton založil organizaci NBA (Natural Bodybuilder's Association), která je považována za první kulturistickou federaci, ve které se závodnici museli podrobovat dopingové kontrole. V roce 1981 Chet také začal vydávat magazín Natural Bodybuilding, na jehož stránkách se snažil propagovat kulturisty, kteří neužívají steroidy. Chet byl dlouho ukázkou kulturistické dlouhověkosti, když až do sedmdesáti let trénoval a udržoval se ve výborné formě. V posledních deseti letech života jej však dostihly následky oné děsivé autonehody, kterou prodělal v mládí. Z úrazů, ke kterým tehdy přišel, vyplynuly bolesti zad, jimiž velmi trpěl. Za posledních deset let podstoupil sedm operací, ale žádná nepomohla. Navždy odešel 21. listopadu 2020 a svět bodybuildingu se tak letos musí vyrovnávat s další velkou ztrátou.

Použitá literatura: